Existují dva socialismy

14. 8. 2012 / Ernest Lesigne

Jeden je komunistický, druhý solidární.
Jeden je diktátorský, druhý liberální.
Jeden je metafyzický, druhý pozitivní.
Jedním je dogmatický, druhý vědecký.
Jedním je emocionální, druhý reflexní.
Jeden je destruktivní, druhý konstruktivní.

Oba se snaží o co největší blahobyt pro všechny.

Jeden se snaží vytvořit jedno štěstí pro všechny, druhému jde o to, aby byl každý šťastný svým vlastním způsobem.
Prvnímu jde o stát jako společnost sui generis, jako speciální esenci, produkt jakési božské organizace či božského práva, stojící mimo a nad celou společností, se zvláštními právy a schopnostmi za speciálních podmínek exaktní poslušností, druhý se domnívá, že stát je sdružení jako každé jiné, obecně ne horší než ostatní.
Jeden hlásá svrchovanost státu, druhý neuznává žádný druh panovníka.
Jeden chce všechny monopoly uskutečnit prostřednictvím státu, druhý si přeje zrušení všech monopolů.
Jeden chce ovládat třídy, aby se stal vládnoucí třídou, druhý chce zmizení tříd.

Oba prohlašují, že stávající stav věcí nemůže vydržet.

První se domnívá, že revoluce je nezbytnou náhradou evoluce, druhý učí, že represe sama mění evoluci v revoluci.
První věří v kataklyzma. Druhý ví, že sociální pokrok sám o sobě vede pryč od volné hry individuálních sil.

Oba ví, že vstupujeme do nové etapy historie.

První si přeje, že by neměl zůstat nikdo jiný, než proletariát. Druhý si přeje, aby neexistoval už žádný další proletariát.
První si přeje každému vzít vše. Druhý chce každému nechat vše v držení.
První chce každého vyvlastňovat. Druhý chce, aby každý byl majitelem.
První říká: "Dělejte, co chce vláda." Druhý říká: "Dělejte, co si přejete sami."
První hrozí despotismem. Druhý slibuje svobodu.
Bývalý tvrdí, že občan je předmět státu. Budoucí dělá ze státu zaměstnance občana.
První hlásá, že k narození nového světa budou nutné porodní bolesti. Druhý prohlašuje, že skutečný pokrok nezpůsobí utrpení nikomu.
První důvěřuje sociální válce. Druhý věří pouze v práci v míru.
První se snaží poroučet, regulovat, vydávat zákony. Druhý si přeje o dosažení minimálního řízení a regulace předpisy.
První je následován lidmi, nejvíce postiženými reakcí. Druhý otevírá neomezené horizonty pokroku.
První selže, druhý uspěje.

Oba touží po rovnosti.

První po sklonění hlav, které jsou příliš vysoké. Druhý chce povýšení hlav, které jsou příliš nízké.
První vidí rovnost v rámci společného jha. Druhý zajistí rovnost v naprosté svobodě.
První z nich je netolerantní, Druhý tolerantní.
První děsí, druhý ujišťuje.
První chce poučit každého. Druhý si přeje, aby se všichni poučili.
První chce pro všechny podporu. Druhý si přeje, aby se všichni mohli živit.
První říká: pozemky jsou státu, doly je státu, nástroje je státu, produkt je státu. Druhý říká: pozemky čekají na kultivátora. Důl na těžaře. Nástroj na dělníka. Výrobek na výrobce.

Existují pouze tyto dva socialismy.

První je rané dětství socialismu, druhý je jeho mužstvím.
První je již minulostí, druhý je budoucností.
První předal místo druhému.

Dnes si každý z nás musí vybrat mezi jedním a druhým z těchto dvou socialismů, jinak se musí přiznat, že není socialista.

Lesigne Ernest. Lettres Socialistes IV.. In: Le Radical 13. 4. 1887, (angl. The Two Socialisms - Socialistic Letter IV.. In: Liberty V, 10; 17. 12. 1887, No. 114, str. 5.)

Ernest Lesigne , narozen v roce 1859, byl publicistou a historikem, stoupencem individualistického anarchismu, autorem manifestu Právo na práci (Les droits du travail - L'homme ne veut plus du salariat. M. Rivière et cie. 1911) jako polemické připomínky cílů Francouzské revoluce z roku 1848 či Oddělení církve od státu ... 1. výročí (La Séparation des Églises et de l'État... 1re année... , Paris, 1882) . Jeho nejznámějším dílem je deset programatických dopisů, nazvaných Lettres Socialistes v jemně ironické připomínce Listů Korintským, které Lesigne napsal pro francouzský list radikálních socialistů Le Radical. Dopisy nikdy nebyly přeloženy do češtiny.

Přeložil Štěpán Kotrba

0
Vytisknout
3052

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2012