O co jde v cause Bém II

Mezi námi darebáky

3. 4. 2012 / Martin Kunštek

V článku "Mezi námi zloději" (BL 30. 3. 2012) mne jeho autor Jiří Jírovec obvinil, že mi "jde o podporu establishmentu a místo skutečné analýzy obsahu odposlechů a případně vztahů BIS s vládou předkládá obraz vedoucí rychle ke konspirativním teoriím". Chtěl bych jej touto cestou ujistit, že mi nejde ani o podporu establishmentu, k němuž jsem značně kritický, ani o obhajobu Béma či Janouška. Cílem článku bylo upozornit na nesrovnalosti verze, která je veřejnosti předkládána. A především na fakt, že pokud přijmeme způsob práce, který předvedla Mladá fronta Dnes, dodavatel údajných odposlechů, tak se potom nemůžeme divit, že jsme nevědomky dali souhlas k nástupu nové formy zločinné diktatury paramilitárních jednotek, kterými jsou některé tzv. "bezpečnostní agentury".

Tzv. odposlechy Béma s Janouškem jsem se pokoušel poctivě analyzovat a hledat v nich důkazy o trestné činnosti obou pánů. Jak jsem napsal již v minulém článku "O co jde vlastně v cause Bém" (BL 28. 3. 2012), tak jsem v nenašel nich žádné důkazy, které by jednoznačně a nade vší pochybnost prokazovaly -- tak jak to požaduje Trestní zákoník a Trestní řád -- spáchání trestného činu.

Za takový důkaz by bylo možné považovat např. část rozhovoru, v němž by se dotyční bavili o "ceně změny územního plánu", o tom, že příslušné peníze byly nebo budou zaplaceny, případně jak. Taková pasáž zaznamenaného rozhovoru by pak samozřejmě měla charakter nepřímého důkazu použitelného v trestním řízení proti pachateli. A společně s uzavřeným řetězem dalších důkazů -- např. prokázání faktu, že k příslušné změně územního plánu došlo, že na tom uplácející získal majetkový prospěch a optimálně ještě s vyhledáním peněz z úplatku, by takový důkaz společně s dalšími mohl posloužit k odsouzení pachatelů. Nic takového však na tzv. odposleších Béma a Janouška není.

Zde je však na místě uvést ještě jednu důležitou zásadu trestního řízení. Odposlech -- tedy záznam telekomunikačního provozu podle § 88a Trestního řádu musí být prováděn na základě soudního příkazu a to VÝHRADNĚ na soudem zapečetěném zařízení, které je obsluhováno autorizovanou osobou. Proto, aby odposlech mohl být před soudem použit jako důkaz v neprospěch obžalovaného je nutné provést svědeckou výpověď osoby, která odposlech prováděla -- a to pod přísahou.

Soudu musí být ke kontrole předložen originální záznam ze zaplombovaného zařízení, který je k vyhodnocení vyjímán za přítomnosti dozorujícího státního zástupce. Proč? Proto, aby se záznamem nemohlo být manipulováno. Jak jsem již uvedl v předchozím článku, technika dnes umožňuje za použití dostatku záznamového materiálu vyrobit zvukovou stopu, na které libovolná osoba bude tvrdit, cokoliv si budete přát. A bude to vypadat věrohodně. Slušně vybavené hudební studio je schopno za několik hodin vyrobit "odposlech" na němž se např. předseda opozičního poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc bude přiznávat k tomu, že brutálně znásilnil pětiletou holčičku a poté zabil její babičku.

Jestliže bychom s takovým materiálem nakládali jako s tzv. odposlechy Béma a Janouška, tak by poslanec Tejc byl politickou mrtvolou. I když by nic takového nespáchal.

Zásady trestního řízení obsažené v Trestním zákoníku a Trestním řádu k dosouzení pachatele požadují vícero důkazů než jen odposlechy. A to pořízené výše popsaným způsobem. Ty mohou sloužit jako nepřímý důkaz -- výjimečně jako přímý důkaz, musí však být podpořeny dalšími důkazy. V hypotetickém případě poslance Tejce existencí mrtvoly babičky. Nebo existencí takové osoby a faktem, že je pohřešována. Potvrzením existence holčičky o níž se hovoří jako o znásilněné a jejím vyšetřením, které by znásilnění prokázalo. Pakliže by orgány činné v trestním řízení takové další důkazy nezískaly, tak se z hlediska práva má za to, že poslanec Tejc je nevinen.

Pokud bychom tuto základní zásadu trestního řízení opustili, tak jsme na cestě k neomezené diktatuře -- k odposlechové inkvizici. Bezpečnostní agentury a jiné paramilitární organizace, které disponují odposlouchávacím zařízením jako Agáta,o nichž jsem psal v minulém článku, které jsou nelegálně schopné si získat dostatek zvukového záznamu mluveného slova a které též disponují technickým zařízením na jeho úpravu by mohli kohokoliv neomezeně likvidovat. Napřed tedy politicky. Ale bez možnosti obrany. To je princip práce inkvizice. Tedy zločinecké organizace, která má na svědomí životy miliony nevinných obětí. Organizace podobně zločinné, jako byla nacistická SS. Neomezená likvidace oponentů je cesta k diktatuře.

Mimochodem i NSDAP začínala jako podivná parta v hnědých košilích, které se intelektuálové ve 20. letech minulého století smáli jako bandě bláznů, kteří si v nablýskaných holínkách hrají na vojáčky. SS začínala jako ochranka jejich vůdce Adolfa Hitlera. Profesionální vojáci z Reichswehru její členy posměšně označovali jako "asfaltové vojáčky". Tito zločinci, na které tehdejší intelektuálové pohlíželi jako na blázny, však nakonec dokázali převzít moc v Německu a rozpoutat nejhorší válečný konflikt v lidských dějinách, kterému padlo za obět 60 milionů lidí. "Asfaltoví vojáčci" postavili koncentrační tábory, kde zavraždili 12 milionů civilistů.¨

Ačkoliv často s Václavem Klausem nesouhlasím -- zvláště pokud jde o přístup k sociálnímu státu, tak nyní mu musím dát za pravdu, že takto vypouštěné odposlechy jsou jed, který -- také - ničí demokracii. Naše demokracie není v žádném případě dokonalá. Stejně jako naše zákony. Také se mi nelíbí, že příprava krácení daně již není trestným činem. Stejně tak se mi nelíbí Stavební řád a Správní řád, které umožňují legálně provádět aktivity, které by v jiných zemích byly označovány jako "raketeering" (vybírání výpalného). Dvakrát se mi podařilo přesvědčit poslance, že mají odložit jejich účinnost, protože jejich "fungování" bude pohromou pro obce i její občany. Napotřetí se mi to nepodařilo. Jak to funguje v praxi, ví každý, kdo v posledních letech něco stavěl. Nebo měl co do činění s úřady. Stav těchto zákonů nahrává tomu z čeho je podezříván Janoušek. Co však předložené odposlechy nedokazují.

Nelíbí se mi i ani, že nemáme územní plán republiky, ačkoliv jeho existenci zákon již několik let předpokládá. Nelíbí se mi, že nemáme dostavěné dálnice, protože neexistence územního plánu republiky a špatný Stavební řád umožňují mafiánům zdržovat a zdražovat stavby a vydírat občany za účelem maximalizace zisku z přeprodeje pozemků.

Levně koupit a drze prodat je však podstata fungování kapitalismu. Za slušného kapitalistu však považuji toho, kdo na pozemku, který levně získal, aspoň něco postavil. Za neslušné zákonodárce považuji ty, kteří schválili Stavební řád, který umožňuje manipulace, z nichž je podezírán Janoušek. Za mafiány považuji ty, kteří zdržují výstavbu dálnic, které mají sloužit všem občanům. Za neschopnou považuji vládu, která se zdráhá použít existující vyvlastňovací zákon, aby stavbu urychlila.

Nelíbí se mi, že Praha nemá dodnes ústřední čističku odpadních vod. Osobně vyčítám Pavlu Bémovi, že se ve funkci primátora se svými kolegy v radě hl. m. Prahy málo snažil vypořádat s komplikovaným územním a stavením řízením se stavbou související. To je však to, z čeho se dá Bém relevantně a legálně obviňovat. Nelíbí se mi Opencard a jiné projekty, za které magistrát hl. m. Prahy utrácel peníze. Nemám však žádné důkazy -- a nejsou ani v těch tzv. odposleších, že by při jejich realizaci byl spáchán trestný čin. Pokud se takovou trestnou činnost Bémovi nebo jinému představiteli Prahy podaří prokázat v řádném soudním řízení, tak budu hlasitě tleskat. Do té doby však platí, že Bém je z pohledu zákona nevinen stejně jako Tejc.

Tolik k mému vztahu k establishmentu. Přes všechny výše pospané výhrady (i ty, které se sem z důvodu rozsahu nevejdou) však trvám na tom, že demokracie -- i ta naše nedokonalá -- je lepší než diktatura. Třeba diktatura bezpečnostních agentur, nelegálních odposlechů a jejich padělatelů.

Mimochodem v pátek 30. 3. 2012 zveřejnil Kriminalistický ústav Policie ČR závěry svého technického zkoumání tzv. odposlechů Béma s Janouškem. Jeho závěrem je konstatování, že tyto materiály NELZE POUŽÍT JAKO DŮKAZ PŘED SOUDEM. Materiál, který je v oběhu, totiž nese znaky manipulace. Nepřímo se tedy potvrdilo podezření, které jsem popsal ve svém předchozím článku. Totiž, že může jít o podvrh.

V tomto a následujícím týdnu budou zasedat parlamentní výbory a komise. Mimo jiné Stálá komise pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací. Lze čekat, že při své návštěvě Útvaru zvláštních činností Policie ČR potvrdí, nebo vyvrátí, zdali byl Bémův telefon legálně odposloucháván. Osobně bych se spíše divil, kdyby se našel důkaz o legálním odposlechu Béma. Tato komise přezdívaná "velké ucho" existuje pod různými názvy již od počátku 90. let 20. století. Jak jsem již uvedl mají její členové pravomoc kontrolovat, jaké telefony jsou odposlouchávány a zdali se tak děje na základě soudního příkazu.

V praxi se pod touto kontrolou rozumí i to, že poslanci -- členové komise - přichází se soupisy telefonních čísel (svých kolegů poslanců, ostatních významných členů a funkcionářů strany a v neposlední řadě spřátelených podnikatelů) a chtějí vědět, zda jsou nebo byly odposlouchávány. I to je jejich právo podle zákona.A policie jim tuto informaci musí poskytnout. Dost bych se divil, kdyby zástupci ODS v této komisi v minulém volebním období nekontrolovali, zdali jejich primátor největšího města v zemi není odposloucháván. Stejně jako spřátelení kmotři.

Jiří Jírovec mě v článku "mezi námi zloději" obvinil z toho, že stavím konspirační teorie. V minulém článku jsem se ničeho takového nedopustil. Upozornil jsem na nesrovnalosti -- jako v případě VZP a upozornil jsem na některé možnosti, jako že tzv. odposlechy mohou být nelegální nebo též falešné.

Nyní si však neodpustím několik spekulací.

Komu slouží takováto skandalizace Pavla Béma, který již 2 roky není primátorem hlavního města Prahy a je jen řadovým poslancem za ODS? Na první pohled nedává smysl. Zkusme však stočit pohled k jiné cause, kde hrají odposlechy "důležitou" roli. Jakoby náhodou se údajně několik let staré odposlechy Béma s Janouškem objeví v době, kdy probíhá veřejně soud s předsedou poslanecké frakce Věcí veřejných Vítem Bártou. Je obžalován z uplácení členů vlastní strany. Během soudu, který byl v přímém přenosu vysílán v televizi, byla převedena řada tzv. odposlechů či záznamů z jednání, které mají Bártu usvědčovat z korupce. Žádný z těchto "záznamů a odposlechů" však nebyl pořízen způsobem, který Trestní řád předpisuje k získání důkazu. Jako takový tedy nemůže být před soudem použit jako důkaz. Troufám si předvídat, že Vít Bárta od soudu odejde jako zproštěn obvinění. To že byl veřejně v přímém přenosu upatlán od hlavy až k patě, je jiná věc. Většině slušných lidí je po tomto procesu strana Věci veřejné, která se do Parlamentu dostala s hesly boje proti korupci, k smíchu nebo ke zvracení.

Teoreticky však Bárta bude mít možnost, jako soudně očištěný, vrátit do vlády. Jestliže se prokáže, že tzv. odposlechy Béma s Janouškem mají podobnou relevanci jako záznamy provedené před soudem s Bártou (a zatím to na to vypadá), tak závěrem může být to, že za nevinné a vlastně čisté oběti lze považovat Béma i Bártu. Pak by koaliční partneři mohli Bártovi bránit v návratu do vlády jen za cenu riskování pádu vlády.

Osobně si myslím, že někdo -- a nebyla to BIS ani Policie ČR -- Janouška a další kmotry operující kolem magistrátu odposlouchával. Domnívám se, že to co obíhá veřejností a tiskem, však není totéž, co bylo zaznamenáno. Možná, že to, co bylo puštěno do médií, je jen varování před tím co by mohlo obíhat, pokud by jednání o rekonstrukci vlády neprobíhaly "tím správným způsobem".

Jak jsem rozebral v předchozím článku, tak většina toho co bylo zveřejněno, jsou nesmyslné bláboly. To však neznamená, že Janouška a další někdo nelegálně neodposlouchával. A že získané informace nepoužil k vydírání. V této souvislosti je jistě zajímavá shoda okolností, že v příslušné době získala bezpečnostní agentura ABL významnou zakázku od magistrátního dodavatele, společnosti Navatyp, resp. jejího nástupce, který spravoval magistrátní majetek. Trvám si na svém tvrzení, že nelegální odposlechy a s nimi spojená trestná činnost jsou stejným ohrožením bezpečnosti státu jako korupce. I proto, že při provádění ve zločinném spolčení jsou tyto činnosti často provázány.

Na hrozbu "volného oběhu" špionážních zařízení jako Agáta, o nichž jsem psal v předchozím článku, upozorňovali v minulém volebním období zástupci zpravodajských služeb a Policie ČR při jednání tehdejšího Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny, který projednával Pospíšilovu novelu Trestního řádu zabývající se režimem legálních odposlechů. A následně Trestního zákoníku, který nesmyslně omezil použití legálních odposlechů. Dokonce i v případě trestného činu krácení daně i ve zvlášť velkém rozsahu. Což je světový unikát.

S odstupem času a mimo jiné na cause Bém se ukazuje, že zpravodajci měli pravdu, když upozorňovali na nebezpečí této nelegální techniky a jejího používání. Za selhání exekutivy však považuji fakt, že žádný držitel této technologie dvojího užití nebyl zatčen a souzen. Důsledky dnes částečně vidíme a asi ještě uvidíme. I když si myslím, že nikdy ne v celém rozsahu.

Čeho se však bojím nejvíce jsou důsledky této odporné praxe. Bojím se, abychom po vší té špíně, která se na nás valí z televize a novin ať již je pravdivá či zfalšovaná, po dalších volbách neviděli v sevřeném tvaru pochodovat do Parlamentu novou poslaneckou frakci v bomberech a nablýskaných kanadách. A zvláště toho, co by s nějakou paramilitární "bezpečnostní agenturou" s Agátou v zádech mohli provádět. Hitler také přišel k moci v době ekonomické krize, rozvratu státu a provázen skandály ostatních politiků.

0
Vytisknout
8886

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2012