Zády k masám

3. 4. 2012 / Jiří Jírovec

Kdysi existovalo heslo "Čelem k masám". Bylo to svým způsobem přiznání, že tehdejší vůdcové již nepochodují s masami, ale pořád je, byť z tribuny, alespoň trochu vnímají. Současní papalášové se ani nenamáhají předstírat, že nejsou odtrženi od těch, jimž vládnou. Jenže ono jim vlastně nic jiného nezbývá. Heslům o utahování opasků, která se linou z blahobytně naducaných úst politiků, těžko někdo věří. Ztratili schopnost spoluobčany oslovit. A když mluví, tak hloupě.

President Klaus ve svém článku k odposlechům volá Dále od Hradu dále, ať se nestane neštěstí nenadálé. Musí být opravdu, ale opravdu znepokojen, když dodává "Čo bolo, bolo, terazky som presidentom":

Nepomůže nám ani konstatování, že jsme se v minulé dekádě měli chovat jinak, zvláště v období let rychlého ekonomického růstu, kdy jsme utráceli tolik, že místo abychom si vytvořili rezervy na horší časy, náš státní dluh raketově vzrůstal.

[...]

Nepomůžeme si konstatováním faktu, že jsme finanční krizi a z ní pramenící hospodářskou recesi, tím méně evropskou dluhovou krizi nezavinili a že jsme nemohli zabránit jejímu částečnému přelití k nám. Jsme s okolním světem spojeni tolika vazbami, že nic takového nebylo možné.

[...]

Nemá však smysl lkát nad rozlitým mlékem, vymlouvat se na minulost, nebo dokonce hledat viníka, na kterého se všechno svede. Teď před Velikonocemi bych řekl, obětního beránka. Jednak ho nenalezneme, jednak tím budeme ztrácet drahocenný čas a energii. Pitváním se v chybách minulosti má význam pouze tehdy, dokážeme-li se z nich poučit pro přítomnost a budoucnost. A to je také to hlavní, co nás dnes musí zajímat.

K tomu lze dodat jen to, že ten člověk nehorázně žvaní. Podle Cimrmana zastává názor, který sám vyvrací. Přesněji řečeno odvádí pozornost jinam. A hlavně nehledat viníky.

Rostoucí státní dluh souvisí především se stovkami miliard, které byly v rámci privatizace rozkradeny. Těch 400 miliard, o kterých kdysi mluvil Havel, je suma, která investovaná nejkonzervativnějším způsobem, by umožňovala dát důchodcům 8 miliard na valorizacích, a pořád by neubývala. Diskrepance mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu souvisí i s daňovými reformami.

Klaus obohacuje český jazyk eufemismem "utrácet" pro činnost zvanou kradení. Kdyby po pravdě napsal ... nechali jsme v lepších časech rozkrást tolik, že místo abychom si vytvořili rezervy, náš státní dluh raketově vzrůstal .... tak by to holt vypadalo blbě.

"Lepší časy" jsou narážkou na růst v době vlády sociální demokracie. Ne nadarmo má pravicová propaganda v arsenálu heslo o rozhazovačnosti levice.

Klausův článek by nestál za pozornost, kdyby z něj nečišel strach. Ocitujme ještě dva odstavce:

Smyslem je skandalizace jako taková, společenská, profesní, lidsko-existenční. Ukřičené oběti mediálních "revolučních tribunálů" nemají žádnou možnost regulérní obrany, kterou by dostaly před soudem, pokud by se ukázalo, že jde o trestní delikt -- což se ostatně většinou neprokáže. O něčem tak zastaralém jako je presumpce neviny mediálně "obžalovaných" se už radši ani nemluví. Seriály "úniků" odposlechů jsou jedním nejúčinnějších nástrojů společenské manipulace. Je to nepřijatelná metoda, kterou mediokracie pohlcuje demokracii.

Doba je neklidná. Různé zájmové skupiny se snaží, aby sociální neklid přerostl v chaos. Média jim v tom zdatně sekundují, pokud s nimi přímo nespolupracují. Je to hra s ohněm. Pokud vypukne, shoří v něm všichni. Je povinností prezidenta republiky před tímto nebezpečným scénářem velmi hlasitě varovat. Zdá se, že jsme už zapomněli, jaké to je, když je doopravdy zle.

To je přece vrchol demagogie, protože moc (vláda i Klaus) dostává informace BIS a není známo, že by s nimi něco dělala.

Mediální využití odposlechů je kšeft, jako každý jiný, proto se taky zveřejňují po troškách. Jejich dopad na veřejnost by byl zanedbatelný, kdyby bylo zřejmé, že šejdíři jsou před neúplatné soudy skutečně postaveni a potrestáni. Klausova skepse, že se vina "ostatně většinou neprokáže", nepochybně vychází z jeho hluboké znalosti celého systému. Vždyť on byl jedním z těch, kteří systém nastavili, aby to tak bylo.

Klaus má pravdu v tom, že medializace různých skandálů je "jeho" společnosti nepříjemná, protože koliduje s ochranným systémem v němž policie nevyšetřuje a pokud ano, státní zástupce případ zablokuje a v krajním případu nastoupí presidentská milost. Nic špatného se neděje, nikdo přeci nebyl odsouzen.

Sociální neklid je výsledkem počínání vlády. Nejde jen o peníze. Lidé jsou citliví i k takovým věcem, jakou je udělování presidentských milostí korupčníkům a nebo nadstandardní chování policie k Janouškovi. Proto se nedá očekávat, že budou na náměstí provolávat slávu Nečasovi a děkovat Klausovi za ekonomické reformy.

V roce 2009 se na politické scéně objevila kratochvíle pravicově orientované mládeže, tedy házení vajíček na Paroubka. Jenže vajíčka podražila a tak budou spíš létat dlažební kostky a svištět sukovice. To se pak čelo nastavuje masám dost neochotně.

Poznámka 1: Myšlenka, že současná moc není schopna nikoho oslovit mě napadla, když jsem se znovu podíval na záznam živého koncertu Karla Kryla (ČT) a o pár dní později sledoval premiéra Nečase, který u Václava Moravce, sebejistě vypouštěl slova, která patrně nedávají smysl ani jemu samotnému. Naproti tomu bylo Krylovo souznění s publikem neuvěřitelné. A to ani nezpíval, že "král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem".

Poznámka 2: Zajímavý komentář, který dává Klausovu článku jiný politický rozměr, napsal Karel Hvížďala ZDE

Poznámka 3: Je vcelku dobře známé, že se pravice celosvětově označuje za finančně a rozpočtově zodpovědnou. To je možné slyšet i v Kanadě, kde byl za symbol rozhazovačnosti považován dlouholetý ministerský předseda, liberál Trudeau. Po něm přišel Konservativec Mulroney, který vytvořil dvě po sobě jdoucí většinové vlády. Úspory se nekonaly a v době jeho vlády byl schodek trvale vysoký. Teprve dva další "levičáci", Chretien a Martin, zlikvidovali schodek a udrželi federální rozpočet v přebytku na celých 9 let. Pak se dostal k moci nejpravicovitější ze všech vůdců posledních 50 let, echt konservativec Harper. Ten do dvou let přebytek zlikvidoval, aby v roce 2009 dosáhl historického schodku 55.6 miliard dolarů.

CBC nedávno zveřejnila interaktivní tabulku, z níž se dá alespoň přibližně vyčíst, jak kdo v letech 1963-2010 vládl. Stojí za otevření jako ukázka, jaké informace se v Česku nedostávají.

0
Vytisknout
7440

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2012