Frankfurt a co dál?

2. 4. 2012 / Vendula Prokůpková

"Nechceme zachránit kapitalismus, ale překonat ho" je heslo, které posledního březnového dne zaznělo ve více než třicítce evropských měst. 31. březen byl vyhlášen jako Evropský den proti kapitalismu. Dle organizátorů byla sobotní akce předvojem další vlny protestů, které jsou plánovány na polovinu května.

Je krátce po 14. hodině odpoledne a před frankfurtským hlavním nádražím se schází na 5000 demonstrantů z celého Německa i zahraničí. Z improvizovaného pódia často zaznívá téma "Řecko", avšak vyjádření solidarity s Řeky zdaleka není jediným podnětem k tomuto shromáždění.

O Německu mnozí hovoří jako o státu, který dokázal úspěšně čelit problémům ekonomické krize. Z tohoto tvrzení může zcela logicky vyznít otázka, proč Němci vycházejí do ulic právě teď, když se začíná blýskat na lepší časy? Odpověď může být nasnadě: i přesto že čísla svědčí o oživení německé ekonomiky, podle údajů deníku Taz.de pracuje na 8 milionů Němců za méně než minimální mzdu. Ekonomické oživení si vyžádalo "flexibilizaci" pracovního trhu a prekarizace práce se všemi následky jako je nejistota, nižší mzdy či neplacené přesčasy se staly každodenní zkušeností mnoha Němců. Pravdou je, že vyhlídky německých zaměstnanců jsou přes všechny problémy mnohem slibnější než jejich řeckých či španělských kolegů. Přesto jsou však jejich námitky oprávněné.

Pár stovek metrů od protestního shromáždění, přímo před sídlem Evropské centrální banky vyrostlo malé stanové městečko. Zašedlé plachty stanů, tyčící se v parčíku u velkého svítícího eura, představovaly do očí bijící kontrast vůči nablýskaným mrakodrapům stojícím v bezprostřední blízkosti improvizovaného městečka. Malé přístřešky, kvůli nevypočitatelnosti aprílového počasí mnohdy doplněné igelitovými pytli, jako by byly symbolickým obrazem výše zmíněných osmi milionů Němců či desítek miliónů Řeků a Španělů, jenž žijí v prudkém kontrastu s obecným tvrzením o blahobytu ekonomických gigantů Francie a Německa, jenž dále doplňuje Evropská komise, zástupci finančního průmyslu a obchodních kartelů.

Na velké bílé tabuli, opřené o modře svítící euro, stál velký nápis s demokratickým požadavkem "Lass uns über die Zukunf reden! Jetzt!" (Nechte nás mluvit o budoucnosti! Teď!). Právě obava o budoucnost demokracie a nárokování vlastního hlasu je to, oč v protestech především běží. Navrhovaný fiskální pakt je bezesporu krok, který povede k omezení pravomocí legislativních orgánů jednotlivých států. Podle jeho kritiků se může jednat o nebezpečný precedens předznamenávající nejen prohlubování mocenských nerovností v rámci prostoru Evropské Unie, ale i okleštění práv a svobod obyčejných občanů.

Kolem 16. hodiny odpoledne byl zahájen pochod, jehož trasa měla vést kolem současného sídla Evropské centrální banky a měla být ukončena u nového, nyní ještě rozestavěného, sídla dotyčné instituce. Tam ale nakonec kvůli předčasnému ukončení akce pochod nedošel. Zde, na staveništi dvou (zatím) více než stometrových budov byla plánována další symbolická akce -- dočasné "obsazení" nového sídla Evropské banky. Tento akt, ačkoli nebyl úspěšně učiněn, měl být symbolem zahrnujícím výše uvedený demokratický apel: "Nechte nás mluvit a diskutovat o naší budoucnosti, nechceme bezmocně stát za zavřenými dveřmi institucí a čekat, jak jiní rozhodnou o tom, co s námi bude".

Radikálně demokratický podtext sobotní akce představuje jádro dalších chystaných akcí, které se ve Frankfurtu uskuteční v polovině května. Tento přístup se odlišuje od strategie tradičních levicových, marxisticky orientovaných uskupení: objektivní vytyčení problému, vysvětlení jeho příčin a návrh řešení, které je třeba vysvětlit skeptickým masám. Cíl sobotních protestů a následných akcí nespočívá ve vysvětlení chyb a jejich nápravy, naopak, konstruktivně otevírá prostor k diskusi o tom, co lze z nynější situace vybudovat.

Závěrem je třeba uvést, že ne všechny aspekty sobotních protestů se obešly bez ambivalentního nádechu. Během sobotní demonstrace vzalo za své několik oken a výloh. Krátce po 16. hodin část davu zaútočila na sídlo Evropské banky barvou a kameny, s rozbitými okny skončila i přilehlá policejní stanice a několik luxusních obchodů. Následoval razantní zásah policie, která proti demonstrantům zasáhla obušky a slzným plynem. Pochod byl předčasně ukončen a bylo zadrženo pár stovek lidí. S radikálním průběhem akce nemusí každý souhlasit, ale podobně, jak uvedl Leo Schneider, mluvčí aliance M31: Pár rozbitých oken se zdá jako zcela absurdní věc v porovnání s problémy, se kterými se momentálně Evropa potýká.

0
Vytisknout
3004

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2012