Společné zájmy hostitelů a parazitů

1. 4. 2012 / Sandra Wain

Po více jak dvaceti letech vývoje od plusu k mínusu se evropské národy, dokonce i včetně českého, pomalu zamýšlejí nad tím, že s tou demokracií není něco v pořádku. Již dávno totiž začala zapáchat náramnou totalitou.

Vytvořila se vyspělá třídní společnost, která vytváří ostré třídní rozpory a napětí mezi občany první a druhé třídy. Média i občané začínají různě pojmenovávat nepřítele. Pro české občany je to obtížné, neboť starý zřejmý třídní nepřítel (komunistický) vykonal pro svého nástupce jedinečné a neocenitelné služby.

Ještě dnes se poměrně často setkáváme u občanů, kteří se považují za rozumné (zřejmě podle mediálních kritérií), s názorem, že "za všechno mohou komunisti".

Přiblížíme-li si situaci pomocí analogie z biologie, tak starý parazit nahradil nového. Často je používán příměr, že rakovinný nádor po listopadu 1989 řádně metastazoval. Zatímco u nádoru je jeho lokalizace v těle společnosti celkem zřejmá, u metastazované rakoviny je potíž rozlišit pacienta od nemoci. Navíc, když se pacient tomu "chirurgickému řezu" zarputile brání.

Parazitní choroba přebírá nad nemocným kontrolu, takže vnímá, myslí a jedná za něj. Nemoc se chce samozřejmě jako každý živý organizmus neomezeně a všestranně konzumně uspokojovat a množit. Nevědomý pud sebezáchovy jedná za ní.

U pacienta (hostitele) a choroby (parazita) se tedy jedná o soutěž životaschopnosti, o boj pudu proti pudu. Jestliže byla lidské společnosti vytknuta konkurence jako jeden z jejích základních principů fungování, její taktické životní možnosti se tím značně zredukovaly.

Člověk bytostným uznáním konkurenčního boje přestal převyšovat krutou přírodní říši, pro kterou je zákon výběru a právo silnějšího hnacím motorem její evoluce. Pouze v salónní sofistikované formě začal na sobě, druhých i přírodě páchat jenom ještě větší zvěrstva, než která dříve prováděl s kamenem a klackem v ruce.

V evropském demokratickém prostoru se pomalu vymezují pojmy, kdo jsou "my", a kdo "oni". Ten, kdo sleduje pouze česká média, však nabývá dojmu, že s evropskou demokracií je všechno celkem v pořádku. Všechny tuzemské i zahraniční zprávy, které informují o občanské nevoli, jsou českými médii obvykle cenzurovány, bagatelizovány, zesměšňovány, zamlžovány, tlumeny, zastírány a jinak jako nedůležité zneškodňovány.

Česká veřejnost je zaměstnávána a ohlupována nesmysly, kauzami, pomluvami a jinými dezinformačními vlivy, jen aby se nepodívala parazitnímu systému, který ji vysává, řádně na zoubky.

Běžný občan nesmí vnímat, přemýšlet a jednat sám. Musí to za něj zásadně činit specializovaní odborníci. Je sice schopen v supermarketu vybrat to nejlepší zboží (s miniaturním nečitelným textem o jeho obsahu), ale tím jeho inteligence musí končit. Je až směšné, jak si v této substituci a ohlupování sebe sama navíc samolibě libuje.

Poslušnost českého národa je výjimečně vysoká. Vůbec nejde o poslušnost nevolníků k maňáskové vrchnosti, která zastupuje skutečnou zákulisní moc. Ta je pouze důsledkem naprosté poslušnosti hostitelů k ideovými i materiálním hodnotám, které jsou zcela totožné s hodnotami jejich parazitů.

Podvodně organizovaný konkurenční boj o stejné hodnoty vytváří pro občanské rukojmí podvodné ekonomiky past, ze které není žádného východu. Případná nevole, která v ní vzniká, je bezvýznamná a bezpodstatná. Nemění přece pravidla hry, na kterých se hostitelé se svými parazity tak dobře shodují.

Pokud podstatu problému nevědomému člověku někdo sdělí, bohužel jej jaksi podtrhnul. Měl na ní totiž přijít sám, jinak si otupuje ostrovtip.

0
Vytisknout
8921

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2012