Není to o pádu vlády

5. 4. 2012 / Marek Řezanka

Duben, ještě tam budem. Toliko lidová pranostika, jež se týká mrazivého počasí, které prozatím nevybízí opustit teplo u kamen. Mohlo by jít ale i o heslo vlády složené z ODS, TOP09 a Věcí veřejných. Heslo, které platilo jak loni, tak letos.

Zoufalí deprivovaní a frustrovaní lidé, kteří se již upínají k jakékoli naději na změnu, krátce po aprílových taškařicích chvíli věřili, že vláda, která nemá v jejich očích legitimitu pro další fungování, konečně padne. Že je její pád více jak na spadnutí. Uvěřili, že ani už nebudou muset jít 21. dubna v Praze demonstrovat, že se vláda položí sama. Tady je nutné dodat, že toto si řekli především ti, pro něž je plánovaná demonstrace výhradně příležitostí ke svržení vlády a vypsání nových voleb a jiný smysl v této demonstraci nespatřují a více od ní neočekávají.

Na spadnutí je toho poměrně dost. Například secesní dům na Václavském náměstí vedle hotelu Jalta, o jehož demolici usiluje developerská firma Flow East a v čem měla dlouhou dobu podporu bývalého ministra kultury (za TOP09), Jiřího Bessera.

Na spadnutí je snad i verdikt soudu nad obžalovaným Vítem Bártou, s jehož účastí ve vládě souhlasili oba budoucí koaliční partneři, ODS i TOP09, navzdory opakovaně vyjadřovaným pochybám ze strany ČSSD, která upozorňovala na propojení Věcí veřejných s bezpečnostní agenturou ABL a považovala toto propojení za nebezpečné a nepřijatelné. A do třetice je na spadnutí demonstrace, jíž se vládnoucí v ČR mohou právem obávat.

Demonstrace pokořených a deprivovaných občanů připadá tentokrát na sobotu, na dvaadvacáté výročí první návštěvy papeže v Československu, takže ministr Kalousek nebude moci tvrdit, že stávkují lidé, co se chtějí ulít z práce.

Navíc se dá předpokládat, že na demonstraci nebude zima, ale že bude pořádné horko, a to po všech stránkách. Půjde o společnou demonstraci občanů, odborů a hnutí, o demonstraci, jež je schopná za určitých podmínek přimět vládu k demisi a k vypsání nových voleb.

Přesně toho se vláda bojí. Bojí se být kýmkoli svržena. Má-li v dalších volbách uspět, nesmí mít punc nechtěného, odvrženého. Proto si těsně před současnou "krizí" vyslovila v poslanecké sněmovně důvěru.

Usnesení Výkonné rady ODS bylo nabubřelé jako vždy a vůči opoziční ČSSD výsměšné: "Pokus ČSSD o vyslovení nedůvěry vládě je jen prázdné a populistické gesto."

Jen několik hodin po vyslovení důvěry vládě, kdy pro jeho vyslovení hlasovali i všichni ministři, z nichž řada je pro různá korupční podezření velmi nedůvěryhodných (např. A. Vondra, J. Drábek, V. Bárta), vypluly na povrch (zřejmě jako důkazní materiál znehodnocené, nicméně o to závažnější) nahrávky rozhovorů P. Béma a R. Janouška s tím, že další nahrávky na sebe nedají čekat (jako ta o komunikaci mezi R. Janouškem a špičkami BIS).

Lidé jsou zhnuseni. Jsou zhnuseni atmosférou, kdy se politici navzájem odposlouchávají, kdy se ukazuje nepřijatelné propojení politiků s ekonomickou lobby a kdy je president republiky zděšen skutečností, že někdo někoho odposlouchával, ale nechává ho zcela v klidu, co bylo odposlechnuto. Stejně jako ho nechává v klidu, že zveřejnění nahrávek je činí nepoužitelnými jako důkazní materiál. Lidé však nejsou zničení toliko "morálním" stavem politiky v zemi.

To je spíše taková třešnička na dortu splácaného z reforem, jež nic nereformují, na něž nejsou finance, a jež podlamují fungující systémy zdravotnictví, sociálního zabezpečení či vyplácení důchodů. Lidé jsou naštvaní (velmi slušně a eufemisticky řečeno) zvůlí mocných. Tím, že prosazují kroky, které na střední a nižší vrstvy společnosti citelně dopadají.

Tím, že je nutí k něčemu, co je zbídačí a uvrhne do chudoby. Nutí je svou politikou k zadlužování. Studenti, kteří nemají na studium, si mají brát půjčky, jež však nebudou schopni splácet. Protože mnohdy adekvátní zaměstnání, jež by jim splácení umožnilo, nenajdou a mnohdy budou nezaměstnaní.

Strašila-li ODS s TOP09 voliče v roce 2010 situací v Řecku, neměla by jim raději příliš vyprávět o Španělsku a především o postavení mladých lidí v této zemi. Nezaměstnanost mladých lidí do 30 let je zde katastrofální. K tomu se přidává varování z USA, kdy na krizi hypoték na bydlení plynule naváže krize nesplacených studentských půjček.

V ČR se v poslední době díky legislativním úpravám výrazně zhoršuje postavení nezaměstnaných, postavení handicapovaných osob a postavení seniorů odkázaných na ústavní péči. Jediným rysem reforem vlády, jež v roce 2010 slibovala levný stát, který nás však všechny přichází velice draho, je totiž privatizace všeho, co má na starosti stát. Prvním krokem k tomu, aby se to mohlo privatizovat, je třeba to znefunkčnit. V tomto vláda vynikala, stejně, jako vynikala v neúměrně vysokém počtu ministrů podezřelých z korupčního či jinak nezákonného jednání.

Budou-li se dnes ODS a TOP09 tvářit, že jediným viníkem nastalé situace jsou Věci veřejné, které totálně selhaly, bude-li ministr Kalousek nadále hřímat, že předčasné volby jsou "nicméně lepší než prodlužování této agonie a mohou přinést alespoň jedno pozitivum české politické kultuře - že co nejrychleji odstraní ze scény něco tak slizkého a odporného jako je politický subjekt Věci veřejné", pak je třeba připomenout, že "slizká a odporná" je tato vláda jako celek, protože vláda, která šetří na svých bezmocných a handicapovaných si jiné přívlastky nezaslouží. Zaslouží si je také pro schvalování činů, které se v žádném případě legitimizovat nedají, a těmi činy jsou loupežná vražda na pokladníku Rošickém a zákeřná vražda na omráčeném a svázaném policistovi Honzátkovi.

Zaslouží si je pro své pohrdání občany, pro bezprecedentní prosazování restitucí církevního majetku, aniž je schopna doložit, co vlastně vrací a zda je na to skutečný právní nárok. Zaslouží si je pro svůj přístup k právnímu státu, pro neřešení situace na právech v Plzni, pro bojkot vědeckých stanovisek k problematice kácení stromů v chráněných pásmech Šumavy, pro snahu omezit svobodu universit, svobodu slova a práva na stávku.

Pro to všechno dojde k dubnové sobotní demonstraci. Zdaleka však ne jenom proto. Vládě by se jistě líbilo tuto demonstraci označit za čistě účelovou a spojenou s jedním konkrétním cílem -- pádem vlády a vypsáním nových voleb. O to však jde jen tak mezi řečí. To není hlavní cíl a smysl celé akce, nebo, neměl by být. Tato demonstrace není zacílená na konkrétní osoby a jejich prohřešky -- i když samozřejmě se jich týká -- ale má upozornit na něco závažnějšího. Na kolaps systému jako takového.

Tady se ani tak nejedná o to, co Bárta, co Bém a co Drábek s Kalouskem, ale co umožňují nastavená pravidla komukoli v jejich rolích. Politické chobotnici na nějakém tom chapadle nesejde. Jedno se usekne, jiné naroste, obdobně to platí pro dračí hlavy. Chlácholení, že stačí zvolit jiné a lepší, a to za stávajících podmínek, zní tragikomicky. Ovšem nic není staršího než včerejší noviny, říká se -- a nic není pomíjivějšího než paměť voličů. Stačí je přestat chvíli dusit, jít jim na chvíli z očí a předhodit jim skandál na opozici. A už berou...

Voliči by si měli vzpomenout, s jakou nadějí vykroužkovávali například pana Langera. Místo člověka, který sice resortu rozuměl, ale za něhož odešli elitní vyšetřovatelé a mnohé kauzy usnuly spánkem spravedlivých, se na resort dostal nejdřív člověk, který mu vůbec nerozuměl a po něm jiný člověk, který má napojení na soukromou bezpečnostní agenturu (SUB S. A., s.r.o.), podobně jako žalovaný Bárta, a jehož rodinní příslušníci mají velmi těsné vazby na pana Janouška.

Voliči by neměli zapomínat, jak hladová byla ODS po poměrně dlouhém půstu bez vlády a co vše podnikala v předvolební kampani v roce 2006. Dodnes se nevyšetřilo, kdo vlastně stál za vraždami F. Mrázka a J. Kubína a kdo všechno z politiků prorostl s organizovaným zločinem.

Voliči by neměli zapomínat ani na stomilionové majetky S. Grosse, jež se vysvětlují z jeho standardních příjmů velice, ale velice těžko. Přitom by si však měli uvědomit rozdíl mezi pravicí a levicí, zvláště v našich specifických podmínkách, a tlačit na levici, aby se všech členů podobných Grossům zbavila a chovala se levicově, nikoli pseudolevicově.

Tady mám například na mysli konkrétní postoj ČSSD k evropskému fiskálnímu paktu, jenž má evropskou sociální politiku ukotvit na škrtech pro ty nejpotřebnější a maximalizovat zisk nadnárodních korporací. To není zrovna cesta k blahobytu občanů napříč Evropou. ČSSD by v tomto ohledu mnohem více slušela podpora presidentského kandidáta ve Francii, F. Hollanda. ČSSD by měla jasně říci, jakou demontáž státu není ochotna podpořit za žádných okolností a jakou má vizi ohledně budoucí EU.

Volič může od vlády ČSSD očekávat zmírnění dopadů současné vládní politiky, nemůže ale od ní čekat uzdravení české společnosti. ČSSD má jednu neskonalou výhodu -- horší, než byla tato vláda, být nejspíš nemůže. Rozhodně ovšem nepřichází se systémovou změnou a v případě své účasti na další vládě se bude pohybovat ve stejných mantinelech jako vláda stávající.

Toto by měl být klíčový aspekt dubnové sobotní demonstrace. Ne požadavek na odchod pana Omáčky a zvolení pana Knedla. Ale požadavek na posílení nástrojů občanských svobod, požadavek na funkční referendum, požadavek legislativy umožňující rozvoj průmyslových družstev, požadavek omezení vlivu politických stran s tím, že až by k tomu přirozeným vývojem společnost dozrála, stranický systém by zanikl. Pozor, toto není násilný požadavek na demontáž stran a nastolení diktatury. Před tím je naopak nutné varovat a bránit tomu všemi legálními prostředky.

Vláda bude pokračovat ve své hře, která má jednak aspekty frašky a jednak podobu šachové partie. Bude občany přesvědčovat, že k demonstraci není důvod, že stačí v nových volbách nevolit Věci veřejné -- a jinak je přece všechno v naprostém pořádku... Bude pokračovat ve hře, kdy spolu s presidentem republiky vytvořila podmínky pro volání po silné ruce, po řádu a pořádku, po snadných řešeních namířených proti té či oné skupině obyvatel a proti Evropské unii.

Ve hře, kdy čekám, s čím tentokrát vytáhne proti levicové opozici. Už vyzkoušela ledacos. Beztrestné nepodložené obvinění z propojení levice s organizovaným zločinem, strašení, jak se k moci dostanou komunisté -- skutečně nevím, co by za stávajících podmínek kromě své diskreditace mohli způsobit -- strašení, že se dostaneme na úroveň Řecka -- kam naopak směřujeme s vládou demolující sociální systém, který pomáhá zemím jako Švédsko na úrovni Řecka nebýt. Do skládanky mi chybí snad jediné -- česká "pravice" ještě neobvinila opozici z napojení na terorismus. Možná proto vláda rozněcuje svým bezuzdným svévolným jednáním zášť ve společnosti. Možná s ní i počítá.

Nenechme se proto unášet slepou záští. Pokud můžeme -- a je mi jasné, že lidé, kteří si již sáhli na samé dno, již těžko mohou -- bez emocí racionálně uvažovat, promýšlejme každý svůj tah. Nenechme se k ničemu strhnout. Nenechme sebou manipulovat. Nepodléhejme kampaním a chvilkovým podnětům. Pamatujme si vše, co se v posledních měsících a letech událo. A podle toho jednejme a volme. Chtějme více, než jen pomoci k moci někomu, kdo nás poté hodně dlouho nebude potřebovat a bude díky našim hlasům moci prosazovat cokoli proti nám. Tlačme na politiky, dokud má náš hlas cenu, dokud je po něm poptávka.

Je úplně jedno, jestli se vláda odvolá či nikoli. Podstata trvá. Trvá nebezpečí, že by v drobné obměně mohla být zvolena znovu. Nenechme si namluvit, že to, co nám celou dobu vadilo a zvedalo nám tlak, jsou jedině Věci veřejné. Tak tomu zkrátka není. Ministři odvolaní pro podezření z korupce či podvodů byli jak z ODS (Drobil, Kocourek), tak z TOP09 (Besser). Stejně tak v rovině politické kultury nenesou na jejím úpadku podíl výhradně Věci veřejné, jakkoli je metoda zveřejňování odposlechů a pořizování odposlechů svých kolegů hrozná. Tak hrozná, že překryla vztyčené prostředníčky, vulgární a posměšné výroky na adresu svých oponentů i občanů a facky občanům téměř v přímém přenosu. Navíc je možná velká škoda, že vláda chce zabalit fidlátka ještě dříve, než proběhne soud s panem Halou. Ten je prozatím ve stínu divadelního představení, jež by se mohlo jmenovat: Bárta hledá hlas či Hoď kamenem, kdo jsi bez vína (obzvláště těžkého francouzského). Třeba by pak bylo již všem naprosto zřejmé, kudy dál cesta nevede.

Když poslanec Huml hlasoval pro vyslovení nedůvěry vládě 26. 4. 2011, pronesl ohledně Věcí veřejných následující, což by šlo shrnout pod nadpis, Nic se nezměnilo: "Následovala rekonstrukce vlády. Osobně proti novým ministrům nemám vůbec nic, přesto výsledek deABLizace není vůbec uspokojivý. Zaznamenal jsem dokonce vyhrůžku, kterou majitel strany prohlásil před premiérem a do kamer, že bude ještě zákeřnější. Přiznal tím, že zákeřný už byl a ještě hodlá přitvrdit. Vláda vymyslela trafiku pro loutkového předsedu. Trafiku, která v době škrtů neměla vzniknout. U velké většiny občanů této země vláda důvěru ztratila. Řídím se názory svých voličů, a proto nemohu důvěru této vládě vyslovit."

Je nutné zopakovat, že o poměrech ve Věcech veřejných oba její koaliční partneři, když sestavovali vládu, věděli. Už proto, že je s tímto faktem opozice seznamovala a zdůrazňovala jim, že tím za tuto "stranu" přebírají zodpovědnost. Přebrali ji, nyní se k ní nechtějí hlásit.

Je tedy nyní na nás na všech, s čím na demonstraci 21. 4. půjdeme, a zda půjdeme. Zda nám bude stačit, když se na chvíli vládní pouto rozpojí a bude se mluvit o předčasných volbách. Asi by bylo dobré, kdyby občané, odbory i hnutí dokázali jasně formulovat jedno: V první řadě nám vadí systém maximalizace zisků nejužších a nejmocnějších skupin na úkor nás všech, a je podružné, kdo toto počínání zaštiťuje. Nejde nám o pád vlády, ne primárně, jde nám o vzestup demokracie, o její záchranu a renesanci. To je to, co nás spojuje. Podaří-li se to, možná zabráníme tomu, co je na spadnutí, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. Možná se vyhneme sociálním otřesům a válkám. K tomu ale nestačí měnit figurky na šachovnici o stále stejných polích a pravidlech hry.

0
Vytisknout
10049

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2012