Řecká lež na druhou a německý vzor v české hospodářské politice

9. 4. 2012 / Ilona Švihlíková

Řecko a Německo -- dvě země, které snad nemohou být minimálně v rámci Eurozóny vnímány odlišněji. Obě dvě hrají pro hospodářskou politiku Nečasovy vlády zásadní roli a obě dvě jsou interpretovány zcela chybně.

Řecká lež je už legendární pojem. Ono "na druhou" v názvu článku pak odkazuje jednak k řeckým manipulacím se statistikami (o kterých se ovšem vědělo, i když se dnes pokrytecky tvrdí opak -- pamatuji si, že jsem se o "řeckém kreativním účetnictví" učila ještě jako studentka na VŠE), jednak pak k tomu, jakým způsobem bylo Řecko zneužito ve volební kampani v roce 2010. Řecko posloužilo jednak "morálně" -- výkřiky, že dluhy se musejí platit, že si Řekové (dále dosaďte dle libosti) rozežraně žili nad poměry atd., dodali především TOP09 konzervativní munici pro "nutná reformní opatření." Neustále mě překvapuje, kolik občanů těmto lžím ještě věří. Především shrnutím "Řekové" podle nacionálního principu zastíráme skutečnost, že tu jsou nějaké sociální (ba přímo třídní) rozdíly, a že někteří Řekové -- např. ti, kteří celé roky nemuseli platit žádné daně, jsa přátelsky navázáni na některou ze dvou hlavních řeckých partají, si žili opravdu, ale opravdu hodně jinak, než obyčejní Řekové zaměstnaní v sezónním zemědělství či cestovním ruchu. Zároveň se už téměř nikdo nezeptá, co to znamená "žít si nad poměry?" Žijeme si nad poměry tím, že máme boty a nechodíme bosi, jak tvrdí Kalousek? Kdo určuje ony "poměry", nad které bychom si neměli žít? Je to snad měřitelné zadlužením domácností? Ale u dluhů domácností jsou hlavní součástí hypotéky. Znamená tedy usilovat o vlastní bydlení být rozežraným "nad poměry"?

TOP09 dále vsadila na "morálku" vůči dluhu. Dluhy se musejí platit! Nesmíme zadlužovat budoucí generace! Je to jednoduché a velmi účinné, jak se ukázalo. Problém je, že to v dnešní ekonomice vůbec není pravda. Kapitalismus je založen na dluzích a bez nich jako systém zkolabuje. Nepodezírám ovšem TOP09 z toho, že by snad lstivě chtěla odstranit kapitalismus. Jejich morálka vůči dluhům je totiž přesně cílená: nejsou to dluhy v oblasti ekologické a sociální. Jsou to dluhy domácností a hlavně státu, na které mají políčeno. Od počátku je "jasné", že obojí vzniká nenasytností (T. Sedláček by jistě připojil vybraný citát z Bible, jak je jeho oblíbeným zvykem.) Pro jistotu se už moc nehovoří o tom, že dluhy domácností pomáhaly značně ekonomice (nejen u nás) a bez nich by těžko rostla, a že zadlužení ČR má své hlavní příčiny v obrovských korupčních odtocích a systematickém a dlouhodobém podsekávání příjmů. TOP09 to dělá šikovně, to se musí uznat. Používá morálku jako z pohádky, i když dnešní realita prostě jasně říká, že dluhy platí jen slabí aktéři. Podívejte se na zadlužení USA či Japonsko a pak srovnejte s Řeckem. MMF a další se dokáží "vyřádit" právě na těchto slabých zemích, na silné nemají páky. Kalousek a spol. zároveň dobře vědí, že lidé se mnohem lépe ztotožní se situací, kdy "Pepa od vedle" bere dávky a zároveň maká na černo! To, že takový Pepa je břídil vedle těch, kteří si veřejných financí udělali penězovod do daňových rájů a svých luxusních rezidencí už tolik není na očích. A hlavně se jedná o dost jiné částky. Přeci jen, normální lidé vidí spíše tisícikoruny, ale při miliardách (a o ty hlavně jde ve státním rozpočtu) už je jejich představivost menší.

Řecká lež posloužila Nečasově vládě k hlavní agendě: snižovat za každou cenu zadlužení. Samozřejmě, že o zadlužení v reálu NIKDY nešlo, ale posloužilo to dobře. Je to právě "nejlepší" ministr financí Kalousek, kdo zasekl do rozpočtů nehlubší sekeru. Zadlužení slouží jen jako krycí zástěrka destrukce veřejného sektoru a postupné privatizace (od školství, po zdravotnictví, soukromé pracovní agentury atd.) a k destrukci sociálního státu. Václav Klaus to koneckonců řekl nedávno na Žofíně zcela naplno.

Jak je celkově známo, Řecko se "díky" programům vnuceným tzv. Trojkou (MMF, ECB, Evropská Komise) snaží "obnovit důvěru finančních trhů". Obnovování důvěry se v praxi odráží v tom, že rodiče odkládají své děti, rapidně roste procento sebevražd, míra nezaměstnanosti (oficiální) je kolem 20%. Z hlediska národohospodářského se Řecko dostalo do tzv. smrtící spirály, což potvrzují i údaje Eurostatu. Ty totiž neustále počítaly s "křehkým oživením" a místo toho se řecký pád jen dál a dál prohlubuje. Smrtící spirála totiž vede k tak velkému poklesu HDP (mzdy), že se nevyberou zdaleka ty daně, se kterými se počítalo, podíl dluhu na HDP tak nejenže se nesnižuje, ale neustále roste!

Zajímavé jsou zde dvě věci. Zaprvé, to, že řecká cesta tzv. fiskální konsolidace je zcela neproduktivní, se ukázalo i v tajné, leč uniklé, zprávě oné Trojky. V té se představitelé těchto institucí diví, jak je možné, že Řecko se dramatickým škrtům a nárůstu daní (hlavně nepřímých) přizpůsobuje recesně, tzv. interní devalvací, což dluh dále zvyšuje. Hlavně ten údiv je nepochopitelný, protože tohle by jim normálně měl říct každý trochu inteligentní absolvent bakalářského kurzu ekonomie.

ZDE

Druhá pozoruhodná věc je ta, že ČR, byť se od počátku nacházela ve zcela jiné situaci než Řecko, provádí podobnou fiskální konsolidaci jaksi sama od sebe, preventivně. Není pak divu, že směřuje do stejné smrtící spirály. Jednoznačně hovoří zprávy Českého statistického úřadu. Souhrnná zpráva "Vývoj ekonomiky ČR v roce 2011" uvádí mimo jiné: "Pokles vládní spotřeby ve 4. čtvrtletí stejně hluboký jako v Řecku (!), zadluženost jedna z nejnižších v Evropě." A dále: "Domácnosti omezují spotřebu jako v zemích s dluhovou krizí, investice na rozdíl od Evropy nerostly."

ZDE

Jak tento vývoj souvisí s Německem? Německo je  u nás vnímáno jako vzor hospodářské politiky. A to navzdory faktu, že německý růst je naprosto nevyvážený a že není možné, aby byl celoevropsky napodobován. Zadušení české spotřeby (domácnosti a vládní výdaje tvoří 0,7 HDP!) pak vede ke stejné situaci jako v Německu: růstu čistým exportem (export-led growth). ČR v této "strategii" napodobuje Německo a roste právě jen díky tomu, že vývozy převyšují dovozy, což se naprosto absurdně vydává za klad české ekonomiky. Není pak divu, že ministr Drábek prohlásí (a nejen on), že domácí poptávka není pro hospodářský vývoj v ČR směrodatná. V překladu to znamená: vývoj mezd a spotřeby domácností je nám ukradený. Vládní výdaje jakbysmet. My se zavěsíme na Německo jako klíště 17. Bundesland a se všemi slabostmi našeho exportu (viz dále) budeme doufat, že někdo bude mít zájem o "české" zboží se střední přidanou hodnotou, notabene za sitauce, kdy neustále klesají směnné relace (97,5 minulý rok).

Dekompozice HDP tuto situaci ukazuje velmi přesně:

Strategie růstu vnějškem (tj. čistým exportem) je typická pro země ve fázi dohánění (např. Čína na tom postavila svou rozvojovou strategii). I když je česká ekonomika z logických důvodů otevřená, podsekávat domácí poptávku poklesem reálných mezd (ano, i to se Nečasově vládě podařilo: 4. kvartál, -0,4%) nemluvě o zvyšování nepřímých daní, snižování vládních výdajů v sociální oblasti atd. tak hospodářskou situaci samozřejmě nadále zhoršuje.

I kdybychom snad přijali tezi o růstu vnějškem, pak je nutno konstatovat, že pozice ČR je mimořádně nešťastná. Už patnáct let minimálně se hovoří o nedostatečném rozvoji ekonomické diplomacie při prosazování našich zájmů. Výsledkem jsou nekonečné a stále trvající spory o kompetence mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí. Úchvatným příspěvkem k rozvoji ekonomické diplomacie je rušení zahraničních zastupitelství (např. v Latinské Americe, která patří k nesmírně perspektivním trhům). K tomu uveďme z toho vyplývající nadměrnou koncentraci na EU (83% exportu), zejména na Německo. Koncentraci v oblasti zbožové (automobily a jejich komponenty), koncentraci firemní. Největšími exportéry jsou totiž velké firmy, obvykle v zahraničním vlastnictví. Náš export má transformační charakter střední přidané hodnoty, což těžko někoho okouzlí, nemluvě o tom, že zahraniční vlastnictví znamená, že nejsme finalisté a nemůžeme ovlivnit cenu -- od toho ty záporné směnné relace, které vlastně vyjadřují, že musíme vyvážet stále víc, abychom mohli zaplatit dovoz. Zahraniční vlastnictví je pak neodmyslitelně spjato s odlivem zisků do zahraničí.

ZDE

Na závěr své prezentace v Senátu jsem si kladla otázku (nezodpovězenou), jestli se ze strany vlády jedná o ekonomickou hloupost či záměr. Ať tak, či tak, ČR směruje "preventivně" a ideologicky pevně na dno.

Poznámky "pod čarou"

: K vystoupením jednotlivých řečníků snad jen několik poznámek. Již uvedený ministr Drábek zaperlil nejenom tím, že domácí poptávka není směrodatná pro vývoj ČR (čímž občanům ČR vzkázal, že mu jsou ukradení), ale i chlubením se, jak pěkně zůstaly neseškrtané dávky v hmotné nouzi.

Guvernér ČNB pak neopomněl zdůraznit, jak jsou finanční trhy citlivé. Jan Mládek, stínový ministr financí, popsal nerovnováhy a nerovnosti jako jednu z hlavních příčin současné krize, nadále ovšem blouznil o sociálním kapitalismu. Vrcholem pak bylo, kdy srovnal nebezpečí "alternativ" fašismu a komunitarismu jako rovnocenné.

Mezi téměř všemi vystoupeními se jako červená nit táhl naprostý nezájem o člověka, o to, jak se žije lidem, jak se vyvíjejí mzdy apod. Není to první odborná konference, kde tuto tendenci pozoruji -- lidé se z ekonomiky vytrácejí, nejsou potřeba, spíše obtěžují a je třeba, aby (dobrovolně či nedobrovolně) pochopili realitu (!) a nadvládu finančních trhů, které jsou jak jinak než "citlivé". Konference nejsou jen prázdným tlacháním -- obvykle na nich vystupují lidé, kteří mají moc, nebo minimálně vliv ovlivnit ekonomické dění a pak ti, kteří ho reflektují (jako třeba bankéři). Pokud ve svých vystoupeních ignorují člověka, pak to hodně vypovídá nejen o nich samotných, ale i o světě, ve kterém se pohybují a kterým by nám chtěli "naordinovat", jako tu jedinou možnou cestu.

0
Vytisknout
26475

Diskuse

Obsah vydání | 12. 4. 2012