Kouří váš lékař, nebo je obézní?

11. 4. 2012 / Miloš Kaláb

Lékař je člověk jako každý jiný a tedy se také tak chová. Některý kouří, jinému velice chutná slivovice, další hraje tenis, jiný má zálibu v tučném vepřovém. Má to vliv na jejich pacienty? Nad tím se zamyslel Dr. James Aw, lékařský ředitel soukromé kliniky Medcan Clinic v Torontu. 

Péče o zdraví zajímá mnoho občanů a jejich zájem roste s věkem. Má pravdu americký lékař  Dr. David Agus, když tvrdí, že se lidstvo zanedlouho zbaví nemocí, nebo jsou blíž pravdě lidé, kteří se obávají rostoucí odolnosti baktérií vůči antibiotikům - a tedy naopak šíření zdánlivě potlačených chorob? Komu máme důvěřovat, když sami onemocníme? Podle názoru čtenáře P. F. lékařům, kteří se svými kolegy sledují lékařství založené na důkazech (EBM). Nevím, podle čeho je možné takového lékaře poznat. Znamená to, že nekouří? Nemá nadměrně vysokou hmotnost? Nevysedává po nocích v barech, nýbrž pilně studuje a usilovně cvičí?

Dr. James Aw, ředitel soukromé kliniky v Torontu, sdělil agentuře Postmedia News, že na začátku své kariéry vídával v nemocnici starého lékaře, který se účastnil se svými paciety kuřáckých přestávek. Jako dlouholetý kuřák vypadal na svůj věk starší s obličejem plným hlubokých vrásek, se zažloutlými prsty a s hrubým chraplavým hlasem. Dr. Aw už tehdy uvažoval o tom, jak by se měl chovat, aby byl příkladem pro své pacienty. Pohled na staršího lékaře, který propadl zřetelně nezdravému návyku, vyvolával spoustu otázek. Měli by lékaři kouřit společně se svými pacienty? Mají lékaři nějakou zodpovědnost vůči svým pacientům, když se očividně chovají v rozporu se zdravým způsobem života? Tyto otázky se vrátily, když Dr. Aw četl začátkem letošního roku článek skupiny badatelů z instituce Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health v časopise Obesity. Autoři zkoumali, zdali nadváha lékaře ovlivňuje jeho péči o pacienty. Při tom se zmínili o tom, že už dříve se řešil podobný problém, jak pacietny ovlivňují lékaři-kuřáci.

Starší studie ukázaly, že vlastní chování lékaře skutečně ovlivňuje rady, které pacientům dává. Lékaři-kuřáci informovali své pacienty mnohem méně o tom, že kouření škodí jejích zdraví a že je vůbec kouření škodlivé. Mnohem méně často doporučovali svým pacientům, aby se zbavili závislosti na tabáku a nezdůrazňovali jim, že by v tom směru měli vyvinout co největší úsilí. Redakční článek časopisu British Medical Journal v r. 1995 položil otázku, zdali by měli být studenti lékařství, kteří kouřili, odkloněni od specializace na praktického lékaře. Vzpomínalo se zde důvěrné přiznání jednoho vysoce postaveného manažera tabákové firmy, že každý kouřící lékař má pro tabákový průmysl hodnotu mnoha set tisíc dolarů. Autorem článku byl Dr. Simon Chapman, který byl tehdy docentem na univerzitě v Sydney.

Je-li přejídání dnešním protějškem dřívějšího kouření jako epidemického chování, které způsobuje značné, ale dosud podceňované škody na zdraví, potom je možné položit otázku, zdali by měli být obézní studenti podobně odkloněni od specializace na praktického lékaře. Nadměrná hmotnost lékaře ukazuje, jak žije a jak pečuje o své vlastní zdraví.

Vzhled a chování lékařů se akademicky studuje poměrně často. Mnoho studií třeba zjistilo, že nošení "pracovní uniformy" - v případě lékařů tedy formálního oblečení pod bílým pláštěm - příznivě ovlivňuje jejich důvěryhodnost. Dr. Aw tedy na své klinice "doporučuje" lékařům, aby se oblékali profesionálně a nosili bílé pláště - on sám jako ředitel nosí vázanku a bílý plášť, kdykoliv se setkává s pacienty. V tomto ohledu se tato klinika zřejmě liší od té, jejíž lékařky a lékaři pečují o zdraví občanů, jako je autor tohoto příspěvku. Když se otevřou dveře do čekárny a objeví se v nich naprosto neformálně oblečená žena nebo muž, nepozná se na nich, že to nejsou pacienti vracející se z vyšetření, nýbrž lékařka nebo lékař, dokud nevolají křestním jménem (bez ohledu na věk) svého dalšího pacienta do ordinace.

Dr. Aw ale neprosazuje pro lékařský personál na své klinice žádnou hranici tělesné hmotnosti, přestože americký průzkum na 500 praktických lékařích ukázal podobné tendence, jaké vykazovali lékaři-kuřáci. Obézní lékaři mnohem méně často uváděli v diagnóze obezitu u svých pacientů a neupozorňovali je, že má obezita nepříznivý vliv na zdraví. Současně se zjistilo, že většina lékařského personálu o normální hmotnosti zastávala názor, že mají být lékaři příkladem pro své pacienty tím, že udržují svou hmotnost a pravidelně cvičí.

Přesto souhlasí Dr. Aw s autory průzkumu, kteří doporučují neizolovat obézní lékaře a nezasahovat, aby se tím nezvětšilo stigma obezity. Prohlásil: "My všichni máme povinnost bojovat proti obezitě bez ohledu na naši vlastní tělesnou hmotnost a upozorňovat všechny lékaře na zdravotní rizika, která obezita přináší". Jeho klinika nabízí zaměstnancům účast na táborech tělesné zdatnosti a dává slevu při tělesném cvičení. Každému posílá informace o zdravé životosprávě, takže jsou mezi nimi vytrvalí běžci, cyklisté i atleti.

Na otázku, zdali se mají pacienti vyhýbat obézním lékařům a lékařům kuřákům, připomíná Dr. Aw, že někteří pacienti mají raději lékaře, který by jim mohl být příkladem, zatímco jiní dávají přednost takovému, který jedná a chová se jako "průměrný občan", tedy i s chybami, které dělají oni sami. Na závěr upozorňuje, že i ti "s lidskými chybami" mají vždycky své pacienty upozorňovat na správnou životosprávu - a to přestože má vlastní chování větší vliv než slova.

0
Vytisknout
7856

Diskuse

Obsah vydání | 13. 4. 2012