Postřelený Froilán

13. 4. 2012 / Lubomír Molnár

Na velikonoční pondělí přivezli do nemocnice ve městě Soria chlapce se zraněnou pravou nohou. Bylo zjevné, že příčinou zranění jsou broky z pušky. Chlapec, hezký jako obrázek, vlnité vlasy, všehovšudy třináctiletý. V zemi kde pětisetletá arabská nadvláda zanechala bohaté tradice užívání střelného prachu, nejsou zranění střelnou zbraní či od petard, rachejtlí a ohňostrojů nic neobvyklého, kdyby...

Kdyby oním chlapcem nebyl Felipe Juan Froilán Marichalar y Borbón, vnuk královského páru, syn prvorozené infantky Eleny a pátý v pořadí dědiců španělského trůnu.

Froilán se sestrou trávil velikonoční svátky v sídle otce Jaimeho de Marichalar v Castillii-Leon. Ten je již několik let s infantkou Elenou rozveden.

Froilán se uzdravuje a v nemocničním ošetření má být týden.

Seriózní média věnují záležitosti skromně přiměřenou pozornost. Smlsnou si za to místní barevné týdeníky, takzvaná "prensa rosa".

Dvě nemilé okolnosti se však týkají samotného krále Juana Carlose. V tuto chvíli je španělský monarcha konfrontován se skutečností, že oba (ex)zeťové jsou vyšetřováni bezpečnostními složkami země. Iňaki Urdangarín je vyšetřován protikorupční policií a Jaime de Marichalar musí vysvětlit Guardii civil, jak se do rukou třináctiletého chlapce dostala střelná zbraň, když španělský zákon vylučuje takovou možnost pro osoby mladší 14 let.

Druhou nemilou okolností je historická reminiscence. Bylo to totiž také o Velikonocích, na Zelený čtvrtek roku 1956, kdy tehdy osmnáctiletý Juan Carlos, kadet vojenské akademie v Zaragoze, zastřelil svého o tři roky mladšího bratra Alfonse. Byla to tragédie, která má množství výkladů. Téměř všechny ústí v závěr o nešťastné náhodě.

Událost se odehrála v portugalském Estorilu, kam Juan Carlos přijel na dovolenou. Výstřel padl, když byli bratři o samotě. Pachatel tak byl zároveň jediným svědkem. Někteří historikové uvádí, že mladší Alfonso byl mimořádně a všestranně nadaným chlapcem. Byl výřečný a ve společnosti převážně starších lidí byl velmi oblíbeným. Chytrému a pohotovému chlapci právě přestávali říkat "sluníčko" a vrch nabírala přezdívka "Cicero".

Co se prohnalo hlavou Juana Carlose, když před padesáti šesti lety zmáčknul spoušť, ví jen on sám.

0
Vytisknout
3863

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2012