Otevřený dopis poslancům Horníkové (ODS), Markové (KSČM), Orgoníkové (ČSSD) a Štětinovi (VV) -- a nejen jim

16. 4. 2012 / Emil Ruml

Paní poslankyně a pane poslanče!

Jako poslance zvolené do Parlamentu ČR za kraj královéhradecký, který je mimo jiné i zřizovatelem středních škol, jsem Vám, veden snahou naznačit jaké praktiky se ve školství prosazují a hlavně snahou o zlepšení školství, poslal na Vaše poslanecké parlamentní adresy v červnu roku 2010 mail s přílohami, který Vás měl na příkladu se situací seznámit, a jak jsem (naivně) doufal, i aktivovat k řešení problémů, které ve svém důsledku zásadním negativním způsobem ovlivní konkurenceschopnost naší republiky v časovém horizontu deseti a více let.

Především u Vás, paní Horníková a Marková (obě jste byly před politickou kariérou -- podle životopisu -- učitelkami základní školy), jsem očekával relevantní reakci. A to i přesto, že v parlamentní praxi Vám bylo přisouzeno podílet se na práci v úplně jiné oblasti.

Reakce přišla. Automat mi oznámil, že dotyčná mail obdržela. U poslance Štětiny ani to. Nezazlíval jsem mu to, protože od voleb uběhl krátký čas, a v "poslancování" byl novicem. Na rozdíl od zkušených poslaneckých matadorek, které měly za sebou několikerý poslanecký mandát a týmy asistentů.

Automatická odpověď bylo to jediné na co se "moji" poslanci zmohli. A to i přesto, že příkladně p. Horníková na své webové stránce vyzývá "očekává(m) Vaše reakce, dotazy, přání, jenž mi můžete sdělit přes kontakty, které na mě a mé asistenty máte plně k dispozici."

Syn paní poslankyně, který je jejím asistentem, asi nestíhá, musí mamince dělat řidiče (viz web). A tak jsem ani od Horníkových nedostal to, co bych ve slušné společnosti očekával.

Odpověď.

Byť ve stylu -- promiňte této oblasti nerozumím (nedejbože!). Nebo: Váš podnět, za který Vám děkuji, jsem předala k řešení tam a tam. Nebo ...

Možností "společensky použitelných" odpovědí bych vymyslel jistě víc.

Žádná odpověď, jen pohrdavé ticho. Neobtěžuj! Já mám svoje problémy. Sebeprosazení v klientelistické síti mě stojí hodně sil, maximálně pracuji ve prospěch své rodné strany. A konečně ... to, na co si stěžuješ, míří obrazně i do mého ledví...

Jen tak si můžu vykládat poslaneckou reakci.

S klidem jsem se nehodlal smířit. Využil jsem institut poslaneckého dne, a postupně jsem v královéhradeckých kancelářích, v červenci minulého roku - po předchozím objednání se - poslance Markovou, Orgoníkovou a Štětinu navštívil. Na mailovou adresu poslankyně Horníkové jsem odeslal další mail.

A jaké byly závěry jednání? Tristní!

Když zobecním -- "Všechno, co tu říkáte, víme, ale nedá se s tím nic dělat!"

A navíc, pro zasmání, nebo k vzteku, mě jeden z výše uvedených poslanců (jméno můžu sdělit) začal přesvědčovat, že oni jako poslanci s tím nic dělat nemůžou, protože zákony navrhuje vláda. Na moji reakci, že zákonodárnou iniciativu nemá jenom vláda, ale mimo jiné i poslanci, mně bylo doslova sděleno: "Víte jakej je v parlamentu bordel? (Dokázal jsem si okamžitě představit při pohledu kolem sebe.) Já už jsem tam dlouho, ale je to čím dál tím horší." Tak pravil doslovně zástupce lidu, howgh.

Co na to říct? Možná to, na co jsem se zmohl já.

"Doufám, že si ty věci, které se v naší politice dějí, lidi uvědomí, a udělají něco, co ten stav změní". To co následovalo, mě v danou chvíli úplně "uzemnilo".

Po mé větě následovalo krátké, možná vteřinové, zamyšlení, a věta:

"Lidi neudělaj vůbec nic!"

Dodnes nemám relevantní vyjádření ani od jediného ze čtveřice poslanců. Už od minulého července ale vím, že nechci takové poslance, kteří nemají alespoň základní slušnost, aby "voličům" odpověděli na jejich připomínku, ať je jakákoli.

Nechci volit Vás, poslance (ani jejich strany), kteří o problémech vědí, ale "nic s tím nedělají".

Chci a budu volit takové strany a takové poslance, kteří mi zaručí minimálně změnu volebního systému a ústavy, která povede k tomu, aby nemohlo platit: "Lidi neudělaj vůbec nic!".

Který povede k tomu, aby strany nemohly hrát své pletichářské hry bez toho, že za ně nemohou být právní cestou, nezkorumpovaným soudem (trestněprávně i majetkoprávně) potrestané. Bez toho, aby okamžitě nezmizely ze scény.

Doufám, že si občané uvědomí, že stávající politický systém udělá všechno proto, aby dál platilo "Lidi neudělaj vůbec nic!", a uvědomí si také, že by se měli zodpovídat svým dětem za to, že proti tomuto systému "vůbec nic neudělali".

(Odesláno 15. dubna 2012 formou mailu na poštovní adresy poslanecké sněmovny parlamentu.)

0
Vytisknout
4498

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2012