Poučme se z přírody, jak čelit úkladům politického prostředí

16. 4. 2012 / Josef Mrázek

Češi dovedli být za Karla IV. i v době mezi světovými válkami v Evropě špička. Máme potřebné schopnosti a neměli bychom čekat dalších 500 let na lepší vedení státu. Pojďmě s tím něco udělat!

Od Masaryka až na dno ke Klausovi

Za komunistů bylo ještě dost pamětníků Masarykova Československa, ale na to se nesmělo ani hlasitě vzpomínat. Měli jsme ovšem dost jasnou představu, co by se mělo a dalo dělat lépe. Sotva někdo ale počítal s tím, že po převratu stát upadne do tak špatných rukou a hlavně, že pokusy o nápravu nových chyb budou tak nedostatečné a marné, nové zločiny budou tak těžké a zůstanou tak dlouho nepochopeny a nepotrestány a příčina stálého zhoršování nebude pojmenována.

Nakonec Vláda a Sněmovna PČR již zcela přestaly sloužit občanům a přikročily k jejich útlaku. Indikátorem tohoto stavu je pokles důvěry Vládě i Sněmovně na extrémně nízké hodnoty, ale všechny reklamace i evidentně špatných zákonů a rozhodnutí se ukázaly jako marné. Koaliční strany zřejmě nemohou přihlížet k logice, ani k zájmům svých vlastních voličů, protože mají charakter obchodních společností, jejichž akcie jsou v rukou kapitálových skupin.

Možnost takového zneužití politických stran je jejich systémová vada. Mají totiž hierarchickou strukturu, která je vydávána za známku demokratičnosti, ve skutečnosti slouží k předávání příkazů od zkorumpovaného vedení směrem k poslancům a zastupitelům. Článek Ústavy, který mluví o svobodné soutěži politických stran, je výsměchem. Jde o trh, kde se kupují poslanci a celé strany.

Poznání špatnosti je užitečné jako podnět k hledání cesty

Rozdíl mezi tím, jak jsou obstarávány věci veřejného zájmu ve státě tak špatně řízeném, jak to denně vidíme v Českém republice, a stavem těchto věcí v lépe vedených státech, nebo u nás v době před druhou světovou válkou, trápí nejvíce poslední pamětníky a nepočetné znalce utajovaných lepších příkladů. Činnost naší vlády však je tak hrozná, že ji už odsuzují i ti, kteří ty opravdu dobré časy ani nezažili. Přesto přání občanů zlepšit poměry selhává. Řízení státu je v rukou stranického systému, který neovládají občané, ale lobisté a prostředníci, kteří tam uplatňují zájmy kapitálových skupin cestou vysoké korupce. Hledejme způsob, jak této situaci čelit.

Naděje Karla Havlíčka Borovského, že občané rozpoznají strany despotické a nespravedlivé od stran lidem prospěšných byly zklamány již dávno a přišla doba, kdy nacisté, fašisté a komunisté zastihli lidstvo neschopné se bránit totalitním ideologiím. "Demokratické" zvolení Hitlera naznačilo, že stranická parlamentní demokracie není žádnou zárukou. A tak byla v Evropě hledána zhruba od poloviny minulého století cesta, jak čelit vadám klasického stranického systému. V Holandsku získala pro tuto myšlenku skupina aktivistů známého novináře a založili hnutí Demokraté 66 ( D 66 ). Jeho program i struktura by se daly použít i dnes. Od roku 1969 pracoval na podobné myšlence český emigrant Jaroslav Langer (v roce 1968 spoluautor programu Klubu angažovaných nestraníků) v Bonnu a vydal o tom, mimo jiné, dvě rozsáhlé politologické publikace. V letech 1990 a 1991 přijížděl do Čech a s radostí zjišťoval, že v mnoha místech spontánně vznikají Občanská fóra a fungují v souladu s jeho úvahami.

Občanské fórum bylo zahubeno, zůstala jeho idea a je znovu aktuální

Nadějný vývoj OF násilně zastavil Václav Klaus a rozhodným způsobem k tomu přispěl Václav Havel. Zastánci OF se ještě pokusili navázat na myšlenky OF a založili krátce před volbami v roce 1992 hnutí Demokraté 92 (D 92), ale krátkost času a protiútok odpůrců způsobil, že D 92 ve volbách neuspělo. Následovalo dvacet let neblahého vývoje popsaného výše, který dospěl do stadia vyzývajícího nás, abychom se, poučeni, znovu pokusili něco udělat.

Měli bychom dostat do Sněmovny PČR poslance a poslankyně, které si sami vybereme na základě názorů, které by při vystupování mezi námi voliči opakovaně projevovali. Ty názory nebudou u všech stejné a ani my, kteří budeme kandidáty na poslance vybírat, nemáme názory stejné. Ale společně dostaneme tuto směs poslanců do Sněmovny a tam bude různost pohledů užitečná k nalezení věcně správného rozhodnutí. Samozřejmě, respektování Ústavy ČR, lidských práv a všeobecné mravnosti u toho nesmí chybět. A nesmí tam být nikdo v pozadí, kdo by poslancům přikazoval, jak mají hlasovat. Ti musí být zodpovědni jen svému svědomí a svým voličům, jak to předepisuje Ústava ČR.

Občanské politické hnutí jako služba spojující občany, jejichž společným zájmem je prospěch společenství

Nechceme poslance vybrané stranou podle ochoty poslouchat pokyny zkorumpovaného vedení. Také nechceme promarnit své hlasy tím, že neseženeme 5% hlasů. Proto je k dispozici model servisního občanského politického hnutí popsaný v Britských listech 29.3.2012. Toto hnutí umožňující širokému spektru kandidátů vstup do voleb musí být při poskytování této služby velmi neutrální a jeho vedení nesmí mít osobní ambice, aby se nikdo neobával použít jeho služeb. Základním úkolem navržené podoby hnutí je provozovat jeho servisní funkci, podávat kandidátky do různých druhů voleb naplňované kandidáty, které si občané v dané oblasti podle výše uvedených kriterií vybrali v primárkách.

Hlavní cílovou skupinou této nabídky jsou občané, kteří nedůvěřují politickým stranám, právem nevěří v úspěch nespojených občanských iniciativ, jsou na rozpacích a většinou by ani nešli volit.

Budou-li volby do Sněmovny ještě letos (a měly by být, škody rychle narůstají) bude časová tíseň, protože, i když potřebné servisní občanské politické hnutí je formálně připraveno, problémem bude, aby se všude začali aktivně projevovat ti, kteří by se mohli zúčastnit primárek pořádaných Oblastní radou hnutí v každém volebním kraji a aby podle jejich výsledků mohly být sestaveny a podány krajské kandidátky.

K dispozici je nabídka, návrh společného postupu, nic se za to nežádá, nic se nepřikazuje, je to námět k zamyšlení, použit může mít sílu

Pohnout lidi, aby se něco takového dost rychle dalo do pohybu, je podle klasického přístupu nemožné, ale právě se dozvídáme, že Pirátská strana má připraven k vydání překlad švédského návodu, jak se takové věci dají udělat rychle a uvádějí hlavní myšlenky, jak na to. Vzhledem k časové tísni, ani nebudeme na překlad čekat, a využijeme milé sdělení od Pirátů hned.

Odkazováno je na knihu Swarmwise (Moudrost hejna), jejímž autorem je Rick Falkvinge. Ten přivedl švédskou Pirátskou stranu k nevídaným úspěchům tím, že využil principů, kterými se řídí některá přírodní společenství, jako hejna nebo roje. Jedinci, kteří hejno tvoří, jsou propojeni informačním systémem (například akustickým) a nedostávají rozkazy, ale návrhy, co by se mohlo udělat s ohledem na to, jak aktuální situaci vyhodnotil některý schopný člen hejna.

Moudrostí se u hejna rozumí schopnost na informace pohotově a účelně reagovat. Moudrost hejna se během mnohageneračního vývoje zlepšuje, moudřejší hejna mají lepší vyhlídku přežít. Uspěch švédských Pirátů ukazuje, že zákonitosti chování velkých společenství živočichů fungují i u lidí, zvláště když informace a návrhy a odezvy na ně se dnes mohou šířit rychle v celém společenství pomocí internetu. Napojení na internet dosáhlo značného rozšíření ve všech věkových a sociálních skupinách a informace do nepřipojených bodů sítě se proto v koncové fázi dostane relativně rychle klasickými přenosy.

Všechny příležitosti k záslužné práci jsou otevřeny. Kdo se jich chopí?

Brzo bude potřeba zakládat debatní kluby v obcích a připravovat volby oblastních a krajských rad servisního občanského politického hnutí a budou další úkoly směřující k realizaci vstupu všech aktivních součástí hnutí do voleb. Budou vyhlášeny s tím, že je vítán, kdo se přihlásí a pomůže. Obava, že se to neuhlídá, není na místě. Jsou připraveny stanovy hnutí, podle kterých není členem hnutí ten, kdo má legitimaci, ale ten, kdo dodržuje programové zásady a pravidla jednání. Kdo by chtěl uhnout jinam, sám sebe by vyloučil.

(Podrobnosti řešení se lze dozvědět 17. dubna 2012 v 17 hodin na semináři: "Jaké jsou možnosti aktivní účasti občanské společnosti ve volbách" v cyklu, který pořádá ProAlt v Malém sále Městské knihovny, Mariánské náměstí 1, Praha 1.

Autor je mluvčím přípravného výboru Občanského politického hnutí SPOJENÍ)

0
Vytisknout
5385

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2012