Problémy češtiny v politických debatách

11. 4. 2012 / Petr Víšek

Při kritických rozpravách o politice se pro označení různých dotčených či zúčastněných osob používají nyní často cizí, zdomácnělá i česká pojmenování. Problém češtiny je v tom, že je bohatá a velmi přesná, a v tom, že ten, kdo potřebuje vyjádřit závažnější a kritičtější charakteristiky, vystavuje se nebezpečí trestního stíhání. Tak lze zřejmě celou škálu pojmenování či apelativní označení osob, která by měla odrážet jejich komplexní kvalitu, rozdělit na nežalovatelnou a žalovatelnou část. Je to ovšem problém, protože je-li někdo grázl, lze ho obtížné označit za podvedeného nešiku.

Nejbanálnější označení bude patrně blbec. V horším případě pilný blbec. A také naivní blbec, který učiní chybné rozhodnutí na základě naivních, nereálných představ. Někdo by použil označení amatér. To by ale přinášelo nespravedlivé konotace, amatér může být vynikající znalec a navíc ještě nadšený pro věc. Čeština má ovšem také ještě spíše laskavé označení "pitomec" z ruského označení chovance ústavu. Expresivně zní kretén, ale to bylo nespravené vůči "dobrým křesťanům", neboť právě toto označení ve Francii mírnilo problém jejich mentálního postižení.

Decentnější by bylo zřejmě použít označení diletant. Diletant či diletantka pochází z italského dilettante a označuje osobu zabývající se ze své záliby či zájmu něčím, pro co ona sama nemá odbornou průpravu, potřebné znalosti, dovednosti či praxi, nebo neodborníka, nedouka, samouka, povrchního znalce apod. (Wikipedie)

Z opatrnosti, a ne před veřejnosti, se použije tvrzení, že je to idiot. To je ale odborný výraz vyjadřující určitý stupeň mentálního postižení. Nicméně překvapující je, jak uvádí Wikipedie, slovo idiot je odvozené z řeckého idiōtēs, které má význam "osoba bez odborných schopností či zvláštní". Původně bylo ale překvapivě používáno v městských státech antického Řecka k označení lidí starajících se jen o vlastní zájmy a ignorující potřeby komunity.

Tady patrně na naší škále končí přijatelné, slušné a nežalovatelné pojmenování. Chyby ovšem nemusí být realizovány z důvodů typických pro dosud vyjmenované, tedy hloupost, svaté nadšení a nekompetentnost, ale může jít o činnost zcela vědomou a sofistikovanou. A pak to nemusí být chyby, ale vědomé, cílené, třeba i zaplacené kroky a strategie. Může jít o cílenou vědomou destrukci státu a jeho systémů, vědomé klientelství a tunelování, vědomé přihrávání zakázek zblížené, přikmotřené firmě, i za cenu destrukce pod heslem "proč nezpůsobit škodu stát za miliardy, když to hodí pár milionů domů".

Pak už snaha pro co nejpřesnější označení aktéra by mohlo být lump, klientelista, korupčník, tunelář. Použití označení tunelář ale dehonestuje tisíce poctivých pracovníků, kteří skutečně hloubí tunely a nevykrádají rafinovaně firmy.

Podle Wikipedie je korupce (latinsky corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Korupce postihuje zejména politiku, hospodářství i společnost. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně nebo protežováním. Typickým příkladem korupce v mezích vymezených zákonem je navyšování prémií státních úředníků v řádech statisíců až miliónů korun ročně. Typickým příkladem této korupce se stala Česká republika (konec citátu z Wikipedie). Politická korupce nakonec vede ke kleptokracii -- vládě zlodějů, loupežníků (doslovný překlad) -- kdy už odpadá i předstírání poctivosti, upřímnosti před veřejností (citát) Wikipedie.

Dosud uvedená označení v české kotlině ovšem natolik zevšedněla, i když již byla přijata v zahraničí jako český fenomén (tunelování), že by bylo potřeba použít emotivnější označení. Příliš laskavě znějí, jinak výstižná, apelativa jako šašek nebo komediant, podrazák. S ohledem na slavného českého krtečka, nelze použít špionský termín krtek pro cizího agenta ve svém klubu. .

S odkazem na někdejšího, později právem oběšeného, loupežníka Jiřího Grasela je používáno příznačné označení "grázl" nebo pojmenování cizího původu "gauner". Už bylo předmětem žaloby a soud uznal v jednom případě oprávněnost použití u představitele českého byznysu. Když tak ovšem gauner nekoná sám, ale v organizované skupině (gangu) kde se programově "ruka ruku myje" tedy tak říkajíc ve spolupachatelství a organizovaném zločinu, bude třeba použít pojem "gangster". Gangy jako organizované skupiny vznikly v USA ve druhé polovině 19. století, například jako odnože italské mafie, a velmi se rozmnožily v období prohibice (1919-1933), kdy nelegální prodej alkoholu sliboval obrovské zisky (citát Wikipedie). Dnes by někdo mohl říci, že obrovské zisky může přinášet i "prodej státu" a jeho rolí do soukromých rukou.

Ale kruh a jeho gradace se může uzavřít. Paradoxně i gangster může být naivní blbec. Domnívá-li se, že jeho levárna (křivárna) nebude dříve nebo později odhalena. A že ani nebude muset čekat na boží mlýny. Tedy doufejme.

0
Vytisknout
3378

Diskuse

Obsah vydání | 13. 4. 2012