Mezi námi demokraty

6. 4. 2012 / Pavel Urban

Martin Kunštek (ZDE a ZDE) rozebírá "causu Bém" a varuje před "diktaturou bezpečnostních agentur, nelegálních odposlechů a jejich padělatelů".

To riziko možná opravdu hrozí. V tomto případě ale až ve druhé řadě. Nelegální odposlechy skutečně představují problém. Na druhou stranu, vydírat lze jen někoho, kdo má máslo na hlavě.

Mohl by někdo udělat z poslance Tejce politickou mrtvolu pomocí falešné nahrávky, v němž by se dotyčný přiznával k znásilnění a vraždě malé holčičky a její babičky? Tak jednoduché by to asi nebylo. Podobný delikt "praskl" na Jiřího Paroubka po zveřejnění Kubiceho zprávy. Nikdo ho ale nebral vážně. Ani ti, co plně stáli za Kubicem.

Popisovaný falešný odposlech by z napadeného poslance patrně udělal hloupého vtipálka, nikoli politickou mrtvolu. I lidé, kteří neznají trestní zákoník, by v takovém případě žádali více. Minimálně fyzicky existující oběti a možnost, že by pan poslanec tento zločin skutečně spáchat mohl. Podobné provokace známe z politických a špionážních thrillerů. Ani tam ale k jejich zfabrikování nestačí jen několik hodin v dobře vybaveném studiu.

Že zveřejněné odposlechy nic nedokazují, že jde většinou jen o hlouposti? Minimálně jedno je jasné: že primátor Bém soukromě probíral s Janouškem služební věci. To činí ze soukromého rozhovoru věc veřejnou. Takže zveřejnění tohoto odposlechu je z hlediska demokracie legitimní, když už ne legální.

Za druhé, soukromě probírat služební věci s někým, kdo na nich může mít osobní zájem, je neetické. I kdyby k žádnému ovlivnění Béma ze strany Janouška nedošlo (o čemž pochybuji), takovéto jednání zakládá podezření, která nelze vyvrátit. Tím vytváří "křoví" pro skutečné korupční jednání.

Neetické jednání veřejných činitelů ohrožuje demokracii víc, než všechny bezpečnostní agentury dohromady. Možná dokonce víc, než politici či úředníci, kteří skutečně přestupují zákon. V takovémto případě lze spravedlnost nastolit aspoň dodatečně, pokud se zločin prokáže. (A nenajde se nikdo, kdo využívá svého zákonného práva vyšetřit věc po svém k faktickému zametení kauzy pod koberec.) V případě neetického, ale zákonného jednání je to mnohem těžší.

Pokud budou mít lidé pocit, že pro "ty nahoře" spravedlnost neplatí, pak mohou dát svůj hlas někomu, kdo ani nepředstírá, že je demokrat. A ten pak může nastolit diktaturu ve formálním souladu s platnými zákony, případně si je legálně upravit. Podobně, jako kdysi Hitler.

Ti, kdož se soustředí pouze na zákony a bagatelizují neetické jednání, takovémuto vývoji bezděky napomáhají, i kdyby byli přesvědčeni o opaku. Sebelepší zákony nemohou postihnout všechno. A snad by ani neměly. Pokud politici a úředníci existují jen proto, aby neporušovali zákon, můžeme je rovnou zrušit. Pak zákon nebudou porušovat zaručeně, alespoň ne jako veřejní činitelé. Pokud má jejich existence i jiný smysl, pak pouhé neporušování zákona neočišťuje. Ostatně, kdyby tomu tak bylo, mohl by si neznámý dobrodinec strčit své odposlechy za klobouk.

A že tento dobrodinec hraje ve skutečnosti nějakou vlastní špinavou hru? Nejspíš ano. Ale ani zpívající mafiáni či zločinci poskytující policii anonymní tipy na konkurenci obvykle nejednají z altruistických důvodů. To je nutné mít na paměti, samo o sobě to ale není důvod nebrat tyto tipy vážně. Ani u trestního soudu není možné osvobodit usvědčeného zloděje jen proto, že důkaz poskytl někdo, kdo chtěl krást sám.

0
Vytisknout
4802

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2012