Křesťanská zvěst Velikonoc

6. 4. 2012 / Boris Cvek

Když se každoročně vracím v myšlenkách k centru křesťanské zvěsti, totiž k velikonočním událostem, uvědomuji si každý rok více, jak nesmírně se vymykají našemu běžnému myšlení. Pro některé lidi jsou velikonoční události zárukou jejich statusu, jejich denominace a pocitu, že stojí na té správné straně. Přitom Kristus byl přece "správnou stranou" zatčen, souzen a odsouzen -- a "správná strana" donutila Piláta Pontského k tomu, aby dal Krista umučit.

A tak se radostná nedělní zvěst "Kristus vstal z mrtvých" stává u těchto lidí jenom vyjádřením jednoty zbožného davu a manipulátorů, kteří jindy budou řvát "Barabáše!". Pro jiné jsou křesťanské Velikonoce jakousi výzvou k něčemu, co vnímají jako umučení sebe sama, k sebezapírání v podivném přesvědčení, že Kristus na kříži neporazil smrt a hřích, ale stal se otrokem předsudků a hloupostí, které vyznávají jejich kněží. "Vzít svůj kříž" není v tomto smyslu "vzít svou odpovědnost" po vzoru Krista a hledat pravdu a lásku navzdory všem předsudkům a tmářství, za což byl právě Kristus kněžími vydán k ukřižování, ale naopak sloužit předsudkům a tmářství ještě více a nazývat to "následováním Krista".

Jenom pro málo lidí jsou Velikonoce otázkou, zda jsou připraveni pro pravdu a lásku jít proti svým církevním a jiným představeným a vstoupit případně až na opuštěnou a všemi pohrdanou a obávanou cestu k umučení jako Kristus. Na to se asi nedá upřímně odpovědět "Ano, jsem připraven!" Sám Bůh v Getsemanské zahradě se modlil, ať je od něj odejmuto tohle strašné utrpení. Ale na Velký pátek jím prošel až do dna, protože on je nekonečná Láska. Až do dna byl sám, až do dna by mučen, až do dna pohrdán a popliván. Jeho nedělní vzkříšení je vítězství pravdy a lásky heretika (ne nadarmo Kristus v podobenství o milosrdném Samaritánovi uvádí jako příklad lásky heretika a ne ortodoxního žida) nad lží a nenávistí kněží. Aspoň to bychom si mohli každoročně z Velikonoc odnésti.

0
Vytisknout
4850

Diskuse

Obsah vydání | 10. 4. 2012