Je čas hrát tak, abychom vyhráli

17. 4. 2024

čas čtení 7 minut
Připoutejte se – začíná první trestní proces s Donaldem Trumpem. Porota bude posuzovat, zda Trump zfalšoval obchodní záznamy, aby zakryl platby za mlčení pornohvězdy Stormy Daniels, s níž měl údajně poměr krátce poté, co manželka Melania v roce 2006 porodila syna Barrona, aby se příběh před volbami v roce 2016 nedostal na veřejnost, píše William Kristol.

Mezitím Wall Street Journal informuje o tom, jak se víkendový útok Íránu na Izrael ukázal jako důležitá testovací půda pro nové a křehké aliance v regionu: "Izraelské a americké síly zničily většinu íránských dronů a raket. Ale byli toho schopni částečně proto, že arabské země v tichosti předávaly zpravodajské informace o útočných plánech Teheránu, otevřely svůj vzdušný prostor bojovým letounům, sdílely informace o radarovém sledování, nebo v některých případech poskytly své vlastní síly na pomoc."

Ví Bílý dům, kolik je hodin?

Když jsem včera procházel Twitter, abych se dozvěděl, co se děje v různých válečných zónách – v Íránu a Izraeli, Rusku a na Ukrajině a v americké Sněmovně reprezentantů – všiml jsem si z nějakého důvodu tweetu, který se vůbec netýká tématu.

Nyní se zdá, že Centrum pro evropskou politiku je skutečným modelem opatrného, zodpovědného a na establishment orientovaného bruselského thinktanku. Je tedy zarážející, když tato skupina říká, jako by to bylo zřejmé, že se nacházíme ve "zhoršujícím se geopolitickém prostředí".

Což platí. Je dobré si tuto skutečnost uvědomit.

Ještě lepší by bylo se s tím vyrovnat. Což Bidenova administrativa – a velká část amerického zahraničněpolitického establishmentu – neudělala.

Dobrým začátkem by pro všechny, od prezidenta Bidena dolů, by bylo, kdyby si přečetli včerejší pěkný článek v časopise Atlantic od odborníka na zahraniční politiku Eliota Cohena (který také spolumoderuje podcast The Bulwark's Shield of the Republic).

Víkendový útok Íránu na Izrael, vysvětluje Cohen, "představuje inflexní bod v polotajné válce, která probíhá už léta".

Pokračuje:

"Odpálení více než 300 řízených zbraní a přihlášení se k odpovědnosti za to je otevřeným prohlášením, že Írán je ochoten vést válku ve slunečním světle a ne jen ve stínu."

"To je zase součástí širšího vzorce íránské agresivity: Zahrnuje použití iráckých milicí k útokům na americké základny a vyzbrojování a pomoc milicí Húsiů při jejich útocích na civilní lodě v Rudém moři i mimo něj. Vyvolává to otázku: Proč se Írán začal chovat nestoudněji, méně opatrně a ve větším rozsahu než kdykoli předtím?"

Existují důvody specifické pro íránskou situaci – zejména "zdánlivě nezvratný pochod této země k vlastnictví jaderných zbraní" –, které pomáhají odpovědět na otázku, proč se Írán osmělil. Cohen však tvrdí, že ve hře jsou širší síly:

"Druhou a hlubší odpovědí je však vstup Íránu do koalice – nikoli do aliance – s Ruskem, Čínou a Severní Koreou."

"Je to právě tento větší geopolitický posun, který činí íránský útok na Izrael tak významným. Hlavní hráči v koalici Rusko-Čína-Írán-Severní Korea jsou stále ochotnější použít otevřené násilí (proti Ukrajině, Izraeli a Filipínám) a vyhrožovat mnohem horšími věcmi, včetně použití jaderných zbraní. Spojuje je sílící přesvědčení, že přichází jejich chvíle, kdy rozdělený a nerozhodný Západ, bohatší, ale ochablejší, nebude bojovat. Cílem koalice Rusko-Čína-Írán-Severní Korea je svržení... Američany vedeného světového řádu..."

"Právě v tomto rámci tedy musí Spojené státy a jejich spojenci zvážit další kroky. Kampaň Írán versus Izrael je jen jednou kampaní v mnohem větším konfliktu."

"To že koalice Západu a jeho partnerů byla ochotna jednat v boji proti íránské raketové palbě je slibným znamením. Dokud však Írán nezaplatí viditelnou a vysokou cenu za své chování, kdy přímo útočí nejen na Izrael, ale i na své arabské sousedy a globální lodní dopravu prostřednictvím svých proxies, problém se bude jen zhoršovat."

A dodal bych, že dokud se my a naši partneři nevypořádáme s celkovou výzvou, které čelíme, se skutečností, že se jedná o globální výzvu, bude se problém jen zhoršovat.

Je zřejmé, že vypořádat se s touto výzvou znamená vyzbrojit Ukrajinu. Ničivé dopady šestiměsíčního odkladu zbrojení Kongresem na Ukrajinu, stejně jako širší škody v signálu, který byl vyslán jak spojencům, tak protivníkům, nelze přeceňovat. Republikánská Sněmovna reprezentantů napáchala na americké zahraniční politice více škody než kterýkoli Kongres v nedávné minulosti.

Kongres tedy musí pomoc poskytnout. Ale jak je stále zřejmější, samotná Bidenova administrativa neudělala dost, aby Ukrajině pomohla.

Na rozdíl od vůdců Republikánské strany je administrativa v opozici vůči Vladimiru Putinovi. To není málo! Přesto je třeba, aby Bílý dům přestal být sebezastrašující a omezující.

Obecněji řečeno, musí se pokusit zvrátit síly a konfrontovat aktéry, kteří vytvořili "zhoršující se bezpečnostní prostředí", spíše než se snažit tyto síly kontrolovat a obezřetně na ně reagovat.

Musí opustit způsob uvažování, který si myslí, že práce byla splněna, když byly rakety sestřeleny, a že nyní můžeme "zvítězit". Musí se ptát nejen na to, jak můžeme kontrolovat naše protivníky, ale také na to, jak můžeme naše protivníky oslabit.

Víte, kdo nabízí implicitní korektiv myšlení Bidenovy administrativy "vzít vítězství"? Centrální velitelství USA (CENTCOM).

CENTCOM poznamenal, že "pokračující bezprecedentní, zlovolné a bezohledné chování Íránu ohrožuje regionální stabilitu a bezpečnost amerických a koaličních sil".

To je správně. Nezdá se však, že by se Bidenova administrativa jako celek přizpůsobovala "bezprecedentnímu, zlovolnému a bezohlednému chování" Íránu tím, že by trvala například na úplném obnovení sankcí OSN, nemluvě o tom, že by pomáhala Izraeli – nebo ještě lépe, jednala na vlastní pěst – přimět Írán, aby za své chování zaplatil cenu.

Obecněji řečeno, nezdá se, že by si administrativa osvojila fakt, že máme koalici Ruska, Íránu a Číny, která se podle formulace CENTCOMu dopouští "bezprecedentního, zlovolného a bezohledného chování".

Internalizace tohoto faktu by znamenala nejrůznější změny v našem chování, od zvýšení výdajů na obranu až po to, že se automaticky nevylučují "boty na zemi", když vypukne zahraniční konflikt.

Nacházíme se v celosvětovém boji. Jak poznamenal bruselský thinktank, bezpečnostní prostředí se zhoršuje. Což je hezký způsob, jak říct, že tento boj ještě nevyhráváme.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
1937

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2024