Český stát: Rozpuštěný a vypuštěný?

19. 6. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Z analýzy chystaných daňových změn, jejímž autorem je Jiří Sezemský ZDE, vyplývají dva hlavní závěry. Za prvé, populistická Babišova vláda již zcela zjevně předvádí ochotu raději mocně "přidusit" ekonomiku a podvázat budoucí rozvojové možnosti, než by omezila rozkrádání státu a rutinní uplácení svých klíčových voličských skupin ze státního rozpočtu. Za druhé, na lokální úrovni má Babišova vláda v úmyslu vytvořit systém relativně nezávislých pašalíků živící se samostatnými příjmy, jako až pětinásobně zvýšené poplatky za ubytování či až pětinásobně zvýšená daň z nemovitostí. Takový plán má ovšem potenciál zhatit i dosud jedinou realistickou opoziční volební strategii: Překlopení okresních měst na stranu protibabišovského tábora.


Faktický schodek státního rozpočtu (po započtení rozpuštěných rezerv ve výši 18 miliard) letos již dosáhl takřka 70 miliard korun, takže ani dosud známé navrhované daňové úpravy zvyšující příjmy zhruba o 30 miliard nemohou rozpočet nijak vyrovnat. To vše probíhá stále ještě v období relativní konjuktury, pro niž racionální rozpočtová politika upřednostňuje tvorbu rezerv (zatímco schodky se připouštějí jedině v sestupné fázi ekonomického cyklu).

Relativně nejméně problematickým návrhem je zvýšení spotřební daně z tabáku a alkoholu nebo vyšší zdanění hazardu.

Zdražení vytápění bytových domů zemním plynem v důsledku zrušení výjimky ze spotřební daně lze interpretovat různě. Především totiž neexistoval žádný přesvědčivý důvod k trvalé výjimce pro zemní plyn. Jeho spalování sice nepochybně produkuje výrazně nižší emise CO2 než spalování uhlí (takže je přece jen lepší mít plynovou kotelnu než uhelnou výtopnu), na druhé straně však ani plynné fosilní palivo rozhodně není ekologické - a za třetí, v současných podmínkách plynové vytápění nebezpečně zvyšuje závislost České republiky na Rusku.

Plánované zdanění technických rezerv pojišťoven ovšem představuje neslýchaný trest pro opatrné hospodáře, kteří se snaží co nejlépe připravit na horší časy. Jakoby se Babišova vláda snažila na všech stranách penalizovat "myšlení na zadní kolečka" - a každému, kdo se "dopustí" takového přístupu, obratem brakuje pokladničku.

Zdanění církevních restitucí, platí-li premisa, že stát jimi napravuje staré křivdy, skutečně nedává žádný smysl. Buď se restituovat nemělo vůbec (jak navrhovali i někteří církevní představitelé), nebo je třeba zaplatit a nedanit. Cokoliv mezi je vrcholně sprosté, poněvadž stát, který již jednou uznal, že musí kompenzovat nespravedlnosti, vzápětí přichází znova kasírovat.

Proti zdanění bankovních dividend nebo sektorové dani by se v principu nemuselo nic namítat. Tedy až na fakt, že v našich podmínkách věc v důsledku opět uhradí vkladatelé na bankovních poplatcích a část bank může začít zvažovat, zda český trh úplně neopustí. A až na otázku, k čemu opravdu rozumnému by vláda chtěla výnosy určené na "investice" využít. Stavba dnes již jen nadbytečných přehrad (ty, jež vůbec dávaly smysl, v Česku dávno stojí) či gigantických plavebních kanálů, za niž se navzdory veškeré logice boje se suchem mocně lobuje, určitě nepředstavuje o nic lepší využití příjmů banky než třeba výplaty odměn vedení ústavu.

Jistěže vládní návrhy zatím nemusejí vypadat nijak hrůzostrašně. Dějiny ukazují, že arogantní vládcové rutinně obírají poddané o peníze, které pak využívají i na nejrůznější vlastní kratochvíle nebo výboje.

Potíž aktuálně spočívá v tom, že Babišova vláda utrácí peníze způsobem, který by v demokratických podmínkách byl ještě před pár lety nemyslitelný, protože je zcela neudržitelný, dlouhodobě podkopává ekonomiku i potenciál budoucího výběru daní - a na skutečné radikální výzvy jako demografická změna nebo robotická revoluce se přitom dnešní vedení České republiky nepřipravuje ani dost málo ZDE.

K hlasování o nedůvěře ZDE je tedy důvodů více než dost.

0
Vytisknout
11010

Diskuse

Obsah vydání | 21. 6. 2019