Včera, 3. května, se v konala druhá středoškolská stávka za klima

4. 5. 2019



Klepal jsme se v zimě a dešti vedle pódia, plný radosti že prší, a říkal jsem si že takzvané ošklivé počasí je zázrak, a najednou slyším známý bouřlivě veselý hlas někdejší spolubojovnice Kateřiny Jacques: Šimonééé, to je super, že budeš mít projev, já tě tak ráda vidím, já teď pomáhám iniciativě Maželství pro všechny a kandiduju do Evropského parlamentu, píše Šimon Formánek.

Kateřino, ze mě se stal katolík a teplý manželství vnímám jako blasfémii, ale to tehdy, no mro mně to bylo takový nevědomý první pokání, já jsem byl komunistickej spratek, moje matka chodila s místoppředsedou český vlády a v pubertě jsem obdivoval matčinýho bývalýho milence, špióna Köchera, a na gymnáziu jsem se kamarádil s Kubou Němců a když jsme zhulený slyšeli Havla mluvit o nadcházejícím orwelově roku 1984, mohli jsme se potrhat smíchy...
 

Teprve pak mi starší milenec dal číst Moc bezmocných a začal jsem Havla obdivovat, a pak jsme ho napodobil, to jeho heslo život v pravdě.
Kuba byl jako můj bratr, je mi strašně líto, že umřel, řekla Kateřina, a mně bodlo u srdce, protože jsem si vzpomněl na svou báseň v próze, ve které popisuju, jak jsme se s Kubou po léech potkali a konečně sdpolu vyspali a ten text začíná Magorovou temnou větou: já jsem se vyspal s klukem jenom, jednou, abych mu udělal radost, a on pak za 14 dnů umřel.

A najednou do mně vstopil duch Magora a mluvím jako on, je to maskovaná tréma:

Nejste žádné děti, ale mladí lidé v nejlepším věku idealismu. Neříkejte, že nevíme co dělat: je prostě potřeba vypnout všechno, co nepotřebujeme pro své přežití a sázet stromy. Začít u sebe v tom smyslu, že každý může něco udělat ve svém oboru.

Já třeba dělám ekologický weby, který nežerou trafic, který nežerou baterku, nežerou servery. Tedy internet je o informacích, ne o obrázkách na facebooku, ne o online videu, to si můžeme stáhnou domů. Jsem tady abychom zažehli takovou pokojnou revoluci, jakou jsme udělali my studenti v tom roce 1989.

Ale času je málo, všichni to víme.

V roce 1988 se všichni báli a najednou jsme vyšli do ulic a komunisti se posrali za měsíc. A já když jsem v roce 1988 poprvé napsal do Mladé Fronty, že se jmenuju Šimon Formánek a že se nestydím za to, že miluju svýho přítele, tak jsem byl první v  celý zkurvený východní Evropě, bylo mi to hrozně líto a za deset let se jednalo o registrovaným partnerství.

Tak musíme být ještě rychlejsí. A pro mě je naděje, že máme svatýho papeže, kterej je s náma, jeho první encyklika byla o životním prostředí, prostě přidávají se k nám lidi a světy, který vůbec jsme netušili a považovali jsme je za konzervativní. Ale všichni kdo to myslej vážně, tak vědí že je to vážný, že je to průser, ale my zvítězíme.

Šimon Formánek
bývalý teplý, dnes ekologický aktivista

0
Vytisknout
2142

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2019