Al Jazeera: Čímpak to je, že požár katolické katedrály vyvolá daleko víc truchlení veřejnosti než rozsáhlé utrpení a smrt lidí?

18. 4. 2019

čas čtení 2 minuty

Nebudu argumentovat, že je nepřijatelné bědovat nad zničením historicky a globálně významné architektury - anebo že lidé, kteří pláčí nad poničenou katedrálou Notre Dame, automaticky projevují nezájem ohledně jiných globálních kauz.

Avšak obrovský rozsah smutku a truchlení vyvolaného požárem katedrály Notre Dame je nicméně značně znepokojující, vzhledem k tomu, že daleko vážnější lidské tragédie málokdy vyvolají tak intenzivní míru mezinárodního smutku a solidarity, píše Belen Fernandez.

Kde jsou apely, aby se použilo leteckých vodních děl, kde je všeobecný smutek a zoufalství nad tím, že, například, Izrael opakovaně a systematicky vyvolává požáry v pásmu Gaza? Během padesátidenní izraelské operace Protective Edge v roce 2014 zjistila OSN, že izraelská armáda usmrtila 2251 Palestinců, mezi nimi 299 žen a 551 dětí.

 
 

Izraelský velvyslanec v USA chrabře hájil právo Izraele bombardovat nemocnice - nikdo nad tím netruchlil.

Totéž platí o rok trvajícím zabíjení a zohavování pokojných demonstrantů izraelskými vojáky během roku 2018 nedaleko plotu v Gaze, kdy bylo usmrceno více než 260 lidí a zraněno 30 000 osob.

Ani lidé kupodivu nebědují nad situací v Jemenu, která je terčem trvalé ofenzívy vojenské koalice, vedené Saúdskou Arábií. Svět si sice na pár vteřin povšimne, když Američany dodaná bomba usmrtí 40 jemenských dětí v autobuse, jak se to stalo loni, ale nikdo nepláče nad tím, že od zahájení saúdské ofenzívy v roce 2015 zřejmě zemřelo hladem 85 000 dětí.

A letos 7. dubna nereagoval skoro nikdo, když saúdská koalice vybombardovala v městě Sanaa další školu a usmrtila tam 14 dětí, těsně poté, co britský ministr zahraničí Jeremy Hunt vydal na serveru Politico článek, že Británie svůj vývoz zbraní do Saúdské Arábie nezastaví.

Dodnes ovlivňuje záporně koloniální a imperiální dědictví Západu život velké části světové populace, a - překvapení - uprchlíkům,  prchajícím před násilím a chudobou od Afriky po centrální Ameriku je fatálním způsobem bráněno, aby se připojili k onomu optimistickému západnímu konceptu "lidskosti" v době, kdy stále pravicovější vlády v Evropě a v USA kriminalizují dokonce i jejich existenci.

A tak děti z Guatemaly umírají v amerických věznicích a tisíce migrantů umírají utopením ve Středozemním moři.


Je tragedií, že tyto tragédie nevyvolávají tak intenzivní smutek a empatii mezinárodního publika jako požár v nějaké katedrále.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
11398

Diskuse

Obsah vydání | 23. 4. 2019