Aporie blízkovýchodní propagandy regresívní levice

16. 5. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Cody Roche podrobně mapuje současné spokojené soužití "alternativní levice" na hromádce s ultrapravičáky ZDE. Klíčovou operaci podle něj představovala normalizace diskursu "války proti terorismu" v prostředí, které kdysi samotnou představu války s terorismem rozhořčeně odmítalo. Když však dojde na obhajobu protežovaných utlačitelských režimů u regresívních levičáků, prapor "boje s terorismem" je zvedán a nesen do útoku nejméně stejně zapáleně, jako v případě kovaných neocons.


  Syrskou opozici tvoří islamisté - a "sekulární" Asad, třebaže provádí genocidu, je tedy "menší zlo", tvrdí "antiimperialistický" narativ. Pak ovšem jakoby mávnutím kouzelného proutku přepínáme do úplně opačné argumentační polohy: Fanatičtí islamisté z palestinského Hamásu fungující coby íránští proxies najednou nejsou větším zlem než (stále ještě) převážně sekulární instituce Izraele, který i při veškeré masivní degeneraci za posledních ultrapravicových vlád, včetně pomalého sklouzávání k apartheidu, má k ideálu demokracie nekonečně blíže než Asadova diktatura. - Na takových případech se zřetelně ukazuje naprostá účelovost přijetí neokonzervativní propagandy "alternativní levicí". O "boj s terorismem" jde přece vždycky jen tam, kde z teroru lze obvinit nepřátele "antiimperialistických" utlačitelských režimů. Jakmile jsou ale nábožensky motivovaní teroristé nepřáteli režimu vnímaného coby prozápadní, celý protiteroristický narativ je okamžitě vyhozen z okna.

Nebo jiný příklad: "Antiimperialisté" zásadně zpochybňují zprávy nezávislých expertů ohledně četných Asadových válečných zločinů - a tvrdí, že věrohodně prošetřit by záležitost mohla pouze OSN (kde vyšetřování spolehlivě blokuje Moskva). Jakmile se ovšem zločinu na hranici s Gazou dopustí Izraelci, je okamžitě všechno jasné, vyšetřovat se nic nemusí a "všichni slušní lidé" automaticky vědí, že nešlo o žádný boj, ale masakr spáchaný Izraelem. Asadovy zločiny se totiž propagandisticky nehodí do krámu, kdežto izraelské zřejmě protiprávní jednání a střelba do davu jsou darem z nebes. Hřbet trhající důkazní břemeno se zcela pochopitelně má týkat pouze těch, kdo kritizují stranu, jíž skrytě či otevřeně fandíme, ať provede cokoliv. My sami nemusíme ve stejných standardech dokazovat vůbec nic.

  Jenže je třeba říci, že argumentační logiku nelze beztrestně ohýbat podle momentálních potřeb o 180 stupňů. Jestliže Asadovy zločiny mají být údajně přijatelnější proto, že mezi syrskými povstalci jsou (také) islamisté, tím spíše bychom pak měli omlouvat zločiny izraelské, jsou-li přece páchány proti orgánům ovládaným teroristy a náboženskými fanatiky ve službách expanzívního teokratického režimu v Íránu. Pokud jsou v zásadě spolehlivě prokázané Asadovy zločiny pod nejrůznějšími záminkami stále zpochybňovány a odkazovány na (s ohledem na mezinárodněpolitické okolnosti) neproveditelné testování, nelze v dalším kroku považovat izraelské zločiny za jednoduše dokázané, pokud nebyly prověřeny přesně stejně přísnými procedurami.

  Sektářská politická propaganda sice snese vše, ale v zásadě se pouze systematicky věnuje utvrzování přesvědčených v jejich neproblematické víře ve správnost "svaté" věci. Pokud by se mělo dojít dál, požadavek na logickou soudržnost argumentace představuje nárok skutečně základní a naprosto minimalistický.

  Pokud někdo tvrdí, že je víceméně v pořádku vyvražďovat Syřany pod praporem "boje proti terorismu", o občasném a rozsahem značně menším zabíjení v Gaze ovládané politickou stranou islamistických teroristů, jejichž oficiálním cílem je zničení Izraele, by se pak mělo přinejmenším cudně mlčet.

  A to až do té doby, než dojde k předložení politického narativu, který by nebyl kompletně opsán ze starších pravičáckých tiskovin, dal se aplikovat na vzájemně podobné případy obdobným způsobem a dospíval k přiměřenému, nepředpojatě a spravedlivě stanovenému výsledku.

0
Vytisknout
10224

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2018