Co lze a co nelze ovlivnit

17. 5. 2018 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Podle Karla Dolejšího, opírajícího se o text „řízené protitankové střely Codyho Roche“(sic), existují styčné plochy mezi „alternativní levicí“ a ultrapravicí, a to v souvislosti s protežováním represivních režimů, jakož i nenávistí vůči „imperiálnímu“ Západu a Izraeli. Jenže stoupence a představitele levice nelze en bloc házet do jednoho pytle s nesoudnými apologety Asadova režimu jen proto, že mají řadu výhrad vůči masmediálnímu evangeliu o konfliktu v Sýrii. Je ale naprosto logické, že západní levice, ostatně jako každý, komu záleží na dodržování lidských práv, se více soustředí na zločiny západních vlád a jejich spojenců.  

Není nic snazšího, než odsoudit zvěrstva Asadova režimu a jeho spojenců v Moskvě a Teheránu, nicméně - ať se nám to líbí nebo nelíbí - nic víc s tím udělat nemůžeme. Jako lidé žijící na Západě, ať již v Praze, Londýně nebo v New Yorku, totiž nemáme žádnou páku, jak usměrnit vojenské tažení Damašku a spol. podle našich představ. Jediným řešením, jak změnit rovnováhu sil v Levantě, či přímo potrestat Asada a jeho komplice, by byla velice riskantní vojenská intervence, v níž však dnes nevěří ani ti nejzavilejší jestřábi.

Je rovněž velice snadné obvinit syrský režim z páchání genocidy. Avšak podle Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR), jejíž poznatky o počtu obětí syrského konfliktu jsou pravidelně publikovány v západním mediálním mainstreamu, tvoří civilisté necelou třetinu z celkového počtu padlých. Vzhledem k vojenské převaze vládních sil nad ozbrojenou opozicí lze předpokládat, že většinu ze 106 tisíc zabitých civilistů usmrtil Asadův režim při nemilosrdném dobývání oblastí kontrolovaných jeho nepřáteli. Nemáme však k dispozici nezávislé údaje, protože na území kontrolovaném vesměs islamistickou opozicí z bezpečnostních důvodů nepůsobí žádní západní reportéři a také proto, že SOHR se netají svými sympatiemi k protiasadovské koalici. Nicméně na válečné řeži v Sýrii se podílí mnoho aktérů, a nebýt proxy intervence arabských monarchií, Turecka a Spojených států, nikdy by nenabyla tak obludných kontur.

Nezaměňujme však konstatování prostého faktu s apologií Bašára Asada. Syrský prezident a jeho komplicové se dopustili celé řady zvěrstev a v ideálním světě by stanuli před mezinárodním tribunálem. Totéž ale platí i o představitelích syrské opozice a jejích mezinárodních patronech včetně Spojených států. Hrstka „levičáků“, která propadla toxickému kouzlu asadovské propagandy, podle níž je Asad naprosto nevinný a za vše může zlotřilý Západ, podle mého soudu ani nestojí za řeč. Tito lidé patrně zapomněli i na to, že syrský prezident svého času ochotně mučil osoby, jež vláda George W. Bushe podezírala z terorismu.      

Soustředí-li se západní levice především na četné zločiny západních vlád či již zmíněného Izraele, má to své opodstatnění. Je logické, že zainteresovaní lidé vyvíjejí tlak na své vlády, aby neprováděly nelegální vojenské intervence, aby nepodporovaly tyranské režimy a aby zamezily prodeji zbraní do konfliktních zón. Vyžaduje to nadlidské úsilí a hmatatelných výsledků je jako šafránu, nicméně jde o daleko účinnější strategii než bezzubé moralizování o zločinech našich oficiálních nepřátel.

Občané České republiky mohou důrazně apelovat na zbabělou českou vládu, aby neblokovala unijní usnesení kritizující přesun americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. Je rovněž nutno neustále vyvíjet tlak na odpovědné vládní činitele, aby přestali bezvýhradně podporovat izraelskou vládu a její neoddiskutovatelné zločiny. Je to nesmírně obtížný úkol, neboť veřejná debata o izraelské okupaci palestinských teritorií se kvůli Izraeli nakloněnému mediálnímu diskurzu stále nachází v době kamenné.   

Když hovoříme o izraelské střelbě do neozbrojených demonstrujících v Gaze a usmrcení 61 osob během jediného dne, je v první řadě třeba toto zločinné jednání „nejmorálnější armády na světě“ důrazně odsoudit. Je přitom úplně irelevantní, zda mezi usmrcenými byli příslušníci Hamásu. I tito lidé mají právo protestovat proti naprosto nepřijatelným podmínkám, které v Gaze panují především kvůli izraelské blokádě, a to za situace, kdy jsou dva miliony lidí „pomalu tráveny“ kontaminovanou vodou, kterou jsou nuceni pít. Jestliže izraelští vojáci během šest týdnů trvajících protestů zastřelili víc lidí než armáda nedemokratického režimu v NDR u Berlínské zdi za celou její existenci a pouze jediný izraelský voják byl lehce zraněn, mlčení by bylo zločinem.             

2
Vytisknout
11409

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2018