Izraelské nálety v Sýrii byly zprávou pro Teherán

16. 5. 2018

Izraelská letecká kampaň proti desítkám cílů náležícím Íránu, Hizballáhu a syrské armádě představuje nejrozsáhlejší izraelskou operaci v Sýrii za dobu více jak 40 let, píše Elizabeth Tsurkovová v levicovém listě Forward. Izrael těmito nálety signalizuje Teheránu, že nebude akceptovat posilování íránských pozic v Sýrii - a pokouší se přinutit Asadův režim, aby přitáhl uzdu íránským aktivitám v zemi.

  Izraelská neúměrná reakce na baráž dvaceti raket, které nezpůsobily škody, zahrnující více jak padesát náletů v západní Sýrii, měla signalizovat Teheránu izraelskou ochotu a zpravodajské kapacity k překažení íránských cílů v Sýrii. Současně chtěl Izrael demonstrovat syrskému prezidentu Bašárovi Asadovi náklady na reputaci a vojenských kapacitách, které zaplatí, pokud dovolí další posilování íránského postavení ve své zemi.

Takže Izrael zveřejnil i video zachycující zničení nejmodernějšího syrského systému protivzdušné obrany krátkého dosahu, SA-22, umístěného na vojenské letecké základně Mazzah, necelých pět kilometrů od prezidentského paláce v Damašku.

Prostřednictvím vojenských akcí a přehnaných prohlášení ohledně zabití Asada se Izrael pokouší demonstrovat syrskému diktátorovi náklady, které zaplatí, pokud dovolí Íránu posilovat svou přítomnost, zejména v jihozápadní Sýrii, kde leželo těžiště izraelských náletů.

Na druhé straně prohlášení izraelské armády po náletech zdůraznilo, že zasažené cíle byly íránské, a mluvčí IDF trval na tom, že "varovali... syrskou armádu, aby se od toho držela dál". Izrael bombardoval jen protiletadlové baterie, které střílely na jeho letadla. Ve více případech izraelští představitelé vyjádřili, že nemají námitky vůči samotnému Asadovu režimu, jen vůči jeho alianci s Íránem.

Izraelská prohlášení a akce mají přimět režim, aby přijal omezení íránského vlivu v Sýrii výměnou za to, že Asad zůstane u moci - a možná dokonce znova obsadí povstalci držená území kolem pohraničního plotu na Golanech.

Je hodné zaznamenání, že Rusko zřejmě v této fázi sdílí izraelské zájmy a využívá izraelské nálety, aby nutilo Asada změnit svou linii a distancovat se od Íránu. K náletům došlo jen několik hodin po setkání Netanjahua s Putinem. Izrael informoval Rusko o náletech v Sýrii předem a ruské protivzdušné baterie umístěné v Sýrii na izraelská letadla nestřílely. Izraelští představitelé hlásí, že Rusko přijalo k náletům "apatický" postoj.

To je pro Asada nepříjemná situace: Pokud omezí íránský vliv v zemi a stane se závislejším na Rusku, pro Moskvu bude snadnější nutit ho, aby odstoupil. Na druhé straně pokud dál dovolí Íránu, aby posiloval své postavení v Sýrii, povede ho to ke konfrontaci s Izraelem, což může destabilizovat jeho vládu a možná vést k jeho svržení nebo dokonce smrti. Omezení íránského vlivu by napomohlo dlouhodobým ruským zájmům na stabilizaci syrského státu a zvýšení svého vlivu v probíhajícím procesu formování poválečné budoucnosti Sýrie. Kreml si přeje, aby jeho intervence v Sýrii vyústila v úspěch: Stabilní proruský režim přijatý mezinárodním společenstvím v čele země procházející rapidní rekonstrukcí. Rusko má zájem na oživení státního aparátu a zejména syrské armády, která sloužila jako hlavní převodová páka pro výkon ruského vlivu v Sýrii.

Asad až dosud zručně využíval finanční, vojenské a diplomatické podpory Teheránu a Moskvy k porážce syrské opozice na bojišti, dál poskytuje přinejmenším některé služby obyvatelstvu pod svou kontrolou - a co je nejdůležitější, mzdy ve veřejném sektoru. Vyhnul se jakýmkoliv sankcím uvalovaným Radou bezpečnosti OSN. Rusko je rozčarováno z některých Asadových rozhodnutí, ale nebylo ochotno stáhnout se ze Sýrie a ztratit vliv na její budoucnost. Asad mnohokrát usvědčil Moskvu z blafování, když hrozila ukončením vojenské intervence v Sýrii a stažením letectva, zjevně aby přinutila Asada jednat více v souladu s vlastními záměry.

Od počátku ruské vojenské intervence v Sýrii v září 2015 izraelští představitelé včetně premiéra několikrát navštívili Moskvu ve snaze chránit izraelské zájmy v Sýrii, jmenovitě předejít trvalé íránské přítomnosti v Sýrii a zejména v jižní Sýrii. Navzdory těmto intenzívním jednáním Írán pokračoval ve zřizování trvalých vojenských základen, rekrutoval Syřany a přivážel do Sýrie sofistikovanější výzbroj za účelem odstrašení Izraele a k možných budoucích útoků.

Rusko, které se samo nachází uprostřed ekonomické krize kvůli klesajícím cenám ropy a západním sankcím za ilegální anexi Krymu, si uvědomuje, že se Sýrie nemůže těšit stabilitě bez miliardové zahraniční pomoci na rekonstrukci, které budou muset přijít ze Západu a arabských států Perského zálivu. Tyto země nebudou financovat rekonstrukci státu vedeného Asadem a bez přinejmenším určitých ústupků v oblasti charakteru režimu a ústavy. Rusko se pokouší sepsat pro Sýrii o něco méně autoritativnější ústavu a objevily se zprávy o Putinově snaze vyvíjet tlak na Asada, aby rezignoval.

Na druhé straně Írán považuje přežití Asadova režimu za záruku svého vlivu v Sýrii uchování zbraňovodu vedoucího z Íránu do Sýrie a odsud k Hizballáhu v Libanonu. Teherán také pracuje na zřízení repliky svého modelu "odporu" v Sýrii, včetně zřízení vojenských základen s raketami schopnými zasáhnout Izrael, stejně jako sítě milic pod duální kontrolou a vlivem Íránu a syrského režimu. Teherán a Moskva také soupeří o tu trochu přírodních zdrojů a ziskových ekonomických projektů, které Sýrie může nabídnout. Íránští komentátoři vyjadřují rozčarování nad přednostním zacházením, kterému se Rusko těší v oblasti alokace takovýchto kontraktů.

Assad má zájem obnovit kontrolu nad celým syrským územím a udržet osobní moc, i kdyby to mělo znamenat velmi málo peněz na obnovu a přetrvání povstání nízké intenzity a teroristického tažení.

Asadovy síly zničily značnou část Sýrie, zabily stovky tisíc Syřanů a vyhnaly miliony dalších, aby ho udržely u moci. Asad až dosud není ochoten vzdát se moci, aby zajistil stabilní a více prosperující Sýrii. Má za sebou také zkušenost s postavením párii poté, co se Sýrie zapletla do zavraždění libanonského premiéra Rafika al-Harirího v roce 2005. Jen několik let poté se jeho postavní zlepšilo a jezdily na návštěvy evropští a američtí představitelé. Proč by Asad s ohledem na uvedené skutečnosti neměl očekávat, že se Západ časem smíří s jeho vládou v Sýrii?

Probíhající eskalační dynamika mezi Íránem a Izraelem je neuvěřitelně nebezpečná. Jsme jen několik chybných kalkulací vzdáleni od totální války, která by zahrnovala přinejmenším Hizballáh v Libanonu a proíránské milice v Sýrii. Takový konflikt by byl pro civilisty v Libanonu, Sýrii a Izraeli neuvěřitelně nákladný, protože všechny strany prokazují ochotu útočit na civilisty nebo nezájem o jejich osud. Arzenál, který Hizballáh nashromáždil od konfliktu v roce 2006 může způsobit enormní škody a paralyzovat nejen sever Izraele, ale celou zemi, která je nyní na dostřel raket Hizballáhu. V posledních letech izraelští představitelé veřejně opakovali závazek vůči Dahijově doktríně způsobování nepřiměřených masových škod na civilní infrastruktuře, aby odradili od útoků nestátních aktérů.

Zatímco Rusko, zdá se, je spokojeno s konfliktem mezi Íránem a Izraelem, absence umírněného vedení v Bílém domě je zvlášť znepokojující. Někteří izraelští představitelé ve skutečnosti věří, že je čas zahájit válku s Íránem na syrské půdě, než se íránská přítomnost upevní a bude těžší se jí zbavit, ale také během nynějšího vedení ve Washingtonu. Prezident Trump, ministr zahraničí Pompeo a poradce pro národní bezpečnost John Bolton mohou být rádi, že Izrael jde do války s Íránem, ale byli by to izraelští, syrští a libanonští civilisté, kdo za to zaplatí.

 

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2433

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2018