Británie hlupáků

4. 12. 2017



Politikové mají problém. Mají povinnost splnit požadavky voličů, i když tyto požadavky přivedou zemi do katastrofy?

Může ale Británie přežít sama? "Ve světě, v němž žijeme, a budeme žít dalších 50 let, a který je globalizací s velkými monstry, jako je Čína, Indie, USA - nebudou malé země samostatné," varuje Pascal Lamy, bývalý šéf Světové organizace pro obchod. "Nechci žít v zemi, která bude otrokem velkých států."


Donedávna byla ještě Velká Británie nesporně atraktivním místem k životu. Nyní se hodnota libry propadla, zločinnost stoupá a úzkost se zintenzivňuje. Co se stalo? Tom Rachman píše v kanadském deníku Globe and Mail o národě, který ztratil cestu.


Polovina Británie propadá panice, jak se klopýtavě blíží datum brexitu, zatímco druhá její polovina tvrdě požaduje zrychlení sebeamputace. Libra klesá, ceny rostou. Domy a byty už byly i tak finančně nedosažitelné. Zdravotnictví je na pokraji rozkladu. Stoupla také zločinnost, přepracovaná policie tisíce trestných činů vůbec nevyšetřuje.

V Británii selhali politikové a zavládla korupce: Idealismus z doby druhé světové války a cynismus z doby po finančním krachu r. 2008 vytvořily toxickou směsici. Nové rozdělení společnosti překonalo třídní systém. Agresivně útočný pravicový tisk zapálil zápalku a budoucnost Velké Británie je nejistá. Rozpadá se i samotná zastaralá budova Dolní sněmovny: nikdo není ochoten poskytnout miliardy, které by bylo zapotřebí k její opravě.

Premiérka Mayová je v zoufalé situaci. I její nepřátelé ji litují.

Předchozí premiér David Cameron uspořádal referendum  o brexitu nikoliv proto, že by tím uspokojil celonárodní touhu, ale ve snaze uklidnit nespokojenost zuřivého ultrapravicového křídla své strany. Domníval se, že v referendu nad nimi vyhraje.

Všichni britští premiéři vždycky chtěli, aby Británie zůstala v EU. Totéž si přejí významné osobnosti byznysu, kultury a všude jinde ve společnosti.

Výsledek referenda o brexitu v červnu 2016 ohromil všechny. Cameron rezignoval hned druhý den ráno a o místo premiéra se začali hádat čelní konzervativci. Boj byl tak nechutný, že to čelné kandidáty diskvalifikovalo. Nezůstal nikdo zjevný. Kromě Theresy Mayové.

Jakmile se Mayová stala premiérkou, okamžitě opustila svůj proevropský postoj a začala hlásat názory stoupenců brexitu, kteří vedli kampaň mistrovskou směsicí vlastenectví a lží. Mayová pak učinila historickou chybu a aktivovala dvouleté období pro odchod Británie z EU, bez ohledu na to, zda pro odchod bude Británie do té doby připravena. Bylo to jako kdybyste řekli ostatním cestujícím v letadle, že jich už máte plné zuby, a vyskočili - a při volném pádu teprve začali vyjednávat o padák.

Další chybu udělala Mayová letos na jaře, kdy se rozhodla uspořádat předčasné všeobecné volby. Když však před veřejnost předstoupil šéf opoziční Labouristické strany  Jeremy Corbyn, na voliče udělal velký dojem, kdežto Mayová zamrzla, opakovala mechanicky naučené fráze a získala si přezdívku "Maybot".

Když se Mayová dověděla o výsledku voleb, rozplakala se. Británie stála před největším problémem od druhé světové války, její vláda byla rozhádaná a dva ministři museli s ostudou rezignovat, jeden z nich kvůli sexuálnímu skandálu.

Británie mezitím při vyjednávání s EU nedosáhla ničeho konkrétního. Pokud vypadne z EU automaticky v březnu 2019, bude to pro zemi (nejen) hospodářská katastrofa.

Nejhorší scénář: Budou zastaveny lety mezi Británii a evropskou sedmadvacítkou. Kamiony budou na hranicích tvořit stokilometrové fronty. Potraviny budou hnít, řetězce dodávky zboží budou rozbity, ceny budou rychle stoupat.

Británie přijde zřejmě o přístup k bezpečnostním databázím EU, s informacemi o teroristech a zločincích. Ohrožen bude mír v Severním Irsku. Britské podniky přijdou o volný přístup na evropského trh a na trh dalších 52 zemí, které mají obchodní dohody s Evropskou unií. Britští občané přijdou o právo pracovat a dostávat zdravotní péči v Evropské unii, občané EU přijdou o taková práva v Británii. Týká se to celkem pěti milionů lidí.

Finanční služby budou ochromeny. Ekologické předpisy budou zpochybněny. Britské zdravotnictví, které zaměstnává tisíce občanů z EU, bude zřejmě čelit obrovskému nedostatku lékařů a zdravotních sester.

Stoupenci brexitu tato varování odmítají. Nic takového se prý zatím nestalo. Potíž je, že dosud  k brexitu nedošlo.

Většina poslanců v Dolní sněmovně chce zůstat v EU, ale na veřejnosti brexit podporují, protože se bojí voličů, kteří hlasovali pro brexit. Obě strany se posunují směrem k brexitu se zavřenýma očima, nepomýšlejí na to, co se stane a co by měli národu vysvětlovat.

Jenže politikové mají problém. Mají povinnost splnit požadavky voličů, i když tyto požadavky přivedou zemi do katastrofy? Rozumná diskuse neprobíhá, umlčel ji bulvární tisk, vlastněný v zahraničí žijícími oligarchy, který dlouhá léta útočí na EU jako na mafii zahraničních násilníků, která chce vládnout Britům.

V předvečer referenda o brexitu napsal nejvlivnější britský deník Daily Mail na titulní straně: "LŽI. ELITY CHTIVÉ PENĚZ. ANEBO VELKÁ BUDOUCNOST MIMO ROZBITOU, UMÍRAJÍCÍ EVROPU. POKUD VĚŘÍTE V BRITÁNII, HLASUJTE PRO BREXIT."

Po referendu udržuje bulvární tisk nátlak a obviňuje kohokoliv, kdo kritizuje brexit, ze zrádcovství a nevlastenectví. "Vzbouřenci proti Brexitu!" napsal nedávno Daily Telegraph a pod tímto titulkem zveřejnil fotografie třinácti poslanců. Jedna poslankyně pak dostala 13 výhrůžek smrtí.

V čele Labouristické strany stojí Jeremy Corbyn, který se také dlouhodobě staví pro Evropské unii, protože ji považuje za kapitalistický klub.

Avšak premiérem se po Mayové asi nestane Corbyn, ale Boris Johnson, známý ohromujícími veřejnými trapnostmi, člověk který připomíná nějakou postavu z románu od P. G Wodehouseho. Johnson začal pracovat jako novinář v Timesech, odkud ho vyhodili za to, že zfalšoval citát, a pak jako bruselský korespondent deníku Daily Telegraph v letech 1989-1994 šířil o EU euroskeptické lži. V rámci kampaně pro brexit tvrdil, že odchod z EU bude znamenat, že Británie bude moci investovat nových  350 milionů dolarů týdně do státního zdravotnictví. Byl to nesmysl. Lidi ale výrazně ovlivnil.

Jinm  favoritem na příštího britského premiéra je Jacob Rees-Mogg, "poslanec pro 18. století". "Je mi velmi líto, že jsem byl kdysi mladý. Nebyl jsem v tom zrovna dobrý," řekl nedávno. Jako Johnson i on je  produktem soukromé školy Eton a univerzity v Oxfordu. Je to fundamentalistický katolík a otec šesti dětí, kterým dal jména jako Alfred Wulfric Leyson Pius a Sixtus Dominic Boniface Christopher. Je proti sňatkům homosexuálů a proti potratům i v případech znásilnění či incestu - ale je velmi silně pro brexit.

Angličané rádi vzpomínají na historii, a to nejvíce na druhou světovou válku. "Zvítězili jsme, protože jsme byli chrabří a slušní, a zvítězili jsme sami," věří Angličani.

Jestliže druhá světová válka vyvolala anglickou pýchu, evropský kontinent rozbila a spálila. Nová evropská vládnoucí třída odmítla nacionalismus a snažila se prostřednictvím Evropské unie propojit sousedy peněženkami. Války se měly stát příliš nákladnými, ochromujícími, absurdními.

Británie stála sama: její patriotismus nezaznamenal pochyb. Angličané věřili, že nad nacismem z zvítězil čistě anglický národní charakter. "Evropa" pro Angličany znamená "ti ostatní, ne my". Vůči evropskému projektu mají pohrdání.

Stupenci brexitu zdůrazňovali ztrátu suverenity vůči Bruselu, všechny ty peníze, jimiž Británie přispívá do evropského rozpočtu, statisíce evropských imigrantů přicházejících do Británie.

Odpůrci brexitu sice také ostře kritizovali EU, ale poukazovali na to, že izolace by  byla horší. Nebyli schopni vysvětlit, jak důležitá je síť evropských vazeb, jak obrovskou měrou otevření jazykům, historii, kulturám a dokonce i různým kuchyním obohatilo britské životy - a vytvořilo nové, kolik Britů má evropské partnery a manžele a manželky. Důležité poučení z druhé světové války: solidarita - bylo opomenuto. Nikdo neargumentoval, že ty evropské národy, pouhých 33 kilometrů za vodou, jsou sourozenci.

Může ale Británie přežít sama? "Ve světě, v němž žijeme, a budeme žít dalších 50 let, a který je globalizací s velkými monstry, jako je Čína, Indie, USA - nebudou malé země samostatné," varuje Pascal Lamy, bývalý šéf Světové organizace pro obchod. "Nechci žít v zemi, která bude otrokem velkých států."

Kompletní článek v angličtině ZDE





.








0
Vytisknout
6177

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2017