Co se děje, když se už společnost nedokáže bránit před lhaním?

3. 12. 2016

Nikdy v historii nebyly zločiny proti lidskosti filmovány každý den a proměněny ve filmovou podívanou za spolupráce jak obětí, tak katů. Nikdy v historii se dosud pravidelně nevysílaly na velkých světových televizních sítích a nestreamovaly na sociálních médiích, kde jsou přerušovány reklamou a kde je konzumuje veřejnost a kde je umělecký trh proměňuje ve zboží.

V éře Osvětimi měl jen Bůh vidět, co se děje ve sprchách.

Syřany, kteří bojují proti svému státu, nikdo nechce bránit. Mají příliš dlouhé vousy na to, aby se jim dalo důvěřovat, bojují proti vlastní vládě, snaží se zvrátit zákony geopolitiky na Blízkém východě a mohli by lehce vyvolat třetí světovou válku. Proto se Syřanům nepomáhá, píší členové filmového kolektivu Abunadara ("Muž s brýlemi"), který každý týden zveřejňuje na internetu dokumentární video ze syrské války.

Avšak co si počít s dokumentárními záběry ponižování lidí a zvěrstev, které se valí téměř jako v živém vysílání ze Sýrie už od roku 2011? Tato podívaná je bezprecedentní. Nikdy v historii nebyly zločiny proti lidskosti filmovány každý den a proměněny ve filmovou podívanou za spolupráce jak obětí, tak katů. Nikdy v historii se dosud pravidelně nevysílaly na velkých světových televizních sítích a nestreamovaly na sociálních médiích, kde jsou přerušovány reklamou a kde je konzumuje veřejnost a kde je umělecký trh proměňuje ve zboží.

V éře Osvětimi měl jen Bůh vidět, co se děje ve sprchách. Bylo to až po osvobození koncentračních táborů, kdy akreditovaní novináři mohli zachytit důkazy těchto zločinů, které byly příslušnými úřady uznány jako zločiny. Tyto záběry se však považovaly za nesnesitelné, dokonce i v očích nacistických válečných zločinců, jimž bylo nabídnuto mimořádné promítání u norimberského soudního tribunálu. Jeden z nich začal nekontrolovatelně vzlykat - jiný si zakrýval oči třesoucí se rukou.

Totéž platí pro vesničany ve vesnicích nedaleko koncentračních táborů, kteří se vždycky hájili, že neviděli, co se děje, i když zápach mrtvol naprosto pronikal těly živých. Tak dodržovali ustanovení, že člověk se nesmí dívat, jak druhý umírá, a nepomoci mu při tom. I Bůh bude čelit výslechu za to, že se díval na představení, při němž umíraly bytosti, které stvořil, degradované na podlidi. Lidstvo tehdy na sebe vzalo odpovědnost tím, že uznalo nový právní axiom: vrozenou důstojnost všech příslušníků lidské rodiny.

Posvěcen Všeobecnou deklarací lidských práv, tento princip předpokládá, že s člověkem nesmí být zacházeno jako s prostředkem, ale že člověk sám o sobě je cílem. Takže šéf státu, který usmrcuje své občany jedovatým plynem, který s nimi zachází, jako by to byla infekce a teroristé, páchá trestné činy proti lidskosti.

Avšak šéf syrského státu všechno toto dělá, aniž by se s ním zacházelo jako se zločincem proti lidskosti. Naopak, je prezentován jako gentleman, hájící své názory ve velkých světových televizích, zatímco jeho oběti jsou prezentovány jako osoby zbavené důstojnosti, smíšené s náboženskými komunitami či hordami uprchlíků. Nejenže tak prezentujeme zločince prostřednictvím metafory banálního člověka, který se ukázal při procesu s Adolfem Eichmannem, prezentujeme také jeho oběti jako fundamentalisty, kteří se chovají zuřivě a jako blázni v jakémsi exotickém varšavském ghettu.

A do tohoto bodu jsme se dostali jen proto, že jsme dovolili událostem, aby se volně vyvíjely. Experti dál líčili syrskou společnost pomocí starých dobrých kategorií z 19. století, zatímco byla uprostřed demografické změny, stejně jako celý arabský svět. A média dál ukazovala Syřany prismatem geopolitiky, náboženství nebo exotismu, zatímto titíž Syřané protestovali v ulicích a křičeli, že se hlásí k obyčejnému lidství.

Dodneška jezdí novináři z celého světa do Damašku a interviewují Bašara Asada, přestože nařídil umlčení všech médií v roce 2011 a od té doby všem vnutil svůj názor a předstírá, že bojuje proti fundamentalistům. Syrská společnost nemá možnost vytvářet svůj vlastní image nezávisle na těchže mediálních organizací, které buď šíří pohádky tohoto zločince a jeho poradců pro PR, anebo uzavírají Syřany do binárního protikladu oběť - vrah, což vyvolává buď voajerismus, nebo soucit.

Proto je obtížné vidět Syřany jako plnoprávné členy lidské rodiny. Začalo být obtížné představit si v Sýrii jakoukoliv občanskou společnost, protože na zemi parazituje kriminální stát, vyzbrojený Ruskem, zatímco americký prezident a nositel Nobelovy ceny míru deklaruje z výšin OSN, že "pokud máme mluvit upřímně,chápeme, že žádná vnější moc nedonutí různé náboženské či etnické komunity, aby koexistovaly delší dobu."

Jinými slovy, Syřani jsou v pasti: Nikdo jim nepomůže, protože jsou líčeni bez důstojnosti, a představení jejich systematického ponižování se vnucuje jako důkaz téhož. Co se tedy dá dělat, milá lidská rodino, kdy čelíme tomuto představení, které potvrzuje výrok Dostojevského "lidi jsou póvl, zvyknou si na všechno".

Článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5552

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2016