Bodláky Václava Duška

Co Čech, to politik

6. 8. 2015 / Václav Dušek

čas čtení 2 minuty

Kdepak muzikant, politik! Politická armáda bromedárů táhne pouští lži a přetvářky. Předevčírem stála u plotny a spálila svíčkovou omáčku i kávu, ale v politických kruzích je známa hbitostí lasice. Slova vypouští lehce, tváří se filmově, úsměv Mona Lisy; krapet hudrmanice od popelnic, světice svaté prostoty. Děkujeme, Pane, za dar z nebes, ale nemusel jsi být tak štědrý.

Koukáš a nevěříš vlastním očím. Včera rousofil, nyní amerikanofil a zítra obdivovatel žluťásků...

Minulost matka zmaru. Hrdinové v postavených domech od okupantů z východu, čachráři, kteří se ládovali kaviárem, kšeftovali s barevnými televizory, naftou, benzinem, posléze odstrojovali endérácké automobily opuštěné uprchlíky za vysněnou svobodou, pamatujete?

A v nedávné mladé historii se z pulců vylíhly žáby kuňkalky. Čteš a žasneš. Bývalý pěvec a kytarový drnkač sepíše knihu knih! Když hráli s chlapci v SSSR, žrali je na pódiu komáři, jídlo ničemné, laxírka, nuda! Ovšem honoráře tučné. Západ podobných skupin zoufalců přesycen, tam o vývoz skupin Bumbum a Ratata nejevili zájem. 

Být politikem je výborná sinekura, pravil hospodský povaleč Tubera. 

Politika není špinavá, špinavou ji činí politický potěr. Semotamo namočí čumák do bryndy a okřikuje občanstvo, nabádá k úsporám, vysvětluje okolnímu světu, že došel k pokraji propasti. 

Doma v klinči političtí borci, nic si nedarují, nadají si do zlodějů - v hospodě by si koledovali o ránu portugalských námořníků, v jemnějších krizích o soudní proces vlekoucí se drahná léta - ale oni křičí, prskají, obviňují se ze čmuchalství, a vlastně dobře se jim hnije za peníze poplatníků - hle, lide prostý, obyčejný, pracující, co vše je možné vyblinkat u kecpultu a v nezávisle závislém televizním kabaretu, veselého zpravodajství, kterému můžete věřit, máte-li naměřenou dostatečnou hladinu po požití. 


0
Vytisknout
8036

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2015