To co sledujeme kolem sebe se rodilo nejméně patnáct let

Xenofobní autoritářství v České republice: Dlouhodobý trend, proti němuž se téměř nic nepodnikalo

8. 8. 2015 / Karel Dolejší

V roce 1999 průzkum agentury Opinion Window dospěl k závěru, že polovina Čechů zastává rasistické postoje, nicméně Češi se přesto považují za tolerantní národ ZDE.

V roce 2012 mezinárodní komparativní průzkum ukázal, že s rasismem mají v EU největší zkušenost čeští Romové ZDE.

V roce 2013 průzkum společnosti SCIO ukázal, že v Česku je rasismus hluboce zakořeněn už u školáků ZDE.

Letošní průzkum CVVM konstatuje, že lidé v České republice nesnášejí Araby a Romy, zhoršuje se jejich postoj vůči Židům, Řekům a Srbům ZDE.

A tak by se dalo velmi dlouho pokračovat. Můžete citovat průzkumy různých agentur s různou porevoluční datací.

V pravidelných průzkumech společnosti STEM se počet příznivců vlády tvrdé ruky v České republice od roku 1999 drží nad hranicí 60 % ZDE.

V roce 2007 výzkum STEM opět ukázal, že 61 % dotázaných si přeje vládu tvrdé ruky ZDE.

V roce 2012 hned několik průzkumů různých agentur ukázalo, že nadpoloviční většina Čechů si přeje vládu tvrdé ruky ZDE.

Také zde můžete jít třeba deset i více let nazpět a to co naleznete v průzkumech není nějaká kvalitativně jiná situace než dnes, pouze do jisté míry kolísající trend.

Ve společnosti dlouhodobě natolik prosáklé postoji neslučitelnými s demokratickým uspořádáním je nadmíru významné, jak se ke značnému potenciálu posunu směrem k ultrapravicovému autoritářství staví politici, média a elity.

Dlouho byly zmíněné tendence odmítány prakticky všemi. Pokusy o oficializaci pravicově extrémistických postojů např. formou účasti extrémistických stran na akcích pořádaných státními institucemi (mezi jinými VHÚ Praha) vyvolávaly ještě před deseti lety ostře negativní reakce také mezi zástupci středopravicových stran jako ODS a KDU-ČSL, když jsem na ně upozorňoval. Je ale možná příznačné, že ČSSD již tehdy na takové události reagovala velmi vlažně a alibisticky. Pravicovému populismu se vědomě otevřela za předsednictví Miloše Zemana, tento trend zeslábl za Vladimíra Špidly, ale během úřadování Jiřího Paroubka znova zesílil.

Média se dlouho ve své většině oficiálně držela "prozápadního" postoje, tzn. extrémistické postoje komentovala negativně, byť soukromě jste rozhovory s mnohými novináři mohli zaznamenávat, že jejich osobní názory jsou často extrémně předpojaté a od redakční linie se radikálně liší. První větší průlom v této oblasti mimo osobní blogy představoval nástup internetové verze Parlamentních listů. V nich se vedle sebe běžně vyskytovali "elitní" mluvčí a zastánci nenávistného extrémismu, protiněmeckých, antisemitských, islamofobních názorů. Osobní apely na spolupracovníky PL z "lepší" části spektra, aby nelegitimizovali extrémistické postoje šířené tímto médiem, probíhaly řadu let formou osobní korespondence znepokojených jednotlivců, zcela bez úspěchu. S nástupem uprchlické krize se starý trend radikálně zlomil a předpojaté texty šířící xenofobní hoaxy jsou nyní v ČR v zásadě mainstreamovou normou.

Ale již během poslední prezidentské kampaně byla xenofobie oficializována a stala se přijatelnou. Tak byl napadán Jiří Dienstbier, že je "Američan" a Karel Schwarzenberg za to, že je "Rakušan", v kampani Miloše Zemana figurovalo vymyšlené tvrzení, že Schwarzenbergova manželka pochází z rakouské "nacistické" rodiny, atd. Ti kdo volili nebo podporovali Miloše Zemana tak činili s vědomím, že se jedná o zastánce extrémních a mimořádně netolerantních názorů na ekologii, alternativní životní styly nebo islám (kromě jiného), a že se kandidát prosazuje extrémně manipulativní, neetickou volební kampaní.

Kdekoliv se názory vzdělanecké vrstvy odliší od "lidových" nálad - čti také od rasismu a autoritářství - jsou již řadu let soustavně denuncovány coby "od života odtržené výstřelky pražské kavárny", na nichž nezáleží a nemají údajně žádný význam.

Za takové situace je opravdu zajímavé přemýšlet, kdo by měl mnohaletý trend směřující ke xenofobnímu autoritářství - poté, co se za potlesku tak mnohých před našima očima vymknul kontrole a stal se normální součástí veřejného dění, ne už odsuzovaným výstřelkem - zvrátit. Jisté je, že politici těšící se na hlasy xenofobů to ani náhodou neudělají. Média sledující úspěch PL a snažící se jej napodobit týmiž postupy to také nebudou.

Myslí si snad někdo, že toho dosáhne osamocená "kavárna" rozpolcená na spory mezi "levicí" a pravicí i záštěmi zcela osobního charakteru? Myslíte si, že ti, kterým extrémismus v mainstreamové politice nijak zvlášť nevadil, zlehčovali a omlouvali ho až do velmi pozdní doby, kdy se projevil naplno a jeho hnusné plody se už objevují prakticky všude, mohou teď bez radikální osobní sebereflexe spolupracovat s těmi, vůči nimž tak dlouho šířili dehonestující prohlášení a starali se o to, aby jakkoliv problematické a jistě velice nedokonalé kultivování české společnosti z této strany přišlo zcela vniveč?

Tohle, nikoliv mělké a povrchní teze o tom, kdo údajně až teprve právě teď selhává, je podle mě otázkou dne.

0
Vytisknout
6873

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2015