Jsou tři minuty do půlnoci. Půlnoc znamená konec lidstva

6. 8. 2015 / Daniel Veselý

čas čtení 6 minut

Připomínáme si 70. výročí svržení atomových bomb na dvě japonská města – Hirošimu a Nagasaki - což podle oficiální historie, již, jak víme, píší vítězové, ukončilo zatím nejděsivější konflikt v lidských dějinách. Tento „narativ vítězů“ však zpochybňují respektované kapacity, ovšem bez většího ohlasu v širokých politických a mediálních kruzích. Lidstvo zároveň vstoupilo do vysoce nebezpečné fáze své existence, možná fáze fatální, jak se zmíním dále v textu.

Jak jsem již naznačil v perexu článku, někteří výzkumníci na základě rozsáhlé badatelské práce dospěli k názoru, že použití jaderných bomb na pacifikaci „zlolajných“ Japonců bylo naprosto zbytečné. Pojednává o tom především japonský historik Tsuyoshi Hasegawa ZDE, který jako jediný badatel studoval prameny ve třech klíčových jazycích – japonštině, angličtině a ruštině. Ve své publikaci k tomuto tématu s názvem Racing the Enemy Hasegawa dokládá, že hlavním důvodem japonské kapitulace nebylo svržení jaderných bomb na dvě japonská města - to nikterak japonskou generalitou neotřáslo, ale hrozící sovětská invaze, která se nakonec uskutečnila.

Dalším historikem, jenž zastává v podstatě totožný názor jako jeho japonský kolega, je Peter Kuznick. Ten ve spolupráci s americkým režisérem Oliverem Stonem vytvořil desetidílný dokument Nevyřčené dějiny Spojených států, který patrně pozornému divákovi neunikl, neboť byl, ač v neatraktivním čase, uveden i v České televizi. Jeden z dílů se věnuje přímo „mytologii“ týkající se nutnosti použít jaderné zbraně na bezbrannou populaci a vytvoření dějinného precedentu.

Málokdo také ví, že názorový disent ke „vstupu“ do jaderného věku počínaje Hirošimou a Nagasaki se nevyhnul ani vysoce postaveným americkým vojákům a politikům. Příkladně Trumanův nástupce v úřadu amerického prezidenta Dwight Eisenhower přímo prohlásil, že Japonsko bylo v době jaderné hekatomby už na lopatkách s tím, že zároveň hledalo cesty, jak dosáhnout kapitulace, takže „shození jaderných pum bylo naprosto zbytečné“ ZDE.

Hasegawa, Kuznick a další výzkumníci, zmiňme třeba politického ekonoma Gara Alperovitze ZDE či historičku Marilyn Young ZDE, píší, že vlivné křídlo japonské generality se na podmínkách kapitulace chtělo se Spojenými státy dohodnout již několik měsíců před osudnými událostmi v Hirošimě a Nagasaki. Tito generálové si kladli dvě podmínky: beztrestnost pro císaře a zachování monarchie. Bílý dům ovšem na tyto podmínky odmítal přistoupit a žádal po Japoncích totální kapitulaci. Spojené státy taky spěchaly s použitím nejmodernějších zbraní proto, aby Sovětům ukázaly, kdo tu po válce bude pánem, neboť se – přirozeně - obávaly se rozšiřování vlivu Moskvy ve východní Asii.

K srpnu 2014 počet osob, jež zemřely v důsledku svržení atomovým pum na tato dvě města a na následky ozáření, přesáhl číslo 450 000 ZDE.

Důvodem k tomuto monumentálnímu barbarství (a bezpochyby jednomu z nejhorších válečných zločinů 2. světové války, nad jehož pachateli však nikdy nebyl vynesen ortel) byl Trumanův odhad, že kdyby nedošlo k použití jaderných zbraní, následná americká invaze do Japonska (byť bylo jasné, že Sověti provedou útok na Japonsko též) by americké ozbrojené síly připravila o půl milionu mužů. Nicméně panel vojenských expertů na Trumanovu otázku, kolik ztrát by tato hypotetická vojenská operace přinesla, uvedl cifru téměř desetkrát nižší – 40 000 amerických vojáků ZDE. Avšak, i v tomto případě jde o pouhý odhad; v Hirošimě a Nagasaki zemřelo mnohem více lidí, a co více, šlo o nevinné civilisty. Opět připomínám, že nebyla vzata do úvahy plánovaná invaze sovětských vojsk, které se Japonci obávali především.

Nebezpečí jaderné konfrontace, jež v následujících dekádách mohla opakovaně vrhnout lidstvo do doby kamenné, s koncem studené války, jak se v prvních euforických letech mohlo zdát, nepominulo, ale postupem času naopak zesílilo.

Velké sdělovací prostředky nevěnovaly na začátku letošního roku příliš pozornosti kontroverznímu kroku týmu vědců z časopisu Bulletin of the Atomic Scientists, mezi nimiž je 17 nositelů Nobelovy ceny. Jeho členové na konci ledna posunuli ručičku ikonického Doomsday Clocku, který metaforicky znázorňuje ohrožení existence lidstva, o dvě místa dopředu - z 11:55 na 11:57 ZDE. Půlnoc znamená konec lidstva coby biologického druhu.

Důvody, jež vedly badatele k tomu, aby posunuli ručičku „hodin soudného dne či apokalypsy“ rovnou o dvě minuty směrem k půlnoci, jsou dvojího druhu. „Neregulované změny klimatu a závody v jaderném zbrojení, jež vyplývají z modernizace obrovských jaderných arzenálů, dnes představují mimořádné a nepopiratelné hrozby pro další existenci lidstva,“ varuje výkonná ředitelka bulletinu Kennete Benedict a dodává, že „světoví lídři selhali ve snaze okamžitě na tyto hrozby adekvátně reagovat, aby lidstvo ochránili před potenciální katastrofou. Toto selhání ohrožuje každého obyvatele planety“.

Kritika časopisu se vrchovatou měrou týkala vlád Spojených států a Ruska, tedy dvou největších jaderných velmocí, že nejsou s to redukovat svůj jaderný arzenál, a naopak jej rozšiřují a modernizují, ale i dalších jaderných velmocí, které nejsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), jako jsou Indie, Pákistán a Izrael – tedy státy, jejichž nukleární potenciál pomáhaly a pomáhají vytvářet Spojené státy.

Varovné memento Hirošimy a Nagasaki, vrhající zkázonosný stín na celé lidstvo, je tento rok tedy o to aktuálnější; je pouze na nás, abychom zabránili nejhoršímu, tedy našemu nevratnému konci, byť naše síly zůstávají nadále roztříštěny.

0
Vytisknout
10081

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2015