7:1 a 200:1 nebo např. 5:1 či 21:130 atd.

17. 7. 2014 / Oldřich Průša

Motto 1:

"Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj; smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva.

A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě." (John Donne)

Motto 2:

"Nikdo nemá rád ozbrojené misionáře" (M. Robespierre)

Divný titulek. Co ta čísla znamenají? Vypovídají o stavu světa.

První šokující výsledek je z fotbalu (Německo -- Brazílie) a celý svět jej zná. Sedm ran jak v Sarajevu, když si připomínáme sté výročí Velké války. Mimochodem, FIFA je zřejmě nejrozšířenější mezinárodní organizací. Není sice univerzální, ale má nejpřesněji vypracovaná a respektovaná pravidla. S nadsázkou a zjednodušením lze říci, že OSN by mohla závidět.

Druhý výsledek je současný známý počet mrtvých v pokračujícím konfliktu mezi Palestinci a Státem Izrael. Zná jej jen někdo a nikoho moc nepřekvapuje ani neudivuje. Vždyť to není žádná novinka, ale vlastně jde o recidivu vlekoucí se desítky let. Obě strany konfliktu kupodivu fotbalová pravidla respektují. Další pravidla jsou problém.

Následující údaj je počet padlých a zraněných českých vojenských misionářů v Afghánistánu. Nám, jejich spoluobčanům, ta čísla něco říkají, je nám to lidsky líto, vedeme diskuze, zda tam být nebo ne, zbytku světa je to asi spíš fuk. Ve světě mají svých starostí dost. V těchto dnech budou naší padlí po opravdovém i předstíraném truchlení povýšeni, s vojenskými poctami pohřbíváni a poté vyznamenáni.

Poslední údaj z titulku informuje o počtu mrtvých a zraněných při dopravní nehodě v moskevském metru. Už to nejsou naši mrtví, tak se v internetovém deníku "ECHO 24" může objevit titulek, že Moskva smutní, při nehodě v metru zemřelo 21 lidí (http://echo24.cz/a/w9pfg/moskva-smutni-pri-nehode-v-metru-zemrelo-21-lidi).

Devadesát mrtvých bylo před pár dny při výbuchu v Kábulu, padesát v Bagdádu, 30 v pákistánském pohraničí (možná ta čísla patří k jiným místům, kdo si to má při tom množství pamatovat).

. Už (jsme) si na ty mrtvé v těch válkách zvykli. Ta motta ač napsaná před stoletími jsou ale stále platná, možná platnější než v době svého vzniku.

Mrtví jsou relativní, novináři otrlí, lidé z tragédií unavení. Je zřejmé, že jen naši mrtví jsou truchlení hodní. Ostatní mrtví jsou jen zprávy.

Myslet si, že zavést respektovaná pravidla pro politiky ve vztahu k pozemšťanům, tak jak se to daří FIFA vůči fotbalistům, by bylo krásné, ale velmi naivní. Bohužel.

P.S.: Už nevím, jak se ten film jmenoval; byl z produkce USA; o válce ve Vietnamu, manželská dvojice se v nějakém americkém městě miluje v posteli, před kterou v televizi běží přenos z těžkých bojů; se záběrem ne jejich právě zabitého syna.

PSS.: Jaký máme mít pocit, i my kteří jsme jako žáci ZDŠ vybírali po pětikoruně na traktor pro Vietnam, když dnes nakupujeme ve vietnamských večerkách a víme, že ti prodavači se dívají na naše televizní programy s dokumenty o hrdinných příslušnících US Army v té vietnamské tragédii.

0
Vytisknout
2460

Diskuse

Obsah vydání | 17. 7. 2014