Ruská federace: Jazyky rovné a jazyk rovnější

16. 7. 2014 / Karel Dolejší

Na jaře propukl oprávněný poplach kolem ukrajinského jazykového zákona, který měl zrušit ruštinu jako úřední jazyk. Přestože tehdejší úřadující prezident Turčinov zákon nepodepsal, dodnes se dozvídáme, že separatismus na východě byl údajně vyvolán právě zmíněným návrhem, nikoliv především kombinací intrik oligarchů, mnohaleté přípravy povstání ruskými extrémisty a o něco kratšího angažmá ruských zpravodajských služeb.

Je-li už ale řeč o ruštině, jak je tomu s postavením jazyků v současném Rusku?

23. června Majský okresní soud v republice Kabardino-Balkarija vynesl zvláštní rozsudek. Nařídil, že názvy několika místních institucí musejí být napsány také v kabardinštině a karačajevo-balkarštině, vedle obligátní ruštiny. Výlučné používání ruštiny, které prosazuje Moskva, podle soudu porušuje republikový zákon z roku 1994 o rovnosti tří zde používaných jazyků.

Ale nejde jen o status úředního jazyka. Státní duma má ještě letos také schválit zákon o výuce jazyků na státních školách. Pokud návrh projde, také povinná výuka menšinových jazyků opřená o status rodného jazyka v neruskojazyčných republikách bude v zásadě zrušena. V těchto republikách se děti dnes ve škole učí rodnému jazyku i ruštině. To by už nemuselo pokračovat, neboť Moskva tlačí na posílení statutu ruštiny jako hlavního jazyka.

Zmíněný tlak vyvolává značné napětí dokonce i v oblastech s neruským obyvatelstvem, kde bylo až dosud jen minimum problémů. V Tatarstánu, Severní Osetii nebo na Čukotce se obávají nuceného porušťování.

Šéfredaktor Nězavisimoj gazety Konstantin Remčukov v nedávném diskusním vystoupení na Echu Moskvy poznamenal, že myšlení dnešních ruských politických elit je velmi podobné uvažování politických elit v USA během 60. let 20. století. Tehdy byly Spojené státy v oblasti sociálních věd v zajetí úzce chápaného systémového paradigmatu, na jehož okraji bojovali o přežití kontrariáni jako Charles Wright Mills. Společnost byla považována za údajně harmonicky uspořádaný organismus, v němž není místo pro nějaké spory či konflikty různých skupin. Dnešní ruská věrchuška také vidí společnost velmi konzervativníma očima, sociologie konfliktu jí vůbec nic neříká. Pokud jsou tedy v Rusku nějaké vnitřní tenze, vždy se jen hledá, který zlovolný zahraniční vliv je vyvolal, protože svoji přece snesou všechno. Nikdy se nepřipustí, že může jít o reálný spor či konflikt, nebo dokonce, že by ho vládnoucí skupina snad mohla svou nedomyšlenou politikou sama vyvolat.

To je i případ jazykové politiky. Rusko v této oblasti prosazuje podstatně restriktivnější legislativu, než jaká na Ukrajině ani nevstoupila v platnost. Tvrdí přitom, že na Ukrajině jen samotná možnost schválení jazykových restrikcí údajně vyvolala ozbrojenou rebelii.

Můžete se ovšem spolehnout, že pokud by teď menšinové republiky začaly byť jen lehce zlobit kvůli omezení státní podpory výuce místních jazyků (ne, vůbec nemyslím obsazování veřejných budov nějakými ozbrojenci s fáborky), určitě z Moskvy uslyšíte, že je to celé uměle rozdmýcháno ze zahraničí a jedná se o cizácké spiknutí s cílem rozbít Rusko.

Protože všechny jazyky jsou si v Ruské federaci rovny, ale ruština je si mnohem rovnější; všichni jsou s tím samozřejmě automaticky spokojeni - a kdo ne, je agentem CIA.

0
Vytisknout
3155

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2014