Svědkem střílení

16. 7. 2014

Došlo k ohlušující explozi, pak k druhé. Čtyři děti jsou mrtvé. Čtyřem, kteří přežili, se podařilo dospět do bezpečí našeho hotelu, píše reportér Peter Beaumont v deníku Guardian.

Upevňovací zeď přístavu v Gaze vyčnívá do Středozemního moře asi 100 metrů od terasy hotelu al-Deira, který je základnou pro mnoho novinářů, kteří píší o konfliktu v Gaze. První dělostřelecký granát dopadl ve středu krátce po 16. hodině, když jsem psal na terase hotelu.

Došlo k ohlušující explozi, jak granát zasáhl molo, místo, které bylo zasaženo už předtím, kde si rybáři obyčejně ukládají své sítě. Za kouřem vidím čtyři běžící siluety, jejichž nohy se nepravidelně pohybují. Podaří se jim oddělit se od kouře. Z jejich velikosti je zjevné, že je to muž a tři mladí chlapci.

Tam, kde zeď přístavu končí a začíná pláž, je několik barevných stanů a sedaček pro uživatele pláže v pokojnějších dobách. Čtyři postavy skočí na pláž a běží směrem k hotelu.

Až pak zaznamenáváme, že jsou tam ještě další čtyři osoby, které jsou mrtvé. Jsou to všechno děti, leží na zdi. Jejich jména jsou zveřejněna později: Ahed Bakr, 10, Zakaria, 10, a dva další chlapci z rodiny Bakrových, oba jménem Mohammed, ve věku 11 a 9 let.

Druhý dělostřelecký granát zasáhne ty, kteří přežili, na úrovni barevných stanů. Jak granát exploduje, moji kolegové, kteří nyní stojí u zdi terasy, křičí na neviděné izraelské střelce, kteří je neslyší: "Jsou to jenom děti!"

Muž doběhne na terasu první, vyškrábe se po prudkém písečném náspu. Je to hubený muž kolem třiceti, zaúpí a zvedne tričko, které už je potřísněno krví tam, kde byl zasažen do břicha. Omdlí a jak zbledne, jeho bezvládné tělo je odneseno do taxíku, zastaveného na ulici.

Pak jsou přineseny děti. Když zvedneme tričko prvního chlapce, který vypadá asi osmiletý, najdeme díru od šrapnelu, malou a kulatou jako konec tužky, tam, kde byl zasažen na prsou nad druhým žebrem. Druhý chlapec, bratr nebo bratranec, který nebyl zasažen, zkolabuje u zdi terasy a pláče.

Chlapec křičí bolestí, když my čistíme a ošetřujeme ránu a tlačíme na ni, aby se zastavilo krvácení. Má pocit trapnosti když mu kolega kontroluje kraťasy, jestli nekrvácí i v rozkroku.

Číšník vezme ubrus, který chce použít jako nosítka, ale fotograf vezme chlapce do náruče a odnese ho do sanitky, která mezitím přijela.

Ostatní kolegové ošetřují posledního raněného, staršího chlapce. Má odřené ruce a obvaz na hlavě sotva pokrývá ránu. Rychle ho také odnesou do sanitky.

Za méně než 10 minut to skončilo. Rozptýlil se také skoro úplně už kouř na molu.

Kompletní článek v angličtině s fotografiemi ZDE

0
Vytisknout
3369

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2014