Taky povstaneme proti vládě?
18. 7. 2014 / Miloš Dokulil
Pokud má občan(ka) práci, dokonce takovou, která ho (ji) uspokojuje, a má-li navíc také střechu nad hlavou, a jako dospělý člověk přijatelné rodinné vazby, zpravidla nemá mnoho důvodů k rebelování.
Mnohé další podmínky samozřejmě dotváří povaha, někdy jedinečné doprovodné zkušenosti (zvláště z prvních let života), a také širší prostředí, v němž člověk žije; party, spolupracovníci, způsob, jak je spravována obec, region, stát. Zločinnost a korupce patří mezi ty nejzhoubnější jedy, jimiž lze otrávit mikroklima rodiny a osobního života nadlouho (ne-li celoživotně).
Nebudu abstraktně teoretizovat. Náhodou jsem měl na stole jen tři roky stará čísla HDP (hrubého domácího produktu) pro Ukrajinu. Uvedu je jako příklad. I když každá analogie má pouze omezenou možnost aplikace.
Takže: Pro rok 2011 představoval HDP na hlavu 79 700 hřiven v Kyjevě; jen něco málo pod polovinou této sumy potom v Doněcku, tam jenom 36 000 hřiven; a necelé dvě třetiny této poslední sumy na Krymu, kde HDP obnášelo pouze 19 500 hřiven. Ukrajinská hřivna od té doby navíc stále ztrácela na své směnné hodnotě. (Na počátku roku 2012 byl kurz 1 hřivny k dolaru 0,122 USD. Dnešní její kurz k euru je 0,2606; a ten taky klesá. Nejde teď ovšem o ty směnné kurzy.)
Šiřte spokojenost, když jsou tak veliké rozdíly v kupní síle obyvatelstva. Snadno lze potom zanítit jiskru nespokojenosti vůči centrální vládě, kde "si žijou" o tolik líp než někde "v provincii" ("na pomezí" státu). --- Uvedu raději ještě jiný, a mnohem nám bližší příklad.
Po roce 1929 byla po celém tehdejším světě vleklá a houževnatě se držící hospodářská krize. ČSR se z ní ještě ani v roce 1934 dost nevzpamatovala. Jenže to již byl druhým rokem v Německu u moci nacistický režim. Roztáčel kola válečného průmyslu. ČSR v roce 1935 již měla svou silnou pátou kolonu v podobě ve volbách triumfující SdP (Sudetoněmecké strany).
Výrazně německým obyvatelstvem osídlené tehdejší pohraničí českých zemí státu bylo ještě hůř krizí postiženo, než vnitrozemí. SdP svými jazykovými požadavky kryla své nároky na možné politické rozbití státu. Hitler z druhé strany hranic ČSR bouřil proti Benešovi a čs. politice; s cílem dosáhnout anexe rozsáhlých území ČSR. Je možná zbytečně tohle líčit dál. O zažehnutí jisker zvenčí jsem teď psal ZDE. A o tom, jak je někdy těžké se zorientovat, když veřejnost stěží může vidět problematiku komplexně (a nestranně), jsem se ilustrativně zmiňoval ZDE. Teď neřešíme, že politika by měla být službou občanům a že častěji je jen výrazem boje o moc (či o pozice). A že se často hraje jen jako divadlo... na účet všech (žel někdy i krvavý!).
Diskuse