Naši padlí

14. 7. 2014 / Bohumil Kartous

Smrt českých vojáků je smutná a tragická událost. Způsob, jakým byla tato událost přijata, považuju za politováníhodný. Diskuse osciluje mezi morálním kýčem a cynismem, přičemž kýč v tomto případě hraje roli pomyslné spouště. Politicko-mediální heroizace, vyvěšování praporů národního smutku nutně falzifikují skutečnost, že nasazení českých vojáků v Afghánistánu lze jen stěží identifikovat s obranou něčeho národního.

Skutečným a jediným důvodem je snaha naplnit roli druhořadého severoatlantického spojence, což si lidé s potřebnými pravomocemi vyložili právě tak, že je třeba nasadit lidské životy. Bylo to však jen a jen jejich rozhodnutí, nikoliv nezbytnost.

Je přirozené, že pochybnosti o současných válečných konfliktech velmi stěžují možnost najít v nasazení vojáků smysl. Projevy celonárodního smutku proto, více než co jiného, provokují k cynismu. Na ten se následně nabalí sentimentálně moralizující reakce z medialního diskontu, které se snaží předepisovat nepravděpodobné imperativy uvažování, což přirozeně uráží intelekt a zároveň pohřbívá důstojnost.

Příkladem této kauzality je blog Miroslava Macka, reagující na projevy národního uctívání, a text Jiřího Doležala, který reaguje na Macka. Macek tvrdí, že zabití vojáci jsou žoldáci, kteří si riziko ztráty života uvědomují a jsou za to placeni. V tomto okamžiku jde o cynismus, zvlášť jde-li o veřejně publikovaný text, nicméně nelze mu vytknout nepravdivost. Tak to prostě je.

Zato nad Reflexu zůstává rozum bezradně levitovat. Nejen že celá reakce je vlastně jen snahou o lacinou dehonestaci ad personam. Doležal nepíše ani tak o věci samé, píše zejména o tom, že Macek bil Ratha zezadu a že je snob.

Ukázkový příklad argumentačních faulů, které by člověk očekával od nějakého nedovzdělaného ignoranta, nikoliv od redaktora rádoby prestižního časopisu.

Tím ale výčet nekončí. Doležalovy dojemné nacionální subverze o "našich padlých" jsou vylhané a nemístně patetické. Jedná se o zjevnou rétorickou manipulaci apelující na emoce (musíme přece ctít "naše padlé") a podsouvající čtenáři, jak má událost vnímat a jaký k ní má zaujmout postoj.

Nehledě na fantasmagorické tvrzení, že čeští vojáci v Afghánistánu vlastně brání penze českých rentiérů, neboť by jim je islamisté mohli vzít. Vypadá to, jakoby si Doležal připravoval kandidaturu za nějakou obskurní xenofobní stranu... Smrt těch lidí je hrozná sama o sobě, její zneužívání k vytváření různých simulaker je ale něco, za co bych fackoval. Nikoliv zezadu, ale pěkně frontálně.

0
Vytisknout
9317

Diskuse

Obsah vydání | 17. 7. 2014