Cui bono?

15. 5. 2014 / Jindřich Bešťák

Doslova hysterii na naší politické a mediální scéně rozpoutalo vyjádření ministra obrany Martina Stropnického ve věci přítomnosti vojsk NATO na našem území, píše Jindřich Bešťák.

Nejprve jsem v úterý krátce před polednem nahodile sledoval ČT 24 a s téměř nevěřícíma očima i ušima sledoval doslova "grilování" ministra obrany ze strany redaktora ČT 24. Verbální projev mladého redaktora s jeho častým skákáním ministrovi vlády do řeči, jeho celkově až zarputilý nonverbální projev, svědčily o velice emotivním, až skrytě agresivním, stylu vedení rozhovoru, kdy se snažil přimět M. Stropnického k jednoznačnému vyjádření o nutné přítomnosti vojsk NATO na našem území.

Že to je profesionálně nepřípustné, je nabíledni. Dokonce ani armádní generál Jiří Šedivý se hned následně nevyjádřil zcela jednoznačně a byl ve svém postoji též v tuto chvíli nutně zdrženlivý.

Jako prostému občanovi této znovu otloukané a zneužívané republiky to na mě činí ten dojem, že jedním z prvotně plánovaných výsledku akce "Majdan" bylo -- vyprovokovat Rusko tak, aby NATO mělo legitimní důvod postoupit co nejdále na Východ, nejlépe na Ukrajinu, která měla být zřejmě přičleněna, dle plánů USA především, do EU, následně do NATO.

Další nebezpečné kroky k opětovné destabilizaci Ruska si lze už jen domýšlet. Hoši se však asi trochu přepočítali, ohledně Ruska a jeho výzbroje poněkud zaspali, což bylo v některých médiích dostatečně publikováno, mj. i v BL.

Chci jen doufat, že ministr Stropnický, jinak výrazně západně orientovaný politik, si zde uvědomuje značná, možná až téměř neúnosná, rizika pro Českou republiku. Jeho argumentace s uplatnění negativních konotací z bývalé tzv. "trvalé" okupace sovětskými vojsky, byla třeba jen jakousi vyjadřovací clonou k tomu, že by při současné přítomnosti NATO u nás (nejen) mohlo následně být, v kontextu nynější euroamerické politiky vůči Rusku, ještě hůř. Při možné horké variantě konfliktu o mnoho hůř.

0
Vytisknout
5447

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2014