Mýtus závazku nerozšiřovat NATO na východ

14. 5. 2014 / Karel Dolejší

To, že NATO vůbec přežilo studenou válku, považuji za chybu a názornou ukázku fungování Parkinsonových zákonů. Stejně tak jeho neřízené rozšiřování na východ zajšťované zejména polskou a pobaltskou lobby ve spolupráci s NATOidními byrokraty.

Když však Moskva a ti, jejichž vyjádření jsou od moskevských nerozlišitelná bez použití elektronového mikroskopu, hovoří o rozšiřování NATO, vyprávějí jiný příběh, než příběh lobbování a setrvačnosti vojenské byrokracie v Bruselu. Je to příběh o zradě a porušených závazcích.

A tento příběh je s největší pravděpodobností úplně vymyšlený.

První verze legendy říká, že západní mocnosti během jednání s Michailem Gorbačovem o sjednocení Německa závazně slíbily, že se NATO nebude rozšiřovat dále na východ za hranice bývalé NDR. V originální smlouvě 4+2 ovšem není jediný řádek, který by tuto verzi potvrzoval.

Druhá verze říká, že se sice nic nezapsalo, ovšem byla uzavřena "džentlmenská dohoda" ohledně této záležitosti.

Rusko s jeho úctyhodnou diplomatickou tradicí a historií samozřejmě musí vědět, že žádný jednotlivý politik demokratické země, byť sebevýznamnější, by nemohl na svůj stát uvalit takové omezení bez psané a ratifikované smlouvy.

Kromě toho bývalý americký velvyslanec v SSSR Jack Matlock, vysoce kritický k politice současné administrativy vůči Rusku, byl nedávno listem Komsomolskaja pravda požádán, aby napsal článek o kauze údajného slibu, jenž měl být učiněn během jednání v letech 1989-1990.

Matlock k tomu uvádí:

  • Všechny diskuse v roce 1990 týkající se rozšiřování NATO se odehrávaly výlučně v kontextu území bývalé NDR.
  • Výsledkem byla dohoda, že NDR bude spadat pod jurisdikci NATO, ovšem nebudou zde rozmístěni jiní, než němečtí vojáci. Sovětští diplomati, kteří vyjednali tuto smlouvu, od té doby tvrdí, že nikdy neuvažovali o jiném závazku ohledně nešíření, než který zahrnoval NDR.
  • Rozhovory probíhaly v kontextu Maltského summitu Bushe a Gorbačova v roce 1989. To znamená: SSSR v satelitních státech nepoužije sílu a USA "toho nevyužijí". To však nebyla smlouva zavazující další administrativy. Závazná smlouva je smlouva 2+4, která byla dodržena. "Jsem si jist, že kdyby byl Bush znovuzvolen a Gorbačov zůstal prezidentem SSSR, nedošlo by v jejich funkčním období k rozšiřování NATO. Ale i formální smlouvy jsou podřízeny principu "rebus stantibus"." Když se Sovětský svaz v důsledku pokusu konzervativních sil o puč rozpadl, změnily se drasticky i okolnosti let 1989-1990, uvádí Matlock.

Podle Matlocka USA i poté preferovaly projekt Partnerství pro mír před pokusy rozšiřovat NATO o další země. To však neuspokojovalo východoevropské země z bývalé sovětské sféry vlivu, které si přály silnější záruky.

Tolik co možná nejstručněji k ruské Dolchstoßlegende, která je dnes propagandisticky využívána k ospravedlňování ruského zahraničněpolitického revizionismu.

0
Vytisknout
10797

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2014