John Pilger: "Na Ukrajině se nás USA snaží zatáhnout do války"

14. 5. 2014

< Proruský aktivista s nábojnicí a americkým balíčkem jídla, které vypadly z ozbrojeného transportéru ukrajinské aramády při útoku na barikádu dne 3. května v Andrejevce na Ukrajině. Fotografie Getty Images.

Tak jako trosky Iráku a Afghánistánu, Ukrajina byla proměněna v tematický park CIA - který řídí osobně šéf CIA John Brennan v Kyjevě, s desítkami "zvláštních jednotek" z CIA a FBI, které vytvářejí "bezpečnostní strukturu", která dohlíží na divošské útoky na ty, kteří se postavili proti únorovému vládnímu puči.

Proč tolerujeme riziko další světové války naším jménem, ptá se slavný britský novinář John Pilger v deníku Guardian. Proč dovolujeme lži, které ospravedlňují toto riziko? Míra naší indoktrinace je brilantní, napsal dramatik Harold Pinter.

Každý rok vydává americký historik William Blum svou aktualizovanou verzi americké zahraniční politiky, z níž vyplývá, že od roku 1945 se Spojené státy pokusiyl svrhnout více než 50 vlád, mnoho z nichž bylo demokraticky zvoleno, tvrdě zasahovaly do voleb ve 30 zemích, bombardovaly civilní obyvatelstvo ve 30 zemích, použily chemické a biologické zbraně a pokoušely se zavraždit zahraniční politické představitele.

V mnoha případech na tom Británie spolupracovala. O způsobené míře lidského utrpení, a o spáchaných zločinech se na Západě málokdy hovoří. Že nejčastějšími obětmi terorismu - našeho terorismu - jsou muslimové, se nesmí veřejně říct.

Jméno "našeho" nepřítele se během let mění, od komunismu k islámu, ale většinou je to jakákoliv společnost nezávislá na západní moci a vyskytující se v strategicky užitečné nebo na přírodní zdroje bohaté oblasti, anebo prostě nabízí alternativu k americké nadvládě. Vedoucí představitelé těchto neposlušných států jsou většinou násilím svrženi, jak se to stalo demokratům Muhammadu Mossedequovi v Íránu, Arbenzovi v Guatemale a Salvadoru Allendemu v Chile, anebo jsou zavražděni jako Patrice Mumumba v Demokratické republice Kongo. Všichni jsou podrobeni západní mediální kampani ostouzení - Fidel Castro, Hugo Chávez a nyní Vladimír Putin.

Role Washingtonu na Ukrajině se od předchozího odlišuje jen v důsledku dopadů na nás na všechny. Poprvé od Reaganových let vyhrožují Spojené státy, že vyvolají na světě válku. Východní Evropa a Balkán jsou nyní vojenskými državami NATO, a poslední "nárazníkový stát" na hranici s Ruskem - Ukrajina - je trhán na kusy fašistickými silami, které ze řetězu pustily USA a EU. My na Západě nyní podporujeme neonacisty v zemi, kde ukrajinští nacisté podporovali Hitlera.

Poté, co Spojené státy zorganizovaly letos v únoru puč proti demokraticky zvolené vládě v Kyjevě, plány Washingtonu na uchvácení historické, legitimní teplovodní vojenské základny na Krymu selhaly. Rusové se začali bránit, jak už to činí proti téměř každé hrozbě a invazi ze Západu už skoro století.

Avšak vojenské obklíčení od NATO se zrychluje, společně s Američany organizovanými útoky na etnické Rusy na Ukrajině. Pokud se podaří vyprovokovat Putina, aby jim šel na pomoc, jeho předem určená role mezinárodního párii ospravedlní partyzánskou válku, kterou bude organizovat NATO, a která se pravděpodobně přesune i na ruské území.

Namísto toho Putin převezl válkychtivou stranu tím, že usiluje o dohodu s Washingtonem a s EU, odvolal vojska od ukrajinské hranice a naléhá na etnické Rusy na východní Ukrajině, aby se vzdali provokativního referenda z minulého víkendu. Tito rusky mluvící a dvojjazyční lidé - třetina obyvatelstva Ukrajiny - už dlouho usilují o demokratickou federaci, která by odrážela diverzitu jejich země a byla nezávislá na Kyjevu i na Moskvě. Většina z nich nejsou "separatisté" ani "vzbouřenci", jak je nazývají západní média, ale občané, kteří chtějí žít bezpečně ve své vlasti.

Tak jako trosky Iráku a Afghánistánu, Ukrajina byla proměněna v tematický park CIA - který řídí osobně šéf CIA John Brennan v Kyjevě, s desítkami "zvláštních jednotek" z CIA a FBI, které vytvářejí "bezpečnostní strukturu", která dohlíží na divošské útoky na ty, kteří se postavili proti únorovému vládnímu puči. Jen se podívejte na ta videa, přečtěte si svědectví očitých svědků z masakru v Oděse tento měsíc. Autobusy dovezení fašističtí násilníci vypálili odborové ústředí a usmrtili 41 lidí uvězněných uvnitř. Sledujte, jak policie zůstala stát v nečinnosti.

Jeden lékař, který se snažit zachraňovat lidi, popsal, že "mě zastavili proukrajinští nacističtí radikálové. Jeden z nich mě hrubě odstrčil a přislíbil mi, že brzo já a další židé v Oděse se setkáme se stejným osudem. To, k čemu došlo včera, nedošlo ani během fašistické okupace v mém městě během druhé světové války. Nerozumím, proč celý svět mlčí."

Rusky mluvící Ukrajinci bojují o přežití. Když Putin oznámil stažení ruských vojsk z hranice, ministr obrany kyjevské junty Andriy Parubiy - zakládající člen fašistické strany Svoboda - se chlubil, že útoky na "povstalce" budou pokračovat. Orwellovským způsobem propaganda na Zápaěd toto proměnila v obvinění Moskvy, že "se snaží organizovat konflikty a provokace", podle britského ministra zahraničí Williama Haguea. Jeho cynismu se vyrovná jen Obamova groteskní gratulace kyjevské juntě k jejímu "pozoruhodnému sebeovládání" po oděském masakru. Tato junta, tvrdí o ní Obama, je "právně zvolená". Jak jednou řekl Henry Kissinger, "Nezáleží na tom, jestloi je něco pravda, ale na tom, co se za pravdu považuje."

V amerických médiích se oděské zvěrstvo bagatelizuje jako "nejasné" a jako "tragédie", při níž "nacionalisté" (neonacisté) zaútočili na "separatisty" (lidi, kteří sbírali podpisy pro referendum o federalizované Ukrajině. Propaganda v Německu je čistě z doby studené války. Frankfurter Allgemeine Zeitung varuje své čtenáře, že Rusko vede "nevyhlášenou válku". Pro Němce je smutnou ironií, že Putin je jediný čelný politik, který odsoudil vzestup fašismu v Evropě jednadvacátého století.

Populární pravdou je, že se po 11. září svět změnil. Podle velkého whistleblowera Daniela Ellsberga došlo ve Washingtonu k tichému puči a nyní vládne bezuzdný militarismus. Pentagon nyní provádí "speciální operace" - tajné války - ve 124 zemích světa. Na domácí scéně je rostoucí chudoba a ztráta svobody historickým důsledkem trvalého válečného stavu. Dodejme k tomu riziko jaderné války a otázkou je: Proč to tolerujeme?

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
16936

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2014