Bouře ve sklenici mediální vody
15. 5. 2014 / Kateřina Kalistová
Nějakých pár let je koníčkem některých šťouravých občanů, několika polovzdělaných novinářů, ušlechtilých pseudointelektuálů a dalších klenotů české mediální scény kritizovat Radu pro rozhlasové a televizní vysílání za to, že provozovatelům vysílání tzv. vytýká používání nadávek a vulgarizmů v denním vysílacím čase. Ti, kteří tak rádi bijí na poplach, opět bijí. Pozor, blíží se cenzura! Kdo nám to chce moralizovat?! Dokonce lkají nad tím, že to postihuje i český dabing...
Poslanecká novela vysílacího zákona přinesla před několika lety ustanovení, které zakazuje provozovatelům zařazovat do programů pořady a reklamy obsahující vulgarizmy a nadávky. Kromě uměleckých děl, u nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné. Taková díla je však možné vysílat pouze v době od 22.00 hodin do 06.00 hodin druhého dne.
Má-li Rada plnit své zákonné povinnosti, totiž zjišťovat, zda došlo odvysíláním pořadu či reklamy k porušení vysílacího zákona, nezbývá jí v tomto případě než konstatovat porušení zákona. Nic jiného dělat nemůže. To by po přečtení zákona pochopil snad i průměrný český novinář. Prioritou Rady (a dokonce ani její žádnou ambicí) není sledování nadávek ve vysílání. Natož umělecké hodnocení dotyčných děl. V těchto případech Rada pouze reaguje, jak je její povinností, na stížnosti diváků a posluchačů. Navíc za používání vulgarizmů a nadávek nehrozí provozovatelům žádné sankce. Rada pouze konstatuje porušení zákona bez dalšího postihu, a to i v případě, kdyby provozovatel vysílal tentýž závadný obsah každý týden po dobu několika let. A tak je pro mě záhadou, proč někdo předělává dabing a proč o tomto problému vysílacího zákona planou velice vášnivé a prostoduché debaty na úkor Rady již několik let?
Souhlasím s tím, že toto ustanovení je, jak se říká, mimo mísu. Nejde mi však na rozum, proč terčem útoků je Rada, která s tím vlastně nemá nic společného. Je to totiž Rada, kdo již delší dobu upozorňuje ministerstvo kultury a poslance na nesmyslnost tohoto ustanovení.
Ale abych končila optimisticky, ministerstvo kultury připravuje rozsáhlé novely všech mediálních zákonů a ustanovení o zákazu používání nadávek a vulgarizmů v nové úpravě již své místo mít nebude. Doufám, že všichni mediální šíbři a mudrlanti upřou svoji pozornost konečně jiným směrem. Například na to, jak budou probíhat hlasování o změnách mediálních zákonů v poslanecké sněmovně. Zda tam bude možné vytušit střety zájmů či partikulární zájmy některých zákonodárců. Strážcům mediální scény jde přece především o kultivaci mediálního prostoru a svobodu slova. Nebo se mýlím?
Kateřina Kalistová, 1. náměstkyně ministra kultury a bývalá předsedkyně RRTV
Diskuse