O plíživé privatizaci veřejného prostoru

8. 5. 2014 / Jan Čulík

Lenka Procházková, Eva Novotná a Marek Řezanka ve středu na pražském Hlavním nádraží zjistili, že svoboda projevu a svoboda shromažďovací se v tvrdém kapitalismu omezuje, aniž bychom si toho všimli. Je to jednoduché. Veřejný prostor, jakým jsou nádraží, se prostě prohlásí za prostor soukromý, pronajme se soukromé firmě (aniž by si toho kdokoliv všiml) a na tomto novém soukromém prostoru smí občan provádět pouze nakupování - jakákoliv jiná činnost je zakázána.

Je to daleko efektivnější než jakékoliv zákazy v komunistické diktatuře. Zavede se to nenápadně (počkejte, za chvíli například prohlásí pražský Dopravní podnik třeba zastávky tramvají za soukromý prostor!) a má to komerční zdůvodnění. Když si někdo nějaký veřejný prostor pronajímá, a tak ho občanům vlastně ukradne, aniž by o tom kdy rozhodovali či byli o tom nějak zpraveni, je přece z komerčních důvodů zcela logické, že se na tom zprivatizovaném prostoru zakáže všechno, co se pronajímateli nelíbí.

Že to tvrdě omezuje demokracii? To nikoho nezajímá a pokud proti tomu občané nepodniknou ve velkém počtu protestní kroky, omezování demokracie v České republice, která je už tak zoufalou obětí zahraničních nadnárodních společností způsobem, který by si třeba Němci nebo Britové nikdy nedali líbit - bude dál tvrdě pokračovat.

0
Vytisknout
5689

Diskuse

Obsah vydání | 13. 5. 2014