Jakou měli a mají spisovatelé svobodu slova?

5. 3. 2014 / Daniel Strož

Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR se před nedávnem obrátil na některé spisovatele s anketou "Současní spisovatelé a cenzura". Zveřejňuji zde své odpovědi v naději, že na zajímavé anketní otázky případně odpoví i další autoři, kteří doposud nebyli přímo osloveni. Odpovídat je možno do 13. března 2014, mailová adresa je kanda@ucl.cas.cz

Před listopadem 1989

1. Čím jste se cítil nejvíce omezován při psaní a publikování před listopadem 1989? V šedesátých letech minulého století, kdy jsem psát a publikovat coby mladý básník začínal, neměl jsem pocit, že bych byl v něčem omezován. Využíval jsem plně publikačních možností, a to jak v denním tisku, který tehdy pravidelně verše přinášel, tak i v časopisech, nebo v tzv. divadlech poezie (pořady Eduarda Pergnera v pražském Luxoru, nebo v Domě dopravy a spojů v Praze na Vinohradech, pod vedením Pavla Kohna aj.).

2. Jak byste souhrnně, na základě vlastní zkušenosti, charakterizoval podobu a roli cenzury v českém literárním životě před listopadem 1989?

Bezprostředně po invazi roku 1968 jsem odešel do západoněmeckého exilu, odkud jsem ale český (a slovenský!) literární život nadále intenzivně sledoval. Podoba a role cenzury byla v podstatě stejná jako dnes: spočívala především v zamlčování režimu nepohodlných autorů a měla za cíl vymazat je z povědomí čtenářů.

Tato situace dala příležitost (taktéž podobně jako dnes!) vzniku a šíření literárních samizdatů a pro mne v Mnichově byla impulzem k založení exilového nakladatelství Poezie mimo domov v roce 1975. Později pak -- 1981 -- také čtvrtletníku nezávislé české a slovenské kultury Obrys. Mou snahou bylo dosáhnout v budoucnu sloučení všech "tří proudů" české literatury; té tzv. oficiální, samizdatové i vznikající v exilu.

3. Byl jste před listopadem 1989 konfrontován s cenzurováním svých literárních děl (původních, překladů, kritických či vědeckých článků nebo knih)?

V roce 1981 jsem byl za svou literární činnost zbaven čs. občanství.

4. Co bylo v těchto případech předmětem cenzurování (osoba autora, skutečná historická jména a dějinné reálie, nacionální nebo sociální charakteristiky, literární motivy, témata, názory, jazyk, styl, vyprávěcí postupy, kompozice, žánr atp.)?

V rozhodnutí o zbavení státního občanství ČSSR (Ministerstvo vnitra ČSR, podepsán Dr. Oldřich Bastl, ředitel odboru) stojí psáno, kromě jiného, že "jmenovaný v NSR publikuje básně a verše zaměřené proti socialistickému zřízení v ČSSR a jejímu spojenectví se SSSR a tím poškozuje důležité zájmy Československé socialistické republiky".

5. Kdo cenzurování vašich děl prováděl a jak jste byl seznamován s jeho výsledky? Kdo pro vás představoval zosobnění cenzury (pracovník nakladatelství, ministerstva kultury, šéfredaktor časopisu, funkcionář KSČ, pracovník cenzurního úřadu atp.)?

Zhodnocení mého tehdejšího díla provedla zřejmě osoba k tomu "nejpovolanější" -- vnitrácký právník Dr. Oldřich Bastl.

6. Jaké publikační nebo autorské strategie jste ve vztahu k omezování nebo cenzurování své tvorby volil?

Žádných zvláštních "strategií" mi nebylo zapotřebí. Žil jsem a psal svobodně v bavorském Mnichově, kde mi na základě rodinného původu udělili německé občanství po ztrátě toho československého. Jsem za ně vděčen a nevyměním je až do smrti za jiné.

7. Zůstalo některé vaše dílo, které je pro vás osobně podstatné, nevydáno? Můžete ho charakterizovat a uvést, proč nevyšlo?

Žádné moje dílo nezůstalo nevydáno.

8. Měl jste v listopadu 1989 v některém nakladatelství přijat k vydání rukopis, který poté už v důsledku změněné situace nevyšel nebo vyšel s delším časovým zpožděním? Můžete ho charakterizovat a uvést, proč k vydání nedošlo, čím bylo způsobeno zpožděné vydání apod.?

Osobně jsem tento problém neměl. Stalo se tak ovšem celé řadě mých básnických souputníků. Buď prý z důvodu, že byli komunisté, nebo "publikovali moc často a teď musí přijít na řadu jiní", což je přímo šílená argumentace. Začal jsem proto jejich odmítané práce (mnohdy se jednalo i o hotové knihy, které šly do stoupy) vydávat ve svém mnichovském nakladatelství. Trvalo to až do počátku roku 1996.

Po listopadu 1989

9. Čím se nejvíce cítíte omezován při psaní a publikování po listopadu 1989?

Při psaní jsem se nikdy a nikým omezován necítil. Ani bych to nedopustil. Hůře tomu bylo a je s publikováním po převratu 1989. Díky svým západoevropským zkušenostem jsem totiž velmi brzy pochopil, že cesta, kterou Havel s Klausem v této zemi nastoupili, povede do zkázy. Poté, co jsem některé své kritické názory zveřejnil, dostalo se mi všestranného mediálního bojkotu za údajné "kacířství". A to ačkoli se tady tenkrát neustále dokola omílalo "Demokracie, toť diskuse!", jak prý s oblibou říkával T. G. Masaryk...

10. Setkal jste se, popřípadě setkáváte se, po listopadu 1989 s něčím, co byste nazval cenzurováním svých děl (původních, překladů, kritických či vědeckých)? Kdo nebo co vás takto cenzuruje?

Cenzurování snad už konečně pozbývá dřívějšího významu, zrovna jako odmítání a bojkot. Autoři, kteří se cítí být z nějakých příčin "upozaděni", mohou využít internetových serverů; je jich bezpočetně. Básníci mají "své" internetové Divoké víno Ludvíka Hesse, političtí komentátoři kupř. Britské listy Jana Čulíka, ve kterých se probírá mnohé z toho, co se v tomto státě lidem zamlčuje. Tady totiž veškerá oficiální média manipulují bez jakéhokoli ostychu politická i historická fakta a fungují ryze prorežimně. O demokratické výměně názorů nemůže být řeč.

11. Máte delší dobu ke zveřejnění připraveno takové dílo, které byste rád uveřejnil, ale nemůžete dosáhnout jeho publikace? Můžete toto dílo charakterizovat a uvést důvody, proč ho nelze vydat?

Žádné takové dílo připraveno nemám.

12. Narážíte ve své autorské praxi na to, že určitých slov, názorů, idejí, motivů, žánrů nebo obecně literárních postupů nelze použít? Uveďte prosím, o jaké jde.

Po převratu 1989 jsem nějaký čas přispíval do obnoveného týdeníku Tvorba. Když časopis zkrachoval, našel jsem "azyl" (jinde mě tisknout odmítali!) v komunistických Haló novinách, v nichž jsem později spoluzaložil literární přílohu Obrys-Kmen. Od té doby -- a hlavně poté, co jsem působil v letech 2004-2009 coby poslanec EP nominovaný KSČM -- jsem nepřetržitě označován za komunistu. Přitom přece není složité si zjistit, že jsem nikdy v žádné partaji (ani v cizině!) evidován nebyl. Ano, jsem člověkem levicového smýšlení, ovšem ve smyslu sociální spravedlnosti a humánního přístupu k občanům. A jsem současně proti státu řízenému mafiemi a podsvětím, neboť takový stát nemá nic společného s demokracií. Lživé údaje o mé osobě vedly a vedou k tomu, že mně ani v postu poslance EU nebylo v médiích umožněno vyjadřovat se ke své práci v Bruselu a ve Štrasburku. Příznačné je pro stav této společnosti snad i to, že jeden z mých úhlavních očerňovatelů (bývalý aktivista SSM) obdržel nedávno novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, určenou za "nekompromisnost vůči projevům totalitarismu a nesnášenlivosti kulturní, národnostní a politické". Podělil se o ni spolu s někdejším "řezníkem" české literatury z padesátých let a fanatickým vyznavačem stalinismu.

13. Omezuje vaši tvorbu to, čemu se říká "ekonomická" nebo "tržní cenzura"?

Nevím. Domnívám se, že nikoliv.

14. Omezuje vaši tvorbu to, čemu se říká "politická korektnost"?

Tohle mne přivádí k veselosti. Co je, prosím vás, "politická korektnost" v tomto státě? Existuje tu něco takového?

15. Jsou podle vašeho mínění granty z veřejných prostředků (MK ČR, městské či krajské rozpočty) na vydávání knih nebo literárních časopisů udělovány spravedlivě? Jakou roli hrají při vydávání vašich děl?

Osobně jsem nikdy o žádný grant nežádal. Zkušenost mám jen jako někdejší místopředseda Unie českých spisovatelů, řádně evidované zájmové organizace. V prvních letech jsme MK ČR nestáli ani za odpověď, později nám odtud docházely alespoň zamítavé dopisy.

16. Existuje-li podle vašeho názoru po listopadu 1989 cenzura, jak byste souhrnně, na základě vlastní zkušenosti, charakterizoval její podobu a roli v českém literárním životě?

Do jisté míry se zde nadále praktikuje v minulém režimu a možná již během protektorátu osvědčená "cenzura tichem". Jinými slovy prostě zamlčování nepohodlných autorů před veřejností. Dneska to dokonce funguje i bez zásahů za tímto účelem zřízeného úřadu. Opravdový pokrok, že?

17. Existuje něco (či někdo), čím (nebo kým) se jako autor cítíte v současnosti umlčován?

Explicitně jmenuji veřejnoprávní mediální prostředky. Těm se už vlastně po celé čtvrtstoletí náramně daří zamlčovat nejenom mou vlastní tvorbu, ale i všechno ostatní, co jsem svou exilovou vydavatelskou činností pro českou (i slovenskou) literaturu vykonal.

18. Zde uveďte to, co je podle vašeho názoru pro téma ankety podstatné, ale z předchozích otázek to vypadlo.

Nejspíš to sem asi nepatří, ale dovolte mi závěrem, abych zde oznámil rozhodnutí předat veškerou svou literární a jinou písemnou pozůstalost, včetně rozsáhlé korespondence a taktéž kompletní kolekci všech mých vlastních a mnou vydaných knih a časopisů, do archivu Bayerische Staatsbibliothek v Mnichově. Současná Česká republika není z mého pohledu státem, který lze označovat za kulturně spolehlivý a nemohlo by tím pádem být ani zaručeno nerozkradení anebo nezničení předaných věcí.

0
Vytisknout
3755

Diskuse

Obsah vydání | 7. 3. 2014