Po revoluci na Ukrajině jsou na řadě Bělorusko, Kazachstán, nebo Ázerbajdžán?

5. 3. 2014 / Jimi Dabrundašvili

Po nepokojích a násilí na Ukrajině odstoupí ukrajinský prezident, proběhnou nové volby. Opakování podobných událostí zřejmé zkusí opoziční síly v zemích bývalého Sovětského svazu, například Bělorusko, Kazachstán, nebo Ázerbájdžán. Kde také vládne represivní režim.

Opoziční síly i v tomto případě můžou být také zástupci radikálních skupin. Na Ukrajině radikální pravice slaví úspěch. I díky aktivitám jejich členům se podařilo vytlačit ukrajinskou policii z náměstí v centru Kyjeva. (Osobně je znám. Během krátké rusko-gruzínské války srpnu 2008 gruzínská komunita v České republice dostala velkou morální podporu od jejich členů). V zemích jako je Kazachstán a zejména Ázerbádjžán, kde převážná většina jsou muslimové, iniciativu můžou převzít radikální islamistické skupiny (nic nového).

Bělorusko

Opozice není jednotná. Zástupci různých politických hnutí a stran jsou rozptýleni v Polsku, Litvě, Lotyšsku, v Německu a v České republice. Osobně je znám také. Poslední měsíce kvůli událostem na Ukrajině se snaží sjednotit své úsilí proti režimu běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Aktivita některých z nich se moc neliší od ukrajinských kolegů. Jsou připravení proti režimu bojovat se zbraněmi v ruce. Běloruský režim stejně jako rodina ukrajinského prezidenta se opírá o úzkou skupinu oligarchů, kteří kontrolují klíčové státní instituce, bezpečnost, policii a armádu. Alexandr Lukašenko už vydal varování , že jakýkoliv pokus o státní převrat bude trestat použitím síly. Bělorusko finančně téměř závisí na podpoře z Ruska. Avšak ekonomická situace se zhoršuje. Rusko bude nadále podporovat režim, ovšem sáma Ruská federace má velké problémy s financováním vlastních regionů, které se topí v dluzích. Lukašenko může spoléhat i na ruské bezpečnostní síly. Běloruská opozice se opět může těšit z větších grantů z Německa a Polská.

Kazachstán

Je to osmý největší stát světa, větší něž celá západní Evropa dohromady. Rodinný klan dvaasedmdesátiletého prezidenta Nazarbajeva, který vládne více něž pětadvacet let, drží zemi pevně v ruce. Země je velmi bohatá nerostnými surovinami, ale relativně málo obydlená. Většina z 20 milionů obyvatel bydlí ve městech. V Kazachstánu se nachází Ruské kosmické centrum Bajkonur. Nové hlavní město Astanu zdobí moderní finanční a obchodní centra, luxusní hotely. Vláda a parlament jsou jenom formální, většinou jsou zaměstnání přerozdělováním bohatství státu a zákulisními intrikami. Které občas končí střelbou na ulicích hlavního města.

Před třemi roky došlo nepokojům ve městě Žanaozen (toto průmyslové 90 000 město je u pobřeží Kaspického moře, 1 800 km daleko od hlavního města Astana). Město "se živí" těžbou ropy. Pokojná oslava dne dělníků přerostla v nepokoje. Demonstranti tehdy přepadli a vypálili státní úřady. Lidé protestovali proti otrocké práci na plošinách a mizernému platu. Tehdy kazašské ministerstvo vnitra použilo ostré náboje proti demonstrantům. Tyto události vyděsily prezidenta Nazarbajeva a přijal několik opatření, avšak hlas protestu se mu nepodařilo utlumit.

Ázerbájdžán

Vláda tohoto ropou velmi bohaté a strategicky velmi důležité země u Kaspického moře se dávno proslavila svými represemi vůči opozici a novinářům a omezováním občanské svobody. Ázerbájdžán disponuje nejsilnější armádou v regionu. Je vybavena moderními zbraněmi. Avšak tato armáda pokulhává po organizační stránce. Šikana, úmrtnost a sexuální násilí vojáků je na denním pořádku. Korupce na ministerstvu obrany kvete. Ostatní statní úřady jsou na tom stejně. Chce-li "někdo" být poslancem ázerbájdžánského parlamentu, musí byt loajální k vládnoucímu režimu a hlavně musí zaplatit přes pět set tisíc manátů. Což činí asi kolem třinácti milionů korun. Opět i tady úzký okruh příbuzných prezidenta Ilchana Alijeva disponuje obrovským majetkem. Ázerbajdžánský parlament a vláda jsou ve službách Alijevových, nikoliv národa. Tento klan bohatství předává z jedné generace na druhou. Klan Alijevových vládne zemi od šedesátých let minulého století. (Otec nynějšího prezidenta Hejdar Alijev začal kariéru jako agent KGB , čištič bot na ulicích tureckého Istanbulu. Pak se vrátil domů, postupně se stal předsedou Výkonného výboru komunistické strany Ázerbájdžánu.) Část nakradených peněz rodina Alijevových utrácí i v České republice. U sebe doma také rádi dávají najevo bohatství. Například jeden z oligarchů blízkých vládnoucí straně nechal postavit obří bazén pro vlastní velrybu. Přičemž kvůli bezohledné těžbě ropy způsobující znečištění podzemních vod je úmrtnost kojenců jedna z největších na světě. Ázerbájdžánská vláda pozatýkala všechny představitele liberální opozice. Opoziční novináři jsou uvěznění, nebo jsou v exilu. Takže kdo zbyl jako opozice v této muslimské zemi? Samozřejmě náboženské menšiny, jako radikální salafisté. Mnoho z nich už úspěšně bojuje v Sýrii. Mají zbraně, finance, odhodlání, konexe a sympatizanty. K Vánocům odpůrci režimu zapálili největší vánoční strom na světě. Přesto, že stál v nejhlídanějším centru hlavního města Baku.

Pokud vypukne protestní akce v hlavním městě Ázerbájdžánu Baku, vláda zasáhne velmi radikálně. Jako obvykle, na začátku úspěšně. Ovšem v regionech to může být složité, kde můžou malé ozbrojené skupiny přepadnou místní vládu, poničit infrastrukturu, pak zmizet v horách nebo mezi místními obyvateli. K tomu už několikrát došlo. V případě eskalace, ázerbájdžánští generálové budou mít možnost vyzkoušet nakoupené moderní zbraně na vlastních občanech. Pokud Alijev učiní opak a zahájí válku proti svému rivalovi Arménii pod záminkou znovupřipojení separatistického Náhorního Karabachu, může být zkázou pro celý kavkazský region. Ázerbájdžán momentálně velmi připomíná Sýrii, kde prezident Háfíz Al-Asad , stejně jako jeho syn Bašár al-Asad, se drželi u moci hlavně nesmírně silnou armádou zdůvodňovanou válkou s Izraelem.

Východiskem pro změnu těchto režimů (na začátku) by mohlo být, aby klany Alijevových, Nazarbajevových atd. postupně měnily lídry (příklad si mohou vzít z Barmy). Avšak samy to nebudou dělat, pokud je EU a hlavně USA nekopnou do zadku.

Několikrát se spekulovalo, že ázerbájdžánského prezidenta může vystřídat jeho žena. Někdo, kdo tak neštve Ázebájdžánce a umí vařit dobrou fachlavu. Může to být jedna z dcer prezidenta Alijeva. Po množství plastických operací její tvář může občany Ázerbajdžánu méně dráždit, než všudypřítomný plakát otce.

Samozřejmě Rusko z těchto nepokojů vytěží nejvíc.

Na Ukrajině ještě nedošlo k rozhodujícímu postupu ze strany Ruska. Poloostrov Krym s největší ruskou námořní vojenskou základnou na Černém moři patří Ukrajině. Námořní síly hrály klíčovou roli v rusko-gruzínské válce v srpnu 2008: Tehdy navzdory protestům prozápadního ukrajinského prezidenta Juščenka (který k moci přišel díky Oranžové revoluci) ruská flota aktivně zasáhla proti Gruzii.

Méně starostí bude mít Rusko při převzetí iniciativy v Kazachstánu a celé Střední Asii. Tyto země jsou ve vojenské spolupráci zavázány Rusku v rámci OBKM, jsou tam rozmístěny vojenské základny. Mezi armádními činiteli mnozí sympatizují s Ruskem.

V případě nepokojů se ázerbájdžánská vláda také může přimknout blíže k Rusku. Kromě jiného i díky bezohlednosti bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. Momentálně Rusko disponuje nejsilnějším vojenským uskupením na jižním Kavkaze: První je vojenská základna Gumri v Arménii (plus armáda Arménie). Další dvě jsou po Gruzií pohrané válce v separatistických regionech Gruzie, Abcházii a tzv. Jižní Osetii. Lze s jistotou říci, že ázerbájdžánská politická elita se nenechá zatáhnout do vojenského konfliktu s Arménií (respektive s Ruskem) kvůli Náhornímu Karabachu? Michail Saakašvili se také nechtěl nechat zatáhnout do ozbrojeného konfliktu s Ruskem, ovšem rostoucí nespokojenost Gruzínců vůči jeho vládě, brutální rozehnání demonstrantů koncem roku 2007 a následně sporné prezidentské volby způsobily, že také neměl moc na vybranou. A Rusko to šikovně využilo. Ruská diplomacie si také nenechá ujít diskreditaci radikálně pravicových sil Ukrajiny, které pravděpodobně budou zastoupeny v příští ukrajinské vládě. Postoje těchto skupin například vůči vyhlazování Židů v 2. světové válce jsou vzdálené zdravému rozumu. Proto je velmi důležité, aby evropští politici mluvili jedním hlasem, nepostrádali schopnost rychlého rozhodnutí, zvýšili financování liberální opozice těchto zemí a nátlak na zkorumpovanou vládu. Nezapomínejme, že vládnoucí klany také mají obrovské vklady ve finančních institucích EU. Nesmíme dopustit, aby takoví političtí jedinci jako paní Němcová z ODS vyvodili z ukrajinských událostí jako číslo jedna zprávu o hrozbě přívalu tisíců ukrajinských uprchlíků do České republiky.

(Text vznikal v první polovině minulého týdne.)

0
Vytisknout
8172

Diskuse

Obsah vydání | 7. 3. 2014