Co je horší, Rusko nebo Amerika?

6. 3. 2014 / Jan Čulík

Zdá se že znovu, pod vlivem nekritické protiruské propagandy v pražských médiích, značná část české veřejnosti má tendenci obhajovat ruský zásah na Krymu a zpochybňovat lidové povstání v Kyjevě, protože v něm hráli výraznou roli i neofašističtí aktivisté. Myslím, že je to ideologická zaslepenost podobná, jakou vidíme u nekritických antikomunistů náruživě kopajících do komunistické mrtvoly ještě čtvrt století po pádu komunismu.

Je přece zcela nesporné, že dnešní Putinovo Rusko je podstatně konzervativnější a autoritářštější režim než Spojené státy. V Americe sice zavřeli Manninga a stíhají Snowdena, americké odposlouchávání politiků a vlastně všech má však zcela zjevně úplně stejnou paralelu v Rusku, kde ruské tajné služby zřejmě také odposlouchávají všechno, a žádný Snowden tam proti tomu neprotestuje. V Americe nevraždí na domácí půdě novináře a politické odpůrce.

Rusko se za Putina vyvinulo v silně konzervativní, tvrdě kapitalistický stát, který dává obyvatelstvu daleko větší - komerční - volnost než někdejší brežněvovský režim, ale je to stát, kde se člověk spravedlnosti u úřadů a u soudů nedovolá, neboť jsou založeny na mafiánských strukturách. Američtí politikové jsou většinou v kapse velkých soukromých podniků, avšak přece jen je tam šance. u soudů a u úřadů na získání větší spravedlnosti. Amerika je férovější a spravedlivější než dnešní Rusko.

Zahraniční politika obou států je ovšem kontroverzní. USA tvrdě prosazují své sobecké zájmy, často opravdu hloupě, především podporou autoritářských, často zcela vražedných režimů v zahraničí a v poslední době stále častěji vyvražďováním odpůrců a náhodných civilních obyvatel v řadě zemí třetího světa. Rusko naproti tomu (Sýrie) lehce obětuje statisíce osob svému dlouhodobému strategickému plánu a je také ochotno podporovat vražedného diktátora (Asada) nebo vražedný polototalitní režim v Íránu jen na podporu své dlouhodobé strategie, protože si myslí, že krátkodové humanitární akce, jaké často slepě podporuje Západ, mohou vést ve střednědobé perspektivě k výraznému zhoršení situace.

V každém případě podporují oboje mocnosti své dlouhodobé sobecké strategické zájmy a jejich řeči o morálce (americká propaganda o lidských právech, Putinovo tvrzení, že hájí bezpečí ruského obyvatelstva na Krymu) jsou pokrytecké kecy.

Rozdíl mezi Amerikou a Ruskem je v tom, že Amerika je vnitropoliticky zjevně ještě stále o dost demokratičtější než Rusko, jenž Amerika dnes bezostyšně vraždí v zahraničí (i když Rusové se také vražděním vyznamenali v Čečensku, kde svým brutálním přístupem u původně sekularistického obyvatelstva vyvolali "muslimskou" revoluci).

Je opravdu pošetilé a nebezpečné podporovat nekriticky jednu či druhou supervelmoc nemluvě o třetí (Čína). Nynější situace je poučením, že by měla země jako Česká republika dokázat udržet si odstup od obou supervelmocí, prosazujících tvrdě své sobecké zájmy, kde se jim to hodí, a vytvářet aliance na prosazování vlastních zájmů se stejně velkými či menšími zeměmi, především prostřednictvím kulturní diplomacie. Toto je podle mě jediná možná cesta - když bude hrozit Zaorálek Americe či Rusku oněmi třiceti tanky, jedině se zesměšní.

Tzv. "měkká" diplomacie prostřednictvím systematického šíření kulturního povědomí o zahraničně celkem neznámé České republice je vlastně jedinou možností na záchranu té země. Státy to vědí a pěstují ji intenzivně. Cílem je vytvořit mezinárodní povědomí o inteligentní, zajímavé a slušné zemi Česká republika, kterou stojí za to v případné příští krizi bránit a postavit se na její obranu. Těmi třiceti tanky to Česká republika nezvládne a zájmy velmocí nejsou totožné se zájmy České republiky.

0
Vytisknout
17210

Diskuse

Obsah vydání | 7. 3. 2014