Neutrální Ukrajinu, nebo studenou válku

5. 3. 2014 / Karel Dolejší

Událostmi na Ukrajině byl Kreml přinucen jednat předčasně. Místo aby se svými záměry v klidu vyčkával, až se Američané postupně stáhnou z Evropy a dostanou do potíží v Asii a Africe, jak si sami dopředu naplánovali, musel kvůli revoluci v Kyjevě čelit hrozbě mířící na strategickou námořní základnu v Sevastopolu. (Údajná ochrana menšin, jíž se intervence na Krymu navenek odůvodňuje, má mírně řečeno mnohem menší význam.)

Aby toho nebylo málo, nyní mají kyjevské úřady plné ruce práce s dementováním zprávy, že údajně nabízejí své území k rozmístění prvků americké protiraketové obrany - a zahrávají si tak s úplně nejhoršími ruskými obavami. Skutečnost, že přinejmenším některé ukrajinské diplomaty vůbec napadlo o zmíněné možnosti uvažovat, má také vypovídací hodnotu. Zřejmě se jim přítomnost ruských vojsk ve vlastní zemi zalíbila a touží po tom, aby jich tam brzy bylo ještě více a na jiných místech.

Z dlouhodobého hlediska neexistuje žádná zázračná náhrada za ekonomicky nepochybně dostupnou evropskou vojenskou paritu s Ruskem, která by do budoucna jako "klidná síla" v poslední instanci jistila kontinent proti záchvatům moskevského imperiálního mesianismu - a současně ho činila nezávislým na katastrofálních intervencionistických úletech nepředvídatelného Washingtonu. A nejméně ze všeho jsou takovou náhradou prvky americké protiraketové obrany. Ty totiž Moskva či kterýkoliv jiný aktér může velmi snadno zničit hned několika způsoby. Žádnou zemi neochrání, ale za to intenzívně provokují ozbrojenou akci protistrany. Infiltraci speciálního komanda, které si instalaci pokusí vyhodit do vzduchu. Klasický konvenční pozemní útok spojený s okupací území. Útok střelou s plochou dráhou letu či balistickou raketou krátkého doletu - s konvenční, nebo jadernou hlavicí. Je to jednoznačně prvek destabilizace, nikoliv stabilizace. Danajský dar USA Evropě.

Mám tu smůlu, že v naší generaci jsme se ještě učili zeměpis. Při pohledu na dnešní mapu Evropy je mi záhy jasné, že není možno dosáhnout vojenské rovnováhy a stability na kontinentě, pokud by se Západ snažil spojit Ukrajinu ne už s vlastními ekonomickými, ale s vojenskými strukturami. Členství Ukrajiny v NATO je asi tak dobrý nápad, jako kdyby Rusko usilovalo o strategické spojenectví s Mexikem. Právem se o takové možnosti po roce 2010 přestalo uvažovat. A řeči o protiraketové obraně na Ukrajině, to je jako byste si s Orwellovým Winstonem Smithem chtěli přátelsky rozprávět o jeho nadcházejícím pobytu v místnosti plné krys. Zahrávat si s cizími fóbiemi může jedině naprostý šílenec.

Pokud je to ještě možné, Ukrajinu je třeba na základě nějaké doplňující dohody k Budapešťskému memorandu z roku 1994 neutralizovat. Rusko by dostalo záruky trvání pronájmu Sevastopolu do doby, než opadá listí z dubu, plus práv rusky mluvícího obyvatelstva, výměnou za slib nezasahovat do politických poměrů na Ukrajině. Jen tak by se mohla situace ještě uklidnit.

Pokud ale v Berlíně sídlí političtí trpaslíci poslušně seřazení v šiku za americkými jestřáby, a pokud ukrajinské úřady nedospěly k příčetnosti ani po ruské invazi na Krym a budou dál snít o tom, že se nějakým trikem Rusů zbaví, místo aby se s nimi nakonec v rámci velmi tvrdých vyjednávání domluvily, nedá se dělat nic, než účastně potřást hlavou a nostalgicky zavzpomínat na doby, kdy se budoucnost Evropy rýsovala v růžových barvách.

Existuje historický precedens, že je velmi dobře možno reálně uznávat riziko ruského expanzionismu v "blízkém zahraničí" (a ne je neustále zalhávat, pokud možno s poukazem na to, že "oni zase bijí černochy"); uznávat, že jde o potenciálního vojenského protivníka a zařídit se podle toho; a přitom s ním dále vést čilé ekonomické a diplomatické styky za účelem deeskalace, na principu vzájemné výhodnosti.

Pokud se místo toho dočkáme hospodářských sankcí spojených nedejbože s americkou PRO na Ukrajině, pokud se i Česko připojí ke sboru sirén vyvolávajících spolu s blonďatou osobou nosící na hlavě vánočku, že Ukrajina musí být v NATO, minimálně studená válka je definitivně hotovou věcí. Zapomeňme na to, že kdy v Evropě existovaly mírové vyhlídky a příznivé investiční klima.

Čeká nás buď velmi obtížně dosažitelná, ale nutná dohoda o neutralizaci Ukrajiny, nebo definitivní rozdělení "společného evropského domu" Michaila Gorbačova a jeho postupný hospodářský i civilizační úpadek.

0
Vytisknout
8601

Diskuse

Obsah vydání | 7. 3. 2014