Souhlasím s Milošem Zemanem: Nenechme se manipulovat

19. 5. 2013 / Karel Dolejší

Navzdory tomu, co ve svých vyjádřeních ke kauze Putna tvrdí Hrad, i tomu, co na dané téma říká bývalý prezident, spor se vůbec netýká ústavních pravomocí prezidenta - protože o jmenování vysokoškolských profesorů v ústavě není ani slovo. Tyto záležitosti upravuje vysokoškolský zákon, který mezi ústavní dokumenty rozhodně nepatří. Hned na začátku je tedy třeba říci, že se tu ústavou opět zcela účelově šermuje ve vzduchu jako klackem, který je každému omlácen o hlavu, jakmile vyjádří nelibost nad tím, že si prezident už pár měsíců po nástupu do funkce soustavně přisvojuje pravomoci, které mu podle práva v žádném smyslu nenáleží. Ukazuje se, že je v praxi vlastně úplně jedno, co ústava skutečně říká nebo neříká; Hrad s ní prostě univerzálně operuje jako s heslem zajišťujícím rádobyposvěcení mocenského nároku a co do jejího obsahu ji vůbec nebere na vědomí. A prochází mu to.

To že se ještě nikdy nestalo, aby český prezident vysokoškolského profesora nejmenoval, se zpochybňuje odkazem na kauzu Mikulecký, v níž Václav Havel nejmenoval kandidáta na rektora vysoké školy kvůli prokázané spolupráci s StB. Je ale neskutečně laciné směšovat věci takto odlišné: Rektor je čistě manažerská funkce, na kterou teoreticky může kandidovat třeba i student druhého ročníku univerzity, zatímco profesorem se na základě své odbornosti táž osoba rozhodně stát nemůže. Kromě toho je nebetyčný rozdíl mezi prokázanou spoluprací s StB a zcela neurčitým a "tajným" obviněním na adresu Martina C. Putny, které je až do přesvědčivého prokázání opaku třeba považovat za zlovolnou pomluvu. A ještě navíc Havel neměl v Mikuleckému osobně žádný vztah a v podstatě do poslední chvíle byl v té věci zcela pasivní, jenže nakonec mu nezbylo, než jednat v souladu s (možná špatným, ale) zákonem. Zeman se naproti tomu ohání ústavou, ve skutečnosti jde však o vysokoškolský zákon a ten mu ani v nejmenším nenařizuje, aby reagoval na nějaké skutečnosti nesouvisející s odborností Martina C. Putny. To co fakticky udělal je, že na základě neurčitého obvinění napadl vědeckou radu Univerzity Karlovy a všechny zahraniční akademiky, kteří se na Putnově profesuře podíleli, a koneckonců také ministra školství, který mu tento návrh předložil. Jeho čistě osobní výpady vůči Putnovi na základě účasti v kontroverzním průvodu při Prague Pride jsou tak neskutečně nechutné, že nepotřebují ani si nezasluhují žádný další komentář. Snad jedině tento: Už po X-té Zeman hraje na nejnižší pudy.

Prezident rozhodně nemá žádné možnosti, jak prověřit odborné kvality kandidáta na profesora lépe než vědecká rada univerzity. Pokud chce tvrdit, že je jeho zásah do profesury odůvodněný, musí tedy hovořit o něčem jiném. Zdá se, že tím, na co sází, je "morálka". Jenže v jakém smyslu je prosím prezident v českém ústavním systému strážcem morálky? Kdo jej do této role pasoval? Nebyl náhodou Miloš Zeman zvolen do ceremoniální funkce prezidenta parlamentní republiky?

Domnívám se, že ani řada těch, kdo Zemana volili, tak neučinila proto, že by ho považovala za nějaké ztělesnění morálních kvalit. Opoziční smlouva, kauza Bamberg, kauza Olovo, ochota operovat v prezidentské kampani s lživými pomluvami z pera antisemity Bartoše a obecně používat následně i soudně doložená nepravdivá tvrzení - to totiž sotva vyznačuje člověka, který by byl disponován k tomu, aby společnosti z titulu jakékoliv mocenské funkce vnucoval své představy o morálce. Pokud je Martin C. Putna velký hříšník, Miloš K. Zeman není rozhodně člověk o řád lepší a jemu nadřazený. Jestli se tedy druhý z nich domnívá, že mu bez problémů projde moralizátorské napadání toho prvního, krutě se mýlí. U těch, kdo jsou naplněni předsudky vůči homosexuálům a nemyslí, jen receptivně reagují na to, co se jim shora předkládá k věření, se to možná zdaří. Ale nevěřím, že jde o skupinu dostatečně početnou na to, aby v této věci rozhodla.

Aliance trůnu a oltáře, která se na pozadí sporu o Putnu pomalu začíná rýsovat, může a měla by připomenout kauzu Zemanova obrácení po volbách v roce 1998. Ten kdo byl do té doby představován jako protivník na život a na smrt se mávnutím ruky stal Zemanovým nejlepším spojencem v rámci tzv. opoziční smlouvy. A dnes tu máme zkrátka opět to samé: Hlava kritika církevních restitucí, které Zeman dodnedávna také "nesmiřitelně" napadal, je předkládána konzervativní katolické hierarchii na zlatém podnose a hierarchie radostně tleská. Ne, to není chyba, jak se naivně domnívá Ivan O. Štampach: To je jasný záměr. Stvrzuje se tím totiž nadcházející dlouhodobá spolupráce dvou autoritářských struktur: "levicového" Zemana a katolické církve.

0
Vytisknout
7037

Diskuse

Obsah vydání | 20. 5. 2013