Na které obory by se měla zaměřit veřejná podpora výzkumu a vývoje v České republice?

20. 5. 2013 / Václav Hořejší

Neustále slyšíme o potřebě "transformace" systému českého výzkumu a vývoje. Myslím, že současná institucionální podoba českého výzkumu a vývoje, která je výsledkem dlouhého historického vývoje a v posledních 20 letech prošla výraznou transformací, je v principu docela vyhovující. Je založená na silném univerzitním i veřejném neuniverzitním sektoru (hlavně pracoviště AV ČR), které intenzivně spolupracují. Jediné, co by asi bylo potřeba udělat, je další snížení počtu rezortních poskytovatelů institucionálních a hlavně účelových prostředků (zrušit všechny rezortní grantové agentury a získanými prostředky posílit GAČR).

MPO by nemělo administrovat žádné výzkumné a vývojové programy -- vše by mělo přejít na GAČR a (snad) TAČR (o užitečnosti této agentury nejsem přesvědčen). Podle mých zkušeností MŠMT velmi dobře administrovalo programy "Výzkumná centra" i NPVII.

Určitě by bylo potřeba definovat malý počet "výzkumných universit" a jen na nich podporovat výzkum; ostatní vysoké školy by měly poskytovat v první řadě kvalitní profesní vzdělávání nevyžadující vědec.

V ČR absolutně chybí povědomí o střetu zájmů

20. 5. 2013 / Jan Čulík

"Profesory naposledy odmítali jmenovat komunisté, říká historik Putna," v rozhovoru publikovaném deníkem IDnes.

Fascinuje mě, že v Česku, nebo aspoň u Martina Putny, naprosto chybí základní slušnost - totiž vědomí, že se vyjadřuje ve vlastní věci, ve věci VLASTNÍ profesorské nominace, a tak by měl mlčet

Dovedete si představit, že by něco takového udělal třeba Arne Novák? Nebo F.X. Šalda?

Je přece základním civilizačním principem, že když se stanu v nějaké věci námětem sporu, a rozhoduje se o mně, nevstupuju přece ve vlastním zájmu do vřavy boje. Kdyby měl Martin Putna základní civilizační návyky, rozhovor s jakýmikoliv novináři by odmítl s tím, že se přece nemůže vyjadřovat k vlastní věci, o které se rozhoduje.

Že nemají základní slušnost redaktoři IDnes, kteří se zdiskreditovali systematickou propagandou pro jednoho z prezidentských kandidátů, a nyní opět podporují aktivistu z téhož politického seskupení, mě nepřekvapuje.

Ale kandidát na profesora by konceptu střetu zájmů a základním civilizačním principům slušnosti rozumět mohl.

Putna, Zeman a katolická církev

20. 5. 2013 / Boris Cvek

Ten člověk je morálně nehodný. Nikdo neví proč. A je u nemravnosti vůbec nutné znát důvod? Není, zejména ne u minorit. Takového to bylo u církví vždycky: sodomité (rozuměj homosexuálové), bastardi (rozuměj nemanželské děti), coury (rozuměj svobodné matky -- maminka mého dědy byla ještě v roce 1917 jako svobodná matka farářem vyobcovaná z vesnice). Ti jsou špatní apriori. Pro správnou morálku musela být vždy vrstva těch ponížených, proti nimž "my normální" jsme správní. Aneb jak se píše v evangeliu: děkuji Ti, Bože, že nejsem jako tento celník. Tato slova říká ovšem farizej. Co na tom, že Kristus právě farizeje kritizuje a celníka, který vyznává Bohu své viny, chválí? Vždyť o Krista nejde, nejde ani o skutečnou morálku, jde o moc, vliv, majetky.

Prezident republiky přijme rektora Univerzity Karlovy

20. 5. 2013

tisková zpráva

Prezident republiky Miloš Zeman přijme ve středu dne 22. května 2013 na Pražském hradě rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla.

Hana Burianová

ředitelka Tiskového odboru

V Praze dne 20. května 2013

Weber, nebo Wittfogel?

20. 5. 2013 / Karel Dolejší

Kanadský ekonomický historik Jacob Viner v knize Religious Thought and Economic Society (Náboženské myšlení a ekonomická společnost) popisuje situaci ve Skotsku sedmnáctého a osmnáctého století. V té době bylo Skotsko neobyčejně chudou a mimořádně zaostalou zemí, kde byl vlivem anglické okupace jako státní náboženství zaveden kalvinismus. Právě díky přísnému náboženskému dozoru nad životem, konstatuje Viner, se nemohli jednotlivci věnovat ekonomickým aktivitám podle svého přání, což konzervovalo stávající stav. Vinerova práce je polemikou s klasickým pojednáním Maxe Webera Protestantská etika a duch kapitalismu, o které se nyní začíná hovořit jako o léku, jenž má českou ekonomiku vyvést z krize. Jenže Viner na příkladě Skotska právě ukazuje, že zavádění asketické "protestantské etiky" státní mocí namísto toho, aby k ní jednotlivci případně dospěli samostatně, může mít naopak naprosto katastrofální důsledky. V mimořádně chudém Skotsku to vedlo jen k tomu, že církev nakonec glorifikovala chudobu a utrpení.

Infrastrukturní projekty jako nástroj stimulace ekonomiky

20. 5. 2013 / Jan Čulík

K argumentu, který přednesl v pondělí Miloš Zeman na Žofínském fóru, že totiž nejvýraznější možností, jak vyvést zemi z hospodářské krize, je politika strategických investic do infrastruktury, která může mít co největší návratnost, je nutno dodat, že na něm není nic světaborného - Německo má takovou strategii už přes třicet let a zřejmě právě proto se hospodářské krizi dokázalo vyhnout. Projekty to ovšem musí být inteligentně vymyšlené, nikoliv megalomanské a už vůbec to nesmějí být příležitosti k rozkrádání investic. O stimulaci ekonomiky rozumnými infrastrukturními projekty se hovoří v Evropě už docela dlouho. Na Britských listech často poukazujeme na názory uznávaného mezinárodního ekonomického odborníka na Českou republiku Martina Myanta, který už léta argumentuje, že pro českou ekonomiku jsou důležité strategické investice, například do vzdělávání (proč skoro z mladých lidí dodnes v Česku neumí anglicky?) nikoliv škrty.

Je pravda, že je známo, že motorem vytažení z krize je stavebnictví, proto jen docela logické, že Zeman hovoří o velkých infrastrukturních stavebních projektech. Jenže v dlouhodobější perspektivě je nutno investovat do rozvoje znalostní ekonomiky, do čistého vědeckého výzkumu a modernizace univerzit. Nemluvě, samozřejmě, o zoufale chabé jazykové výbavě obyvatelstva, kterou si malá země nemůže dovolit.

Z toho hlediska je záslužné, že Miloš Zeman upozornil na význam strategických investic pro oživení ekonomiky. Že se konečně v této věci někdo rozumně ozval. Teď by ovšem měla vzniknout rozumná veřejná diskuse, kam nejlépe by investice měly jít.

Martin Myant, ČR potřebuje státní investice pro budoucnost, nikoliv finanční škrty

Infrastrukturní projekty "stimulují ekonomiku":

Španělská dálnice MP-203 stála 70 milionů eur, zůstává nedokončena a ekonomice vůbec nepomohla

20. 5. 2013 / Karel Dolejší

Španělská dálnice MP-203, která v letech 2005-2007 spolykala 70 milionů eur, "kupodivu" nestimuluje španělskou ekonomiku, ale její výstavba byla po dokončení zhruba ze 70% procent zrušena. Dnes stavba pomalu zarůstá plevelem, pobíhají po ní zdivočelí psi a kozy.

Španělsko nemá takovou notorickou historii nesmyslně předražených veřejných staveb jako ČR a nepochybně nemá o nic horší bilanci poměru vynaložených a rozkradených prostředků z veřejných zakázek.

Dokud nebudou české veřejné zakázky splňovat alespoň základní parametry běžné v civilizovaných zemích, výzvy k zahájení dalších politicky forsírovaných stavebních megaprojektů skončí zákonitě dalšími obrovskými zlodějinami, které nakonec zaplatí ze své kapsy daňový poplatník, přičemž konečný efekt pro ekonomiku může být ekvivalentní efektu dálnice MP-203.

Oranžový klub se dobývá do otevřených dveří

20. 5. 2013

Se zájmem sleduji veskrze zajimavou diskusi na téma zavedení povinné rodičovské dovolené pro otce. Slovíčka o svobodě zde létají z jedné strany na druhou jak o Francouzké revoluci :) . Rád bych přispěl svou troškou - otce, který se svého času mezi prvními rozhodl, tohle prohození "rolí" vyzkoušet na vlastní kůži, píše Daniel Bosák.

V roce 2003 se nám narodil synek a to byl začátek diskuse mezi námi, jak dál s výchovou, kdo bude vydělávat a kdo bude doma. Manželka si s ním užívala onu dobu dovolené mateřské do jeho věku šesti měsíců. Od této chvíle až do jeho třech let jsem se stal "otcem na rodičovské dovolené" já. V našem malém městě takovým "exotem", kdy nad Vámi chlapi ohrnují nos a ženy sledují zda to zvládáte. Bylo mi to jedno. Jak šel čas chlapi se ptali jaký to je, a že "jsem dobrej, jak jsem to ženským natřel".

Pokrytecká snaha ČSSD

20. 5. 2013

Je paradox české politiky (jako ale ve více věcech), že střídavá péče byla v ČR (a snad je) prosazovaná pravicovými stranami a bojkotována levicí (ČSSD), ačkoliv všude na světě je to naopak. Z těchto důvodů je pro mě jakýkoliv návrh ČSSD odvolávající se na skandinávský model pokrytecký do té doby, než samotná ČSSD změní svůj konzervativní názor ve věci střídavé péče. Současný návrh ČSSD, pokud by ve stávajícím stavu prošel, by totiž situaci v rovnoprávnosti ještě zhoršil. Vytvořil by schizofrenní situaci, kdy budou otcové zákonem nuceni vykonávat rodičovskou dovolenou (byť by třeba nechtěli) aby následně po rozvodu (rozvádí se aktuálně přes polovinu párů) byli zbavení možnosti o dítě nadále pečovat (střídavá péče či péče otce o děti po rozvodu se nařizuje soudy v méně než 20% případů).

Dovolte mi přispět do diskuze na téma tzv. povinné rodičovské dovolené pro otce prosazované oranžovým klubem ČSSD. Nechci tady hodnotit samotný v médiích diskutovaný návrh na uzákonění povinnosti pro muže se střídat s matkou v péči o nejmenší dítě, to nechť posoudí jiní, píše Jan Neuman.

Liškovo pokrytectví mě pobuřuje

20. 5. 2013

Shromáždění proti neudělení profesury Martinu Putnovi absurdně organizuje předseda SZ Ondřej Liška, který se asi chce prezentovat jako "obhájce akademických svobod".

Považuji Zemanovo jednání za nepochopitelné (leda by doložil něco jako plagiátorství).

Nicméně - pokud se předseda SZ Liška prezentuje jako obhájce akademických svobod, považuji to za zcela skandální.

Liška jako ministr školství (2009) prosazoval první verzi "Bílé knihy terciárního vzdělávání", která byla pro svobodu vysokých škol tisíckrát (SYSTÉMOVĚ) nebezpečnější než Zemanův trapný úlet, píše Josef Bartoň.

Tehdejší snaha ministra a Topolánkovy vlády prosadit Bílou knihu (z dílny Petra Matějů a jeho skupiny) vyvolala první silné protestní hnutí vysokoškoláků (i široké akademické veřejnosti), jež začalo Hradeckým prohlášením zástupců akademických senátů.

U vzniku prohlášení jsem byl a patřím k prvním signatářům. Také proto mne Liškovo pokrytectví (a vůbec Strany zelených) velmi pobuřuje.

EU je znepokojena stavem lidských práv v Rusku

20. 5. 2013

Evropská unie v neděli kritizovala stav lidských práv v Rusku. EU je znepokojena vlnou omezující legislativy a stíháním aktivistů.

Unie se odvolává na případy protestujících zatčených vloni na demonstraci v předvečer inaugurace prezidenta Vladimira Putina, kteří dosud čekají na soud, a na nový zákon, který vyžaduje, aby se nevládní organizace přijímající platby za zahraničí registrovaly jako "zahraniční agenti".

Milan Valach byl pan učitel

20. 5. 2013 / Bohumil Kartous

Studoval jsem na Pedagogické fakultě MU v Brně a Milan Valach mě dva roky vyučoval etiku. Mohu s naprostou jistotou říct, Milan Valach byl učitel. To je každý člověk, od kterého se něco naučíte, a vůbec nezáleží na tom, jestli ho za to někdo platí. Milan Valach uměl předávat myšlenky a dobře si vzpomínám, že k uvažování přiměl i studenty s velmi vysokým prahem porozumění. A to je skutečné měřítko schopnosti učitele.

Hrst vzpomínek na Milana Valacha

20. 5. 2013 / Karel Dolejší

Milana Valacha jsem poznal v roce 1990 na jednom z tehdejších bouřlivých a amatérských politických shromáždění, kde kladl velmi promyšlené dotazy a nabízel časopis Alternativa. Velmi brzy jsme se nadlouho spřátelili. Docházel jsem za ním na jeho tehdejší pracoviště v Akademii věd, kde jsme v podvečerních hodinách spolu s dalšími akademiky a budoucími pedagogy Masarykovy univerzity (Jaroslav Hroch, Dušan Lužný, Petr Jemelka a další) vedli debaty o filosofii a politice. V době, kdy jsem zanechal studia na VUT a pracoval na nočních směnách jako dělník v tiskárně Typografia, mě kontakt s těmito lidmi udržoval v odhodlání věnovat jakžtakž ušetřené síly studiu a úspěšně absolvovat přijímací zkoušky na Masarykově univerzitě.

Odešel skvělý pedagog a osobnost

20. 5. 2013

Velmi hluboce mne zasáhla zpráva, že zemřel mluvčí a zakladatel HzPD a vysokoškolský učitel Milan Valach. Člověk, který s takovým nasazením zorganizoval oslavy osvobození v Brně a burcoval nás, občany, k aktivitě, kterého tak potřebujeme, nás náhle a nečekaně opustil na vrcholu svých sil a o to víc nás to bolí, píše Jana Václavíková.

Po porážce maliských islamistů prosazuje Paříž dohodu s Tuaregy

20. 5. 2013

Poté, co francouzská intervence vedla k porážce islamistů v Mali, Paříž frustruje některé ze spojenců tlakem na politickou dohodu s tuarežskými rebely. Neshody s nimi, které se teď týkají především kontroly nad městem Kidal na severu, mohou ohrozit plánovaný termín voleb, jež by měly ukončit činnost prozatímních politických orgánů ustavených po vojenském převratu v roce 2011.

Vyzbrojí USA ty, proti nimž deset let bojovaly?

20. 5. 2013 / Karel Dolejší

Vnitřní štěpení syrské opozice dále pokračuje. Nyní se rozpadá i islamistická Fronta an-Nusra, nejdůležitější vojenská složka povstalců. Zatímco zpočátku ji irácká al-Kajda podporovala, nyní začala vytvářet paralelní struktury s odlišným cílem a zaměřením. Al-Nusra stále primárně bojuje proti Asadovu režimu, avšak al-Kajda zahrnující zahraniční bojovníky pod politickým vedením Ajmana az-Zavahrího se stará především o protizápadní džihád, který chce rozšířit mimo území Sýrie. Žádná politická dohoda o míru je nezajímá. Je tedy otázka, zda pro Západ ještě vůbec dává nějaký smysl uvažovat o pomoci silám, proti nimž donedávna deset let bojoval v Iráku. Ale navzdory tomu není vyloučeno, že k tomu opravdu dojde.

Řekl Klaus něco nového? Ne. Řekl jen to, co víme všichni už minimálně dva roky

20. 5. 2013 / Jiří Baťa

Exprezident V. Klaus jakoby se probudil z dlouhého zimního spánku a sdělil nám, resp. posluchačům VŠE něco, co by nás "asi" mělo ohromit. Neohromilo, spíše zklamalo, neboť to byl on, kdo stál v čele státu posledních 10 let, byl to on, který mohl svým způsobem kormidlo směřování vývoje ve společnosti více či méně ovlivnit. Bohužel zůstalo u toho méně. Pokud zapátráme v jeho projevech a vyjádřeních zjistíme, že to bylo něco na způsob: řeč se vede a voda teče dál. Jinými slovy, řekl toho vždy tolik, že v konfrontaci s realitou je výsledek špatný, ne-li mizerný. Jestliže před dvěma lety v novoročním projevu konstatoval, v jaké dobré pozici se nachází náš stát, že se lidé mají nejlépe od r. 1989 a že je přesvědčen, že tato vláda (dosud dehonestačně vládnoucí) jde správným směrem a vyvede společnost z nejhoršího, pak jsou slova, přednesené na přednášce Vysoké školy ekonomické prázdné, falešné, nic neříkající.

Protestní shromáždění proti "neudělení profesury Martinu Putnovi"

19. 5. 2013

organizuje Ondřej Liška ze Strany zelených na pondělí na Hradčanské náměstí od 16 hodin:

Považujeme za nepřijatelné, aby prezident odmítl udělit akademickou hodnost Martinu Putnovi kvůli jeho občanským postojům, jak tomu nasvědčují všechny dosud známé informace.

Podrobnosti ZDE

Zemřel Milan Valach

19. 5. 2013

tisková zpráva

Hnutí za Přímou Demokracii s politováním oznamuje, že v sobotu 18. května v odpoledních hodinách náhle zemřel, ve věku 57 let, mluvčí HzPD Milan Valach.

Milan Valach vyučoval na katedře občanské výchovy, PDF MU v Brně, kde přednášel filozofii a etiku. Ve své vědecké činnosti se zabýval dějinami a teorií totality, morálními rozpory moderní společnosti a environmentální etikou. Je autorem knih "Češi v neklidné době", "Marxova filozofie dějin", "Svět na předělu" a spoluautorem publikace "Přímá demokracie pro Českou republiku". Od založení Hnutí za Přímou Demokracii byl jejím mluvčím.

 9462

Předaný kolík Milana Valacha

19. 5. 2013 / Marek Řezanka

Jsou zprávy, které člověka zasáhnou. Odcházejí-li přátelé -- a má-li člověk pocit, že odešli příliš brzy, zasáhnou ho velmi bolestivě. Dne 18. 5. 2013 vydechl naposledy Milan Valach, PhD (narozen 1956). Vyučoval na Katedře občanské výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Kromě toho se však angažoval jako mluvčí Hnutí za Přímou Demokracii. Je autorem knihy "Svět na předělu. O politické a morální krizi kapitalismu" a spoluautorem díla "Totalitarismus ve 20. století: československé zkušenosti". Spolupracoval na Vizi rozvoje ČR do roku 2015.

Zápisky z dubnového Žofínského fóra

19. 5. 2013 / Lenka Procházková

Jako novinářka jsem se zúčastnila dubnového Žofínského fóra nazvaného "Církevní narovnání v praxi".

Ze svých poznámek přepisuji pro čtenáře Britských listů informace tak, jak byly chronologicky ve Velkém sále paláce na Žofíně publiku sdělovány.

Po oficiálním zahájení vystoupila pracovnice ministerstva financí Marie Bílková - ředitelka odboru financování kapitol státního rozpočtu. V jejím projevu zaujala informace o tom, že Baptisté, kteří odmítli podepsat smlouvy o finančních náhradách, mohou svůj postoj změnit do konce září. Paní Bílková se zmínila také o dluhopisech, které sice v přijatém zákonu (o narovnání státu s církvemi) obsaženy nejsou, ale přesto je ministerstvo financí připraveno vydávat je církvím, které projeví zájem. Tím se smluvně určená lhůta na finanční odškodnění (30 let) může podstatně zkrátit. Na dotaz moderátora, zda na to stát v rozpočtu bude mít, paní ředitelka odpověděla, že bude muset.

K iluzi svobodné volby rodičů

19. 5. 2013 / Radka Janebová

V posledním týdnu se rozhořela bouřlivá debata k návrhu opatření Oranžového klubu ČSSD, který předkládá k diskuzi možnost uzákonit povinné dělení rodičovské dovolené mezi otce a matku. Že se tento návrh setkává s odporem konzervativců, není nijak překvapivé, ale překvapivé se mohou zdát reakce lidí, kteří sami sebe vidí spíše na levicové straně politického spektra. Příkladem může být text Karla Dolejšího s výmluvným a ženy deklasujícím názvem "Povinně dělená menstruace, aneb I muži musí mít své dny".

Souhlasím s Milošem Zemanem: Nenechme se manipulovat

19. 5. 2013 / Karel Dolejší

Navzdory tomu, co ve svých vyjádřeních ke kauze Putna tvrdí Hrad, i tomu, co na dané téma říká bývalý prezident, spor se vůbec netýká ústavních pravomocí prezidenta - protože o jmenování vysokoškolských profesorů v ústavě není ani slovo. Tyto záležitosti upravuje vysokoškolský zákon, který mezi ústavní dokumenty rozhodně nepatří. Hned na začátku je tedy třeba říci, že se tu ústavou opět zcela účelově šermuje ve vzduchu jako klackem, který je každému omlácen o hlavu, jakmile vyjádří nelibost nad tím, že si prezident už pár měsíců po nástupu do funkce soustavně přisvojuje pravomoci, které mu podle práva v žádném smyslu nenáleží. Ukazuje se, že je v praxi vlastně úplně jedno, co ústava skutečně říká nebo neříká; Hrad s ní prostě univerzálně operuje jako s heslem zajišťujícím rádobyposvěcení mocenského nároku a co do jejího obsahu ji vůbec nebere na vědomí. A prochází mu to.

Jižní Amerika varuje svět, že přestane kriminalizovat prodej drog

19. 5. 2013

Evropské vlády a vláda Spojených států studují "radikální" analýzu týkající se globální politiky vůči narkotikům. Ta argumentuje pro zrušení zákazu výrobu a prodeje narkotik a pro jejich zákonnou regulaci. Zprávu vydala Organizace amerických států a odráží rostoucí nespokojenost latinskoamerických vlád se současnou politikou týkající se nezákonných narkotik. Zpráva dokazuje, jak záporný vliv má totální zákaz drog na situaci v mnoha zemích světa, včetně vražd, násilí a sociálních problémů. Latinskoamerické země si už dlouho trpce stžují, že západní země, jejichž občané konzumují drogy, ignorují škody, které obchod s drogami páchá v jejich zemích. Jednou alternativou, o které zpráva uvažuje, je, že by celá řada zemí v Latinské Americe přestala pronásledovat drogové kartely prostřednictvím policie a armády, protože lidské oběti ve "válce proti drogám" jsou příliš vysoké.

Zpráva je mezníkem v tom smyslu, že nyní poprvé významná multilaterální instituce navrhuje vážné alternativy totálního zákazu drog, včetně regulace legálního obchodu s drogami a reformy konvencí OSN o narkotikách.

Podrobnosti v angličtině ZDE

BRITÁNIE:

Politik, který svrhl Thatcherovou, varuje, že se konzervativci zbláznili

19. 5. 2013

Bývalý konzervativní britský ministr financí lord Geoffrey Howe zveřejnil ostrý útok na šéfa Konzervativní strany Davida Camerona. Varuje, že euroskepticismus "je infekcí duše Konzervativní strany".

Lord Howe byl ministrem financí za Margaret Thatcherové a vyvolal r. 1990 její pád. Nyní zaútočil na předsedu strany Davida Camerona. Obvinil ho, že se bojí svých řadových poslanců a ohrožuje tak budoucnost Británie v Evropské unii.

Howe poukazuje na to, že Cameron otevřel Pandořinu skřínku tím, že se staví proti nynějším podmínkám členství Británie v EU, které chce nechat "znovu vyjednat" a že nyní ztrácí kontrolu nad svou stranou. Premiér tak proměnil interní problém Konzervativní strany v problém celé země.

James Pontuso, Václav Havel a Martin Putna

18. 5. 2013 / Jan Čulík

Martin Putna se vyjádřil, že se na jeho podporu ve věci profesury už mobilizují zahraniční akademici. Zmínil se v té věci americkém univerzitním učiteli Jamesi Pontusovi. V této souvislosti by čtenáře Britských listů mohlo zajímat, že James F. Pontuso je autorem knihy Václav Havel: Civic Responsibility in the Postmodern Age (Václav Havel: Občanská odpovědnost v postmoderním věku). Oxford & Lanham, Maryland: Rowman and Littlefield, 2004, 174 str. £53.00 ($70.00).

Kniha obsahuje takovéto perly:

Je špatné být homosexuálem -- katolíkem?

18. 5. 2013 / Bohumil Kartous

Názory Martina Putny mi nejsou nijak blízké. Jeho zalíbení v mysticismu, nekritická a naivní podpora Václava Havla a následně také Karla Schwarzenberga, stejně jako hyperkritické postoje vůči Miloši Zemanovi, poukazují na sníženou schopnost objektivity a skepticismu s výrazným emocionálním zaujetím a jistou "zamilovaností" do svých hrdinů. Neshledávám v jeho názorech žádnou originalitu a objevnost, některé pokusy o analýzu událostí jsou spíše polovičaté, vykonstruované a nepřesné. Jedná se ale o veřejně zastávané postoje, na které má Putna plné právo a které nemají nic společného s jeho nárokem na profesuru, prošel-li řádným schvalovacím procesem.

OTÁZKA PRO ČESKO:

Smí prezident rozhodovat o morálních kvalitách univerzitních profesorů?

18. 5. 2013 / Jan Čulík

Společnost se opět nesmiřitelně rozdělila, tentokrát v kauze univerzitní profesury Martina Putny. Dostáváme celou řadu reakcí ve smyslu, že je Putna údajně neuctivý homosexuál a kolegové z jeho branže (Putna je původně rusista) poukazují na různé jeho údajné záporné charakterové rysy. No a co? Je však fakt, že "skandál" nastolil několik neřešených otázek zásadního charakteru. Bylo by jistě na pováženou, kdyby se z možnosti získat univerzitní profesuru vylučovali "bouřliváci" - lidé, kteří se svými postoji a svým myšlením filozoficky, sexuálně či nábožensky vymykají zavedenému konsensu. (Přitom Putna se myšlenkově nijak pražskému establishmentovému konsensu nevymyká, svým dílem i svými postoji je, zdá se, blízko "generaci Respektu" - všem těm taberym a šídlům, právě proto ho také hájí: jeho akademické dílo mi připadá hodně jednostrunné. Ale nikdo nemá právo hodnotit ideologicky výsledky akademické práce a Martin Putna udělal ve svém oboru hodně, proto ho také univerzita při nominaci na profesuru hájí.)

Být viděn znamená být ovládán, aneb O autoritativním oku státu

18. 5. 2013 / Karel Dolejší

Pokud do školní třídy zničehonic vstoupí autoritativní učitel, žáci se pod vlivem jeho pohledu okamžitě chovají jinak: Ti, kdo se nacházejí přímo v zorném poli, všeho nechají a vrhají se zpět na židle. Ti, kdo si myslí, že jsou v dosahu periferního vidění, se snaží přikrčit a schovat, aby se vyhnuli připoutání pozornosti. A ti, kdo si domnívají, že pohledu unikli, usilují o útěk.

Už samotný fakt, že nevíte, zda nejste pozorováni, způsobuje změny chování. Na této prosté myšlence bylo založeno panoptikon Jeremyho Benthama z 18. století, které, jak ve studii Dohlížet a trestat píše Michel Foucault, se stalo vzorem všech významných moderních dozírajících institucí. Jste-li viděni, nebo myslíte-li si alespoň, že můžete být soustavně pod dozorem, chováte se zcela jinak, než kdyby tomu tak nebylo. Veškerá spontaneita jednání se vytrácí a na její místo nastupuje snaha o univerzální čitelnost, která má chránit před mocenskou zvůlí. Uniknout pohledu lze totiž pouze pokud jste pro moc úplně neviditelní, tj. stali jste se "temnou sociální hmotou"; a jestliže je vám i tato možnost upřena, zbývá už jedině šance na velice sofistikovanou nečitelnost.

Rozhořčená "prohlášení" jak při procesu s Miladou Horákovou. Ale co otázky?

18. 5. 2013 / Jan Čulík

Vidím, že skoro každý vydává rozhořčená prohlášení ohledně rozhodnutí Miloše Zemana nejmenovat Martina Putnu profesorem. Co takhle spíš zjišťovat, o co vlastně jde?

Z médií jsme se dozvěděli, že Miloš Zeman informoval o důvodech, proč Putnu nechce jmenovat profesorem, ministra školství Fialu. Ten sdělil rektoru Karlovy univerzity Václavu Hamplovi, že Zeman nechce Putnu jmenovat profesorem.

Představte si, že jste rektorem Karlovy univerzity a ministr školství vám sdělí takovouto informaci. Je přece zcela nemožné, abyste se v té situaci ministra školství nezeptali, jaké má Zeman důvody pro toto rozhodnutí.

Václav Hampl však řekl médiím, že důvody, proč Zeman nechce jmenovat Putnu profesorem, nezná. Požádal o vysvětlení prezidentskou kancelář. Z toho lze usoudit, že mu to pan ministr školství záměrně neřekl. Proč ale?

Není to divné, že tyto důvody pan ministr školství rektoru Karlovy univerzity nesdělil?

Proč se novináři neptají na takovéto věci?

14. 8. 2011: Otevřený dopis Martina C. Putny Tomáši Halíkovi k Prague Pride

18. 5. 2013 / Martin C. Putna

Milý Tomáši, píšu tento dopis u vědomí našeho přátelství, trvajícího téměř čtvrtstoletí, i u vědomí naší shody v naprosté většině názorů na svět. V jedné věci však s Tebou nejenže nemohu souhlasit, ale ani o ní nemohu mlčet. Jde o Tvůj článek z Lidových novin ze 12. srpna 2011 "Paráda růžové hrdosti", v němž se stavíš proti Prague Pride a celému fenoménu průvodů gay hrdosti, mluvě o "ohňostroji nevkusu a obscenity", "juvenilní maškarádě" a "devastaci smyslu pro rozlišování hodnot". V tom článku totiž mluvíš (jistě nejen) o mně, když píšeš "Znám zejména v intelektuálních a uměleckých kruzích řadu gayů, kteří se nijak úzkostlivě neskrývají se svým citovým zaměřením, ale nikdy by nešli exhibovat na podobné manifestace."

Profesory by skutečně měly jmenovat vysoké školy

18. 5. 2013 / Aleš Uhlíř

Počátkem 90. let jsem se účastnil jednání mezi českou firmou a jejím německým obchodním partnerem nedaleko Stuttgartu. Šlo o partnery v konsorciu, které mělo dodat pro zákazníka v Německu velký investiční celek. Diplomovaných inženýrů měly obě firmy dost, ale Češi si s sebou vzali docenta z vysoké školy, protože se měly řešit nějaké složitější věci a Němci nikoho takového narychlo sehnat nemohli.

Tehdy mne zaujala jedna věc -- úcta, jakou pan docent u jednání vzbuzoval. Jistě, byl v technickém oboru, o který šlo, špičkový odborník a také vědec a jeho přítomnost byla přínosem. Ale již samotný fakt, že jde o vědce, docenta z vysoké školy, působil v německém prostředí mocným dojmem. Byl pro pracovníky německé firmy autoritou, které naslouchali a prokazovali jí úctu. Firemní prostředí jsem tam znal, takže jsem si toho všiml. Ptal jsem se potom jednoho inženýra a ten mi řekl, že být v tomto oboru vědcem a přednášet na vysoké škole je známkou vysoké kvality člověka. Asi to byl uvnitř staré firmy s dlouhou tradicí ještě jakýsi závan z dávných dob, kdy Německo bylo vyhlášenou zemí vzdělanců a bylo obvyklé, že vědci a lidé z vysokých škol měli vysokou prestiž.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za únor 2013

19. 3. 2013

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

32858