Rusko dalo přednost Číně. Evropa může mít do deseti let vážný problém

24. 3. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty

Tvrzení, že v jednáních o ruském zemním plynu pro Evropu je to právě EU, kdo tahá za kratší konec, protože Moskva může začít dodávat surovinu raději do Číny, bylo dlouho zesměšňováno. Argumentovalo se perspektivností sjednoceného evropského trhu, pomalu se ochlazujícími vztahy Moskvy s Pekingem a v poslední době také údajně zásadní změnou situace v důsledku rozvoje těžby energetických surovin (ropy, plynu) technologií hydraulického štěpení.

Pokud ovšem mají pravdu experti, kteří poukazují u této technologie na malou průměrnou výtěžnost jednotlivého vrtu a relativně rychlý pokles těžby - zhruba do pěti let - i tam, kde je zpočátku výtěžnost solidní, pak technologie hydraulického štěpení přinese i v tom nejlepším případě pouze dočasné uvolnění, ale nikoliv zásadní změnu k lepšímu.

Evropská ekonomika je v recesi a poptávka po energetických surovinách je z tohoto důvodu relativně nízká. Tato situace však nebude trvat věčně. Mezitím dál roste poptávka po energetických surovinách v Asii. Pokud se potvrdí, že hydraulické štěpení nepředstavuje onen všelék, za nějž je dnes vydáváno, ale spíše investiční bublinu, přičemž produkce zemního plynu v Rusku a Íránu (dvě rozhodující země) už dále významněji nestoupá, bude brzy realitou převis poptávky na světovém trhu.

V takové situaci bude mít Čína dlouhodobé dodavatelské smlouvy s Moskvou garantující dodávky i ceny, zatímco v Evropě se tento model během období poklesu okamžitých tržních cen během recese a také s vidinou údajně gigantických možností vlastní těžby štěpením stal víceméně nepopulárním a přestal na něj být brán náležitý zřetel.

Rusko se však právě rozhodlo, že čínský trh je pro ně perspektivnější než evropský. Bude-li chtít Evropa napříště sjednat v Rusku dodávky vyšší, může se také dozvědět, že už není kde brát, protože plyn, o nějž by měla EU zájem, už předem nakoupila energeticky nesmírně hladová ČLR. Dodávky z jiných regionů než z Ruska nepatří zrovna k technicky nejjednodušším záležitostem, vyžadují si čas a investice, které v okamžiku propuknutí energetické krize nemusejí být k dispozici.

Evropským elitám, zdá se, poválečný blahobyt poněkud zatemnil mysl a neuvědomují si, že doba se rychle mění směrem k větší nejistotě. Británie, ještě nedávno čistý vývozce energetických surovin, bude patrně v případě trvání současného mrazivého počasí nucena během dvou až tří týdnů zavést systém havarijních úspor, protože po poruše na podmořském plynovodu z Belgie má jen minimální zásoby. Strategické rezervy přitom pokryjí běžnou spotřebu země pouze na dvacet dní...

Putinova disertace hovořící o zemním plynu jako o strategické zbrani může být poněkud přitažená za vlasy, nicméně relativní váha producentských zemí skutečně narůstá. Je tedy vhodné vztahy s nimi udržovat na patřičné úrovni.

Postoj EU ke kyperské krizi doprovázený víceméně ostentativním nezájmem o ruské stanovisko k "ostříhání" jeho vkladů je jen jednou z mnoha ukázek příčin, které vedly Moskvu k tomu dát před Bruselem a Berlínem přednost Pekingu.

0
Vytisknout
12037

Diskuse

Obsah vydání | 27. 3. 2013