Vzdělání: Vždycky bychom se měli ptát, k čemu to je

2. 10. 2012 / Boris Cvek

Chtěl bych se krátce vyjádřit k článku Sandry Wain o vzdělání. Často slyšíme, že vzdělávání má sloužit ekonomice a zaměstnanosti. Co to však znamená? Má to opravdu znamenat, že se z lidí udělají nemyslící stroje, jak píše Sandra Wain a jak tvrdí mnozí jiní?

Myslím, že toto riziko je spojeno s každým, sebeušlechtilejším cílem vzdělávání. Vzdělávání mladých lidí v klasické literatuře může být stejně bezduché a tyranské jako vzdělávání lidí k průmyslové výrobě.

Dobře položená otázka "k čemu to je" by měla vést k proražení dusivého obalu bezduchosti, protože bezduchost je vždy škodlivá, omezená.

Ekonomika a zaměstnanost, pokud mají být páteří svobodné, demokratické společnosti, vyžadují určitou kulturu celé společnosti, kulturu práce i podnikání, rozvoj člověka jako takového.

Myslím, že mladý člověk by měl být vzděláván v tom smyslu, aby pochopil, formuloval a uplatnil, k čemu jeho vzdělání vlastně je.

Převládne-li ve společnosti dojem, že "užitečné" je pouze to technické a strojové, pak společnost nezadržitelně ztrácí demokratickou kulturu.

Na druhé straně je-li smyslem vzdělávání pouze nějaké do sebe zahleděné "abstraktno", ztrácí se kontakt s realitou a myšlení může postupně degenerovat ve fanatickou ideologii.

Uplatnitelnost vzdělanosti je zásadní. Musíme se však učit o uplatnitelnosti přemýšlet ve smyslu užitku pro celou společnost a její fungování, její kulturu a rozvoj, protože uplatnitelnost přece není pouze ve výrobě výrobků nutných pro konzumní způsob života.

Ba právě naopak konzumní způsob života škodí lidem fyzicky i duševně a společnost samu rozkládá. V tom je tedy neužitečný a přímo nebezpečný.

0
Vytisknout
3451

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2012