Akademický rok

1. 10. 2012 / Sandra Wain

Podstatou ekonomiky je konkurenceschopnost, a to ve smyslu toho, že "dva se perou a třetí se směje" (nad svými tučnými zisky). Proto, abychom v této nemilosrdné občanské bitvě, která je součástí obrovské války proti životu, lépe uspěli, musíme se vzdělávat, vzdělávat a vzdělávat. Ale pozor, pouze podle kritérií, parametrů, podmínek, norem, forem a reforem někoho. Musíme přijímat informace (nejlépe nekriticky). Méně je již smíme tvořit, a to zásadně nikoliv na základě pozorování subjektu (sebe), ale na pouze díky zkoumání tzv. objektivní reality, navíc jaksi nějak účelově naaranžované. Pak vše velmi dobře funguje. Ale bohužel nikoliv pro nás.

Základem vzdělání, zejména toho základního, je povinnost vyhovět požadavkům ekonomiky na trvale udržitelný růst jejich zisků a nadvlády nad člověkem, společností, přírodou či Vesmírem. Jiný účel dnešní vzdělávání nemá. A tomu účelu také odpovídají jeho způsoby.

Máme se pomocí vzdělávání snažit uspět ve světě (jen tom miniaturním našem), zatímco ostatní se v něm snaží o to samé. Pomocí vzdělání jdeme jeden druhému po krku. Vyznáváme nekonečný boj. Zejména ten nečestný, ze zálohy, lstivý a zbabělý, ve kterém nemusíme "nosit svoji kůži na trh". Nebo snad dnes slouží nějaká informace vzatá z přírody, člověka či lidské společnosti k něčemu jinému, než k jejich záměrné devastaci?

Samotné bezúčelné poznání světa dnes nikoho nenadchne. Vzdělání je průmyslové. Je fabrikovanou součástí běžícího pásu - od narození až do smrti. Mimo továrnu a její plně automatizovanou linku nic jiného neexistuje. Svět je pouze automat a člověk jenom jeho bezvýznamnou součástkou. Nebo lépe řečeno, surovinou zpracovávanou ve jednorázový spotřební výrobek s údaji o výrobě (narození), kvalitě (kvalifikaci), záruční době, majetku...atd., a také o ekologické likvidaci.

Žijeme v nečase, který jsme způsobili. A chceme-li v něm to příšerné utrpení nějak přežít, musíme se vzdělávat, nahrabávat informace, požitky a majetek. Život je ve své podstatě utrpení, jinak bychom jej nemuseli kompenzovat stroji, přístroji, věcmi, majetkem, penězi, požitky, prožitky a hlavně informacemi.

Naše pojetí reality je v podstatě středověké. Ale pravdu říci, nazvat jej jako takové je vlastně urážkou středověku.

Šéfy té globální továrny dělají továrníci a jejich náměstci. Dříve se takové zařízení (zřízení) nazývalo Čertovým mlýnem nebo totalitou, dnes však máme kulturnější a honosnější názvy, které drsnou realitu zakrývají (např. "demokracie", "svoboda", "prosperita", "blahobyt" aj.).

Tak dlouho jsme se přizpůsobovali ekonomice (tak dlouho jsme se vzdělávali), až si nás ekonomika i vzdělání úplně přizpůsobily. Pubertální hecování, kterým oplývali oni podivní ráčkující a šišlající rádoby politikové po Listopadu, totiž to, že účelem svobodné společnosti (demokracie) není občany vychovávat, tak jako za minulého režimu (ale pouze je jen sprostě zneužívat), přináší své zasloužené plody.

Ono totiž zneužívání lidí je výchovou. A zatraceně mnohem důkladnější, než jejich nucené vychovávání pomocí prostoduchých a pokryteckých totalitních manýrů. Přihlouplé vzdělávání pozná jako takové snadno téměř každý, ale pochopit zneužívání, které vychází od narození vstříc lidské nevinnosti, neznalosti, nezkušenosti, slabosti a neřesti, které je součástí záměrné sociální debilizace (výraz dr. Koukolíka), člověk na sobě tak snadno nepozná. Praktické příklady toho nám nejlépe poskytují ti, kteří nám takové vzdělávání tak důležitě doporučují.

Mladým lidem je potřeba říci: "Ano, vzdělávejte se. Primárně sami. Zatím je přemíra teoretického studia nutná. Ale nepřenechávejte své studium pouze na deformovaném školství. Nevzdělávejte se kvůli konkurenceschopnosti, ekonomice, prosperitě a duševní omezenosti (hlouposti). Vzdělávejte se také prakticky. Poznejte sami, co je to vlastně vzdělání. Nenechte si vnutit jeho záměrně omezenou a deformovanou podobu."