Tekutý hněv ve spreji

31. 8. 2012 / Milan Daniel

Nejvyšší soud se ve věci stížnosti pro porušení zákona podané bývalým ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem ve prospěch Romana Smetany v podstatě ztotožnil s rozsudkem okresního soudu v Olomouci, jímž byl jmenovaný odsouzen v posledku k náhradnímu trestu ve výši sto dní nepodmíněného odnětí svobody.

Jak připomíná stanovisko ČHV vydané po rozsudku NS, soud přitom upřednostnil ze dvou ústavně zaručených práv právo na ochranu majetku, zatímco právo na svobodné vyjádření názoru upozadil. Typické jsou přitom komentáře zastánců rozsudku typu "ať trest dopadne jako železná pěst", které se sporadicky objevují na internetu: zavřít gaunera, až zčerná, kupříkladu.

Na rozdíl od padesátých let však ta "železná pěst" o dost změkla. I tak je samozřejmě kriminál nepříjemnou záležitostí a v pobytu v něm si libuje snad jen bezdomovec či masochista. To není případ Romana Smetany -- toho nyní kromě zbytkového trestu čeká ještě obvinění z maření výkonu úředního rozhodnutí, protože tvrdohlavě odmítá sklonit hlavu, uznat trest a do vězení dobrovolně nastoupit. Trvá na tom, že se ničeho špatného nedopustil.

Za gaunery naopak právem pokládá politiky, kteří (nejen) na předvolebních plakátech bezostyšně lžou a po volbách své voliče stejně bezostyšně ignorují. Roman Smetana není zdaleka sám, od doby, kdy se jeho kauza dostala na veřejnost, se s ním ztotožnily nejen stovky lidí na facebooku či na webových stránkách jeho přátel, ale i v různých veřejně přístupných diskusích. Žádnou výjimkou nejsou přitom výroky typu "fixy a spreje mám už připravené, čekám jen na ty plakáty".

"Tekutý hněv" na současný establishment, který se společností přelévá ve vlnách vyvolaných jeho ignorancí, se tak transformuje do podoby, která je jednoduše uchopitelná, srozumitelná a použitelná. Otázka je, zda správná. Co ale má dělat mladý člověk, který je děním kolem sebe frustrován a nenachází sofistikovanější a účinnější možnost protestu?

Nejvyšší soud tak udělal režimu, s nímž je ideologicky spojen, medvědí službu. Rozsudek bude značnou částí veřejnosti vnímán jen jako další v řadě nespravedlností a "odsouzenec" sám bude vnímán jako symbol odporu a statečnosti, vzor.

Smetana v reakci na rozsudek poznamenal, že zvažuje "akci Praha II", což zřejmě znamená, že se nechá policií opět demonstrativně ulapit na nějaké větší demonstraci. Je ale pouze další demonstrace cestou k cíli (= změně stavu společnosti, nejen režimu), když má režim z ostudy kabát a nemá potřebu se v něm ani otřepat?

S Romanem Smetanou můžeme sympatizovat, můžeme v něm vidět svého hrdinu, můžeme ho následovat. To podstatné, co se snaží svým spoluobčanům vlastním případem vzkázat, je však jednoduché: najděte konečně odvahu a hlavně, hlavně! se nenechte zastavit.

0
Vytisknout
13051

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2012