Výzva ústavním činitelům a jejich rodinným příslušníkům k převzetí majetkové odpovědnosti za případné škody vzniklé České republice v souvislosti s přijetím zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a její odůvodnění

Poslanci, zaručte se vlastním majetkem !

2. 9. 2012 / Karol Hrádela

Otevřený dopis prosazovatelům církevních restitucí a navrženého majetkového vypořádání s církvemi

Na webové stránce TOP 09 byl zveřejněn rozhovor Miroslava Kalouska s názvem: Kalousek: Církevní restituce hranici února 1948 neprolomí. V tomto rozhovoru v reakci na dopis prezidenta nás místopředseda TOP 09 ubezpečil, že schválený zákon neprolomí hranici 25. února 1948. Můj názor jako advokáta je diametrálně odlišný. Již předpokládám spoustu soudních sporů, které zákon ke škodě mé vlasti přinese.

Není mým cílem zde s ohledem na rozsah výzvy vysvětlovat, proč prokazatelně dojde k prolomení této hranice, proč dochází k diskriminaci většiny našich občanů, proč se nejedná o restituci či vzájemné vyrovnání, ale spíše o dar státu soukromým církvím, jak vznikal tzv. církevní majetek a zda byl statkem soukromým či veřejným, nebo diskutovat na téma, zda skutečně nebyly církvím vypláceny náhrady za tzv. zabavený majetek, zda se může nějaký majetek při realizaci zákona vypořádávat třikrát a ne jen jednou, zda je napsán zákon tak, aby se vydával i majetek původně vlastněný necírkevními osobami, pokud jej církve pouze užívaly, zda skutečně rozhodovali Karel VI. (II), Marie Terezie či Josef II až po roce 1948, jak by bylo nutné, pokud nemá dojít k překročení hranice 25. 2. 1948, jak skutečně rozhodoval Ústavní soud, jaká jsou oprávněná očekávání necírkevních subjektů atd. Tím se budu zabývat jindy, bude-li o to zájem.

Některým otázkám zde zmíněným jsem se věnoval např. ve svém článku v Britských listech či v rozhovoru pro Literární noviny.

Ministr k požadavku našeho prezidenta na převzetí osobní garance toho, že přijetí zákona nebude v žádném případě znamenat nebezpečný precedens prolomení restituční hranice, uvedl: „Já bych snad ještě pochopil, byť pro to není žádný nárok, kdyby chtěl pan prezident osobní dopis od každého z nás, kdo pro to bude hlasovat. Ale chtít osobní garanci od předsedů tří politických stran, když v Poslanecké sněmovně je jich mnohem víc, tomu prostě vůbec nerozumím. Předseda strany nemá více hlasů než jakýkoliv jiný poslanec jeho vlastní strany. ...A pokud někdo ode mě chce, jako od někoho, kdo pro to hlasuje, tak já mu odpovídám: Ne, jsem si naprosto jist, že to neprolamuje onu hranici. A ponesu si za to svoji odpovědnost jako člen vlády a jako člen parlamentu.“ Na adresu pana prezidenta jako odesílatele dopisu se pak dokonce vyjádřil: „Já to jenom konstatuji, já to vůbec nekritizuji, protože každý máme právo na své slabší chvilky.“

Cítím se dotčen vyjadřováním ústavního činitele na adresu nejvyššího představitele naší země, který se s mimořádným taktem snaží upozornit na některá rizika ohrožující Českou republiku a její ekonomickou stabilitu. To je základním důvodem pro sepsání této výzvy. Rozumím panu prezidentovi, proč chtěl převzetí osobní odpovědnosti od těch, kteří nejvíce církevní restituce prosazují. Pan ministr však má pravdu v tom, že odpovědnost by měli nést všichni, kteří Českou republiku případně ohrozí. Na rozdíl od něj se však domnívám, že odpovědnost by neměla být pouze politická, pouze odpovědnost deklarovaná jakýmsi dopisem, jak snad nedopatřením podsouvá požadavku pana prezidenta, ale i odpovědností právní a zejména ekonomickou. Toho lze legálně dosáhnout i tehdy, když takovouto cestu naše ústava nepředpokládá, ale nevylučuje. Pouhá politická odpovědnost je odpovědností zcela nedostatečnou za situace, kdy mnozí naznačují, že za „církevními restitucemi“ jsou jiné než deklarované a zejména specifické ekonomické zájmy.

V České republice je prý velmi rozšířená korupce. Korupčníci prý často převádějí své majetky na manželky, děti či rodiče. Běžně se tvrdí, že úplatky se pohybují kolem 10 a více procent. Počet stíhaných poslanců v souvislosti s majetkovou trestnou činností v tomto volebním období je podstatně větší než v jiných demokratických obdobích našeho státu. Případná realizace výzvy omezí pochybnosti o motivech prosazování navrženého zákona bez řádného odborného projednání a konsensu s veřejností. Odmítnutí této výzvy nám občanům též něco sdělí o tom, proč je schválen zákon v podezřelém znění. Nedovozuji, že by úplatky snad byly vyplaceny či přislíbeny v souvislosti s prosazením církevních restitucí. Nechci věřit, že by byla pravdivá slova poslankyně Kočí citovaná v rozsudku s Vítem Bártou"Kalousek mi poslal částku nebo velkou, velkou, velmi velkou nabídku, jako opravdu hodně velkorysou. Kterou já jsem teda odmítla. Ale jenom proto, že jsem si řekla, jaká je realita... jako abychom... velmi teda velkorysou. Takže je jako o čem přemýšlet"nebo: "My máme na účtech schovaný prachy, my máme sto dvacet milionů... na novou stranu, fakt."

Pokud by tomu tak bylo, tak částka 120 milionů je pouze drobkem proti desetině ze 139 miliard. Pevně věřím, že odchod některých poslanců ze strany Věci veřejné odmítající majetkové vypořádání v navrženém znění  z ní nebyl vyvolán snahou o založení jiné strany prosazující církevní restituce, které Věci veřejné neměly ve svém volebním programu, a že zmiňované peníze s tímto odchodem a jejich hlasováním nesouvisely. Případné podepsání právně závazných dokumentů zabezpečujících náhradu možné škody i ze strany těchto poslanců zajisté prokáže poctivost jejich přístupu.

Aby se vyloučily obavy z možné korupce a z neodpovědného nakládání s majetkem státu, protože zákonodárci a vláda nevypořádávají připomínky nejen odborné veřejnosti a zřejmě dojde k přijetí zákona bez prověřování pochybností k navrženému zákonu, bylo by podle mého názoru správné, aby ústavní činitelé, kteří prosazují církevní restituce, a to zejména poslanci, kteří budou pro tento zákon hlasovat po jeho vrácení Senátem, ještě předtím, než zvednou pro tento zákon ruku a způsobí nezvratné důsledky pro naši vlast, uzavřeli smlouvu s Českou republikou ji chránící.

Ve smlouvě se zaváží, že uhradí ztrátu, která by České republice vznikla zejména vydáním majetku, který prokazatelně nepatřil církvím a církevním právnickým osobám ke dni 25. února 1948 nebo za který byla již poskytnuta náhrada. Hradili by za Českou republiku též případné finanční náhrady osobám, které by uspěly u soudů se svými žalobami či následně uzavřely dohodu se státem v důsledku toho, že Česká republika jednala diskriminačně s ostatními subjekty vůči církvím a jejich organizacím. Hradili by dále tržní hodnotu majetku, který by musela diskriminovaným Česká republika vydat ať na základě soudního rozhodnutí či jej vydala dobrovolně.

Aby se republika nepoškozovala možným přeléváním majetků těchto poslanců na jejich manžele, manželky a rodinné příslušníky, vyzývám tímto poslance, aby zabezpečili ještě před hlasováním o návrhu zákona po jeho vrácení Senátem, že takovéto prohlášení podepíší a příslušné smlouvy s Českou republikou včas uzavřou i jejich rodinní příslušníci. S výjimkou manželek s majetkem ve společném jmění s poslanci očekávám, že by ostatní vystupovali jako ručitelé za závazky poslance. Po uzavření těchto smluv se značně rozšířené podezření z nekalých úmyslů sníží a v případě předpokládaných škod dojde, byť v nepatrném rozsahu, k jejich uhrazení.

Věřím, že ústavní činitelé a jejich rodinní příslušníci prokáží, že ústavní činitelé jednají čestně a v zájmu své vlasti, a smlouvy včas uzavřou a že jim v tom Česká republika nebude bránit. Politická, ekonomická i právní odpovědnost zákonodárců za přijetí zákona nepoškozujícího Českou republiku a schváleného po vyloučení možných omylů a po zralé úvaze při respektování právního řádu a historie je potřebná a občany vyžadovaná.

Můj návrh pak snad respektuje nejen původní požadavky pana prezidenta, ale zejména nás, občanů, aby ten, kdo někoho případně poškodí, přestože odborníci, pokud je jim dopřáno sluchu, na rizika upozorňují, za poškození nesl nejen politickou, ale i plnou osobní odpovědnost, především pak odpovědnost majetkovou. V případě přijetí mého návrhu příslušnými ústavními činiteli (včetně pana ministra jako poslance) a jejich rodinnými příslušníky na straně jedné a příslušnou složkou státu spadající pod pana ministra Kalouska na straně druhé se možná přestane diskutovat o pochybnostech některých spoluobčanů o skutečných důvodech přijímání zákona a o tom, zda někteří ústavní činitelé vědomě nejednají v rozporu s povinností péče řádného hospodáře při rozhodování o státním majetku, zda nejsou pro přijetí zákona z nečestných pohnutek v zájmu osobním a pro blaho soukromých subjektů.

V běžných obchodních společnostech odpovídají statutární (nejvýznamnější) představitelé za plnění svých povinností neomezeně, a to až do výše vzniklé škody. Při přijímání zákonů tuto odpovědnost ústavní činitelé nemají. Myslím si, že kdyby tuto povinnost měli ze zákona, či ji předem převzali vůči České republice jako smluvní závazek, věnovali by nakládání se státním majetkem zvýšenou pozornost. K tomuto převzetí smluvního závazku vyzývám ústavní činitele, které, jak doufám, nejen slovně, ale i fakticky podpoří církevní představitelé a církve.

Věřím, že jsou-li zákonodárci prosazující přijetí zákona přesvědčení o své pravdě a o tom, že jednají řádně, pak závazek odškodnění České republiky jako poctiví občané právně závazným způsobem převezmou ještě před schválením zákona. Ostatní občané by mohli věřit, že je s majetkem státu hospodařeno řádně a poctivě. Pevně doufám, že ústavní činitelé se svými rodinnými příslušníky i příslušná státní složka prokáží svoji připravenost zabezpečit majetkovou odpovědnost ústavních činitelů a jejich rodinných příslušníků ještě před hlasováním o navrženém zákonu.

Nepředpokládám, že by jednali jako někteří ústavní a církevní činitelé, kteří již déle než čtyři měsíce neodpovídají na dotazy z diskusního fóra k majetkovému vyrovnání. Uvědomuji si však, že jejich poctivé dopovědi by mohly signalizovat zájemcům, že vše není tak, jak se nám občanům ze strany prosazovatelů majetkového vyrovnání dle navrženého zákona opakovaně bez věcné diskuse tvrdí, když možnost vyvrátit tato tvrzení v odborných diskusích před zájemci za přítomnosti veřejností nám je odpírána.

Proto tímto v návaznosti na vyjádření ministra Kalouska vyzývám naše ústavní činitele a jejich rodinné příslušníky, aby právně závazným způsobem převzali osobní majetkovou a nejen politickou odpovědnost za to, že případným přijetím zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi nedojde ke vzniku škody České republice, a pokud ano, že škody České republice uhradí z vlastního majetku v plné výši.

Za jejich poctivost a odpovědnost, kterou projeví i převzetím ekonomického závazku, jim předem děkuji, a to i když budou hlasovat pro zákon, který považuji za velmi špatný.

0
Vytisknout
7929

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2012