Poslední varování, které bude papež ignorovat jen na vlastní nebezpečí

3. 9. 2012

Kardinál Martini, který právě zemřel, před smrtí ostře odsoudil současnou katolickou církev, píše v pondělí v redakčním komentáři deník Independent. Martini řekl, že katolická církev skomírá a že ztratila kontakt s lidmi. V celé řadě sociálních otázek je dnes katolická církev 200 let zpožděná za společenským vývojem, a proto do kostelů, postavených pro velké množství věřících, dnes chodí jen hrstky. Církev se nedokázala přizpůsobit novým zvyklostem rodinného života, a tak podle Martiniho riskuje, že úplně ztratí kontakt s příští generací. "Proč se nevzchopíme?" ptal se Martini. "My se snad bojíme?"

Odpovědí na tuto otázku je, bohužel, ano, katolická církev se bojí. Katolická hierarchie se bojí svého autoritářského šéfa a není ochotna zpochybnit, jeho ortodovní názory na antikoncepci, homosexuální vztahy, druhé svatby rozvedených lidí v kostele, přijetí žen do kněžského stavu, zrušení celibátu a množství dalších otázek. A už vůbec se církevní hierarchie neodváží proti papeži postavit do opozice.

Kultura mlčení v katolické církvi není překvapující. Politiku nahrazovat liberální biskupy a kardinály konzervativci stejného přesvědčení, jaké zastává papež, praktikuje katolická církev od konce sedmdesátých let, kdy se Benediktův předchůdce a hrdina, Karol Wojtyla, stal papežem Janem Pavlem II. Jan Pavel II očistil vnitřní jádro církve od kritických mozků. Martini byl povýšen na milánského arcibiskupa r. 1979 těsně před začátkem čistky. Jinými slovy, Martini byl zřejmě poslední z vlivných představitelů katolické církve s otevřenou myslí a těžko vznikne v církvi nyní debata o její modernizaci.

Pro papežovy konzervativní spojence je tohle jen správné: čím méně debaty, tím lépe. Pro ně je nejdůležitější ctností poslušnost. Svým způsobem jsou jejich spojenci militantní ateisté, kteří jsou potěšeni, že se katolická církev, i jiné církve, zesměšňují v očích moderního světa svými vazbami na moly prožraný brokát otřepaných dogmat.

Martini si byl silně vědom toho, že je nesmírně důležité udržovat spojení církve s širokými proudy evropského sociálního a intelektuálního života. Bylo to partnerství, které trvalo skoro dvě tisíciletí, ale dnes už v podstatě odumřelo. Možná už je příliš pozdě a katolická církev a Evropa půjdou obě úplně jinými cestami. Tím přijdou o mnohé obě strany, ale katolická církev přijde o mnohem víc než Evropa. Kardinál Martini si toho byl dobře vědom.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6976

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2012