Causa Rath -- Exkluzivní informace z jednání Mandátového a imunitního výboru a jejich analýza

Parlament si zpívá do kroku k vlastní popravě

4. 9. 2012 / Martin Kunštek

Zákon o restitucích by parlamentem neprošel, kdyby při závěrečném hlasování ve Sněmovně ve 3. čtení byl poslanec Rath přítomen. Zákon totiž byl schválen o 1 hlas. Přítomností poslance Ratha by bylo kvórum nutné ke schválení vyšší a zákon by schválen nebyl.

V pondělí 3. září 2012 Mandátový a imunitní výbor Sněmovny (MIV) projednával žádost Policie ČR o souhlas s přípustností rozšíření trestního stíhání poslance Davida Ratha. Členové výboru plénu Sněmovny doporučili souhlas odhlasovat. Své "vydání" výboru navrhl i sám poslanec Rath. "Je to jediná šance jak dokázat nevinu - před nezávislým soudem", řekl po skončení jednání MIV poslanec David Rath. S tím, že by chtěl, aby to už konečně bylo před soudem a mohl se řádně hájit.

Členové výboru pod slibem neuvedení zdroje uvedli, že policie na jednání nepřinesla žádné nové důkazy ani skutečnosti. "Stále to celé stojí jen na těch odposleších. Je to ve velmi nízkém stádiu rozpracovanosti, takže se v tom v podstatě nedá nalézt jak to vlastně bylo," řekl BL zástupce KSČM ve výboru. Zástupce ODS jeho informace potvrdil a doplnil, že ani v případě podezření z korupce při zakázkách v nemocnicích policisté nepředložili žádný důkaz, který by potvrzoval, že byla spáchána škoda a v jaké výši. "Nemají, nebo nám neukázali žádný znalecký posudek, který by dokládal že něco bylo předraženo a o kolik", konstatoval člen výboru za ODS. S tím, že když nebude prokázána škoda, tak ani nelze konstatovat, že stal trestný čin.

Informace předložené policisty jsou podle členům MIV, s nimž BL měly možnost hovořit zmatené. "Je to obrovská halda papíru, ale žádný materiální důkaz", konstatoval člen MIV za KSČM. Dodal, že velké "nejasno" je i kolem samotné výše údajného úplatku. "Jednat tu máme těch 7 milionů v krabici co našli u Ratha. Ale pak se tam taky mluví o nějakých 9 milionech, které policii "nějak chybí" z celkové cifry která podle těch odposlechů měla proběhnout", řekl poslanec. Dodal, že jim policie nevysvětlila, co to je za peníze, ani jestli to k tomu prvnímu případu, nebo k těm nemocnicím.

Podle zástupce ODS ve výboru není z žádosti policie ani jejího vysvětlení jasné, jestli jde o 2 různé případy, nebo o 1 případ. "Stále se to točí kolem Ratha, Kotta a Pancové. Ale tyhle odposlechy nám ukazovali už minule a to bylo ke cause Buštěhrad. Teda s tím, že tehdy tam bylo napsáno "vztahuje se k jinému případu"", konstatoval zástupce ODS. Dodal, že teď jim to teda moc nevysvětlili -- spíš zamotali. I tohoto poslance překvapilo, jak málo toho mají policisté po téměř třičtvrtě roce hotovo.

Další člen výboru pod slibem anonymity dodal, že podle jeho názoru "by se do toho v jiné konstelaci asi ani nešlo". "Po důkazní stránce je to slabé. Z hlediska policejního řemesla mizerně odvedená práce. Nebýt toho, že jde o causu, která byla odstartována s takovým humbukem, tak aby to státní zástupce už asi zastavil", konstatoval člen MIV.

"Jenže co my teď s tím... Na jedné straně je nějakých 7 milionů v krabici a 30 milionů pod podlahou a v trezoru. Žádnému z voličů, z nichž většina takové peníze nikdy neviděla a nemá je ani v krabici ani pod podlahou, nevysvětlíte, že to samo o sobě není trestný čin. Lidi slyší miliony a v hlavě mají rovnítko "ukradené". Nikdo si nemůže dovolit před volbama říci, že to nestačí na to, aby byl Rath v base. To by vás ukamenovali", konstatoval člen výboru na dotaz BL, proč žádost nezamítli. Dodal, že "Davidovi nezbývá než to prostě vydržet do soudu... I když je to děsivé...".

Analýza

Královna detektivek Agatha Christie v knize Sloni mají paměť napsala, že "staré hříchy mají dlouhé stíny". Na cause Rath můžeme vidět, že toto pořekadlo platí i pro politiku. Přestože v ČR formálně platí ústavní zásada, podle níž pouze psaný a ve Sbírce zákonů zveřejněný právní předpis může být pramenem práva, tak při rozhodování ústavních orgánů vznikají též neformální tradice. Které však mohou nečekaně o mnoho let později ovlivňovat fungování státu.

V lednu 1998 probíhala volba prezidenta republiky. Tehdejší vládní koalice ODS-+ KDU-ČSL + ODA neměla v Parlamentu dostatek hlasů na to, aby prosadila svého kandidáta - dosavadního prezidenta Václava Havla. Při plném počtu poslanců byla ve Sněmovně v menšině a vláda vládla na základě nepsané "opoziční smlouvy", kterou jistili poslanec Josef Wagner (zvolen za ČSSD, z klubu ČSSD posléze vyloučený a tudíž nezařazený) a přeběhlíka Tomáše Teplíka (přestoupil do ODS -- původně byl zvolen za ČSSD).

V prvním a druhém kole nebyl nikdo zvolen. Prezidentem republiky byl Václav Havel na druhé funkční období zvolen Parlamentem až ve třetím kole. Jeho zvolení však bylo možné jenom proto, že v té době pobýval ve vazbě ve věznici na Pankráci republikánský poslanec Miroslav Sládek. Stíhaný v té době za verbální trestný čin -- za projev před jednou z vládních budov -- před Lichtenštejnským palácem. Pokud by byl poslanec Sládek při volbě přítomen -- nebo pokud by se volební komise za ním vydala s volební urnou do věznice -- a umožnila mu hlasovat, tak by Václav Havel nebyl podruhé prezidentem zvolen.

Republikánská strana vzápětí napadla platnost prezidentské volby u Ústavního soudu. Ten však zvolení Václava Havla prohlásil za platné. A ve zdůvodnění uvedl, že vazba je překážkou výkonu mandátu poslance. Zdůvodnění sice podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu nemá normotvorný charakter, což potvrdil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Jeho dosah na politickou a trestní praxi však můžeme pozorovat i dnes.

Ústavní soud podle zákona o Ústavním soudu není vázán svými předchozími rozhodnutími. Z minulosti je známo, že v identických případech rozhodoval rozdílně. Nejčastěji je citováno zcela rozdílné rozhodování o zmražení platů soudců v rámci posuzování ústavnosti několika novel zákona o platech ústavních činitelů a soudců. A není tudíž zdaleka jisté, jak by rozhodoval o zákonech, které byly schváleny za nepřítomnosti poslance Ratha, drženého ve vazbě.

Zákonodárci jaksi tiše akceptují stav, kdy jednomu z řádně zvolených zástupců občanů je bráněno ve výkonu mandátu. Tedy někteří -- jako poslanec Křeček - to neakceptují tiše, ale veřejně tvrdí, že je to takto v pořádku. A argumentují přitom právě oním právně nezávazným zdůvodněním jinak v nálezové části platným a závazným rozhodnutím Ústavního soudu.

Osobně s touto konstrukcí nemohu souhlasit zejména s odkazem na čl. 9 odst. 3, Ústavy, který stanoví, že "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu." Domnívám se, že přijetí zákonů jako je ten o církevních restitucích i za pomoci toho, že je sníženo kvórum zadržováním jednoho zákonodárce ve vazbě, podkopává demokratický charakter státu.

Ten je vázán na zákonodárné rozhodování poslanců jako zástupců lidu, kteří jsou voleni systémem poměrného zastoupení. Jsem si vědom toho, že k přehlasování veta Senátu k tomuto zákonu bude muset na nadcházející schůzi vládní koalice sehnat 101 hlasů.

Tedy, že nepřítomnost poslance Ratha při hlasování nebude mít fakticky dopad. Je však třeba brát na vědomí, že zákon by se tak daleko nedostal, kdyby při závěrečném hlasování ve Sněmovně ve 3. čtení byl poslanec Rath přítomen. Zákon totiž byl schválen o 1 hlas. Přítomností poslance Ratha by bylo kvórum nutné ke schválení vyšší a zákon by schválen nebyl.

Vezmeme li v úvahu, že vláda se opírá o teoretickou většinu 103 hlasů poslanců, kteří ji při hlasování vyslovili důvěru, tak se vazební zadržování poslance Ratha může jevit jako nemající vliv na chod země. Při hlasování o návrzích zákonů však můžeme vidět, že vláda nemá těchto 103 hlasů automaticky zajištěných pro všechny své návrhy. Právě na příkladu zákona o církevních restitucích můžeme vidět, že vazební stíhání -- respektive znemožňování výkonu mandátu -- poslanci Rathovi deformuje výsledky hlasování Sněmovny. Podle mého názoru neústavním způsobem.

Postupy použité v cause Rath (stejně jako v cause Sládek a volba prezidenta Havla) však do budoucna zakládají nebezpečný precedent. Konec konců s Rathem je takto nakládáno s odkazem na to, jak bylo naloženo se Sládkem. Zatím to nikdo u Ústavního soudu nenapadl, respektive Ústavní soud v této věci zatím nerozhodoval, takže to lze považovat za legitimní právní názor.

Vzniká tak nebezpečný, byť formálně nepsaný, ani ve Sbírce zákonů nevyhlášený precedent. Oba případy ukazují, jak si exekutiva (vláda za pomoci policie, která je součástí moci výkonné, stejně jako státní zastupitelství) s tolerancí soudu a nečinnosti samotného Parlamentu může vytvořit i poměrně dlouho trvající většinu.

Poslanec Rath byl zadržen 14. května 2012. Následně 5. června 2012 Sněmovna na žádost policie vydala souhlas s přípustností trestního stíhání poslance Davida Ratha pro trestný čin přijetí úplatku podle § 331 Trestního zákoníku, kterého se měl podle žádosti dopustit přijetím 7 milionů Kč za zmanipulování výběrového řízení na rekonstrukci zámku v Buštěhradu. Ani po vypršení 90 denní lhůty, které má policejní orgán podle Trestního řádu k nerušenému provedení vyšetřovacích úkonů, nebyly předloženy žádné důkazy, že by se David Rath dopustil trestného činu, z něhož byl obviněn. Jak jsem uvedl v článku "Žaluji Českou republiku...!" (BL 30. 8. 2012), dokonce ani nebyly provedeny některé zásadní úkony trestního řízení, které by mohly osvětlit, zda se stal skutek, z něhož je Rath viněn, a zda se jej dopustil obviněný. Proti němuž samozřejmě nebyla vznesena obžaloba, ani nebyl postaven před soud, aby se mohl řádně hájit v zákonném soudním řízení.

Zde je na místě dodat, že Trestní řád stanoví pro vyšetřování lhůtu 6 měsíců, takže policejní orgán má na dokončení své práce ještě čas do 14. listopadu 2012. Zároveň je však nutné upozornit na to, že policejní orgán a státní zastupitelství při komentářích k žádosti o vydání Ratha k trestnímu stíhání argumentovali, že mají dostatek důkazů pro jeho usvědčení a odsouzení pocházející z půlroční práce v předpřípravném a  přípravném řízení. Že to mají tzv. "okované". Je tedy na místě znovu a stále dokola připomínat otázku "Proč nebyl Rath předán soudu?".

Místo řádného došetření případu Buštěhrad, kde poslanec Rath již může být stíhán na základě souhlasu Sněmovny, a jeho předání soudu, který jediný je oprávněn rozhodovat o vině či nevině, policejní orgán Sněmovnu žádá o souhlas se stíháním poslance Ratha v cause zmanipulování zakázek na rekonstrukce středočeských krajských nemocnic. Žádost o souhlas se stíháním policejní orgán vznesl formou "rozšíření obvinění".

Z právní logiky se naskýtá hned několik otázek:

Jde v případě rozšíření obvinění stále ještě o jeden případ?

Selský rozum by napovídal, že nikoliv. Nasvědčuje tomu i nová žádost o souhlas se stíháním, která je však do určité míry může být vynucena ústavní procedurou. Tuto otázku policisté členům MIV neuměli řádně zodpovědět.

Jak je to v tom případě se zákonnými lhůtami?

Jedna 6 měsíční lhůta k vyšetřování běží od 5. června 2012, kdy byl David Rath vydán Sněmovnou v cause Buštěhrad a následně obviněn z toho, že vzal úplatek 7 milionů korun za zmanipulování zakázky na rekonstrukci zámku Buštěhrad. Započne policejnímu orgánu běžet nová 6 měsíční lhůta k vyšetřování od okamžiku, kdy bude případně poslanec Rath vydán k trestnímu stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu přijetí úplatku stejných 7 nebo 9 milionů Kč - ovšem tentokrát za zmanipulování veřejných zakázek na rekonstrukce středočeských nemocnic?

To nelze přesně říci. Policisté vyšetřující Ratha poslancům ani pořádně nezodpověděli, jestli těch 7 milionů z krabice od vína je součástí těch 9 milionů o nichž hovoří v cause nemocnic, nebo jestli jsou to jiné peníze. Pouze odkázali na to, že podle odposlechů mělo jít na úplatky 56 milionů. A i když zabavili těch 7 milionů z krabice, 30 milionů pod podlahou a 10 milionů u Ratha v trezoru (k jejichž vlastnictví se hlásí Rath senior), tak ještě 9 milionů chybí.

Může být na Ratha znovu uvalena koluzní vazba?

Poslanec Rath byl držen 90 dnů v tzv. koluzní vazbě. Tedy vazbě podle § 67 písm b) za účelem "zabránění působení na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jiného maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání". Její aplikací bylo formálně zdůvodňováno, proč se Rath nemůže účastnit jednání Sněmovny v jiném případě než rozhodování o jeho stíhání. V jejím rámci nebylo poslancům umožněno s ním mluvit ani při jednání Sněmovny, kterého se účastnil. Za tímto účelem byl přesazen ze svého místa ke stolku zpravodajů, kde na zamezení styku ostatních poslanců s Rathem -- podle mého názoru nezákonně -- dohlíželi ozbrojení policisté.

V rámci koluzní vazby byl Rath držen 90 dnů v izolaci a nesměl komunikovat s nikým, kromě svých advokátů. K této věci se policie odmítá vyjadřovat.

Pokud by obviněný Rath složil 14 milionovou kauci a soud ji přijal -- může být Rath znovu poslán do vazby a požadována další kauce?

Kauce ve výši 14 milionů totiž byla stanovena podle soudu mimo jiné i s ohledem na probíhající vyšetřování nemocniční causy. I když soud rozhodoval jen ve věci Buštěhradu. Do doby souhlasu Sněmovny s rozšířením stíhání Ratha totiž neběží jeho vyšetřování. Protože to může začít, až policejní orgán bude moci vznést obvinění. A to je možné až po souhlasu Sněmovny.

Je to paradox. Soud rozhoduje v jedné věci o jiné věci, která z právního hlediska ještě neexistuje. Takže v takové praxi je asi možný jakýkoliv výklad .

Může být Rath držen ve vazbě bez soudního stíhání (to je část trestního řízení od vznesení obžaloby před soudem do pravomocného rozsudku soudu) do konce volebního období s tím, že proti němu bude opakovaně "rozšiřováno obvinění" až do doby, kdy se na něj v některém případě podaří najít dostatek důkazů?

V cause Buštěhrad policejní orgán nepředložil dostatek důkazů, které by Ratha usvědčovaly z trestného činu, z něhož byl obviněn. Jak jsem uvedl výše, ani neprovedl některé nutné úkony. Aniž by dal soudu možnost rozhodovat o vině či nevině Ratha v cause Buštěhrad , policejní orgán místo toho přišel s novým obviněním. Pokud poslanci budou souhlasit s přípustností stíhání Ratha i v tomto případě, bude jeho obvinění rozšířeno.

Vůbec přitom není jasné, co se stane s prvním obviněním. Formálně bude platit až do rozhodnutí státního zástupce nebo soudu. Jisté je, že v  takovém případě by vyšetřování Ratha probíhalo pro 2 skutky. Také je možné, že nakonec bude obžalován z obou skutků nebo pouze z toho druhého (nemocnice), pokud policejní orgán sežene dost důkazů aspoň v jednom z nich. Na ten první se pak může v tichosti zapomenout....

Co se však stane, když v zákonné lhůtě policejní orgán opět nepředloží důkazy postačující ke vznesení obžaloby a následnému odsouzení Ratha? Bude mu opět umožněno "rozšířit obvinění"?

O tom by samozřejmě měl rozhodnout státní zástupce. A sněmovna. Dosavadní postup naznačuje, že se také klidně může stát, že ani v případě nemocnic policejní orgán nesežene dost důkazů, které by stačily k obžalobě a odsouzení Ratha v cause Buštěhrad ani v cause nemocnice. Jak konstatovali členové MIV, tak policisté nemají nic nového. Nemají žádný hmotný důkaz, že byla nějaká byla spáchána škoda. Např. znalecký posudek předražení. A to ani v cause Buštěhrad, ani v cause nemocnice. Zatím tedy nemohou dokázat, že peníze jsou úplatkem z předražené zakázky.

Zdá se, že zatím ne příliš úspěšně "naslepo" hledají, čím by se daly peníze v krabici a pod podlahou vysvětlit jako trestný čin úplatku a manipulace veřejné zakázky. A nikoliv jako nelegální financování politické strany. Což je správní delikt "na pokutu".

Takže se klidně může stát, že třeba v listopadu přijdou policisté žádat potřetí o Rathovo vydání. Tedy s žádostí o souhlas s o opětovným rozšíření obvinění.

A dokud Sněmovna neřekne "a dost! A napřed ho postavte před soud za to, na co jsme vám ho už vydali, A pak vám ho případně vydáme na další skutky", tak to takhle může jít furt dokola. Donekonečna. Třeba až do konce volebního období.

Nevím, jestli si to poslanci při jednání o souhlasu s přípustností  rozšíření trestního stíhání poslance Davida Ratha o další skutky uvědomují, ale svým rozhodnutím nastavují "mantinely" pro budoucnost.

Jestliže připustí, že lze nechat "ležet ladem" (nedokončené -- tedy ve smyslu Trestního řádu bez zákonného rozhodnutí buď obžalovat a předat soudu nebo zastavit trestní stíhání) původní trestní řízení a místo toho obvinit a stíhat poslance pro svého druhu jiný skutek s týmiž 7 miliony, tak tím fakticky popřou smysl zákona (Trestního řádu). Zákona který jejich předchůdci a část z nich schválila. Svým rozhodnutím by mohli přispět k destrukci ústavního systému.

Rozhodování o přípustnosti rozšíření trestního stíhání poslance Ratha je svého druhu schvalování návodu, jak si příští vláda - pokud nebude mít ve Sněmovně pro své záměry většinu -- může takovou většinu "vyrobit".

Podle mého názoru nejmoudřejším rozhodnutím by bylo přerušit jednání o bodu "Žádost Policie České republiky o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny o přípustností trestnímu stíhání poslance Davida Ratha pro podezření ze spáchání trestného činu přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit přijetím částky 7 a 9 milionů Kč za zmanipulování veřejných zakázek ve středočeských nemocnicích".

A to do doby rozhodnutí soudu ve věci Buštěhrad, nebo alternativně do rozhodnutí o zastavení trestního stíhání v téže věci. Tím by nebyl odepřen souhlas se stíháním Ratha v cause nemocničních zakázek, což by způsobilo Rathovu nestíhatelnost v této věci tzv. "navěky". Policejní orgán byl však byl nucen urychleně dokončit trestní řízení v cause Buštěhrad a předat Ratha soudu k řádnému procesu.

Nebo přiznat barvu, že v této věci nemá dost důkazů na obžalobu Ratha, což by mělo za následek jeho nutné propuštění z vazby. A tedy i možnost vykonávat mandát, který má od voličů.

Navíc by to zamezilo problematickému prodlužování zadržování poslance Ratha ve vazbě. Rozhodně by to vedlo k rychlejšímu vyřešení případu.

Samo o sobě by to nebránilo po skončení vyšetřování a případném rozhodnutí soudu ve věci Buštěhrad -- bez ohledu na výsledek - Ratha později obvinit z jiného trestného činu -- v souvislosti s nemocničními tendry. A případně jej v cause nemocnic stíhat a soudit.

Jestliže Sněmovna bude bez výhrad souhlasit s přípustností rozšířením trestního stíhání poslance Ratha, tak tím kterékoli budoucí vládě dává do rukou nebezpečnou zbraň sama proti sobě. Za svého druhu legální metodu tvorby parlamentní většiny by posvětila metodu držení opozičního poslance ve vazbě tak dlouho, až na něj policie něco najde. Když to nevyjde s prvním obviněním, tak zkusíme druhé. A pak třetí a čtvrté. Tak dlouho, dokud nám to bude procházet. A klidně i do konce volebního období.

Tedy rok bez obžaloby u soudu a až 3 roky bez pravomocného rozsudku soudu. Což je při délce funkčního období Sněmovny dost dlouho. Za tu dobu může být změněno mnoho zákonů. Včetně nevratných změn s obrovskou škodou, jako v případě církevních restitucí.

Podle § 72a odst. 1 Trestního řádu:

Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout

a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,

b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,

c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,

d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.

Zvlášť závažný zločin je podle Trestního zákoníku takový trestný čin, za jehož spáchání lze uložit trestný odnětí svobody v délce 10 let. Podle § 331 trestního zákoníku mezi ně patří i úplatkářství, z něhož byl Rath obviněn.

Přihlédneme li k tomu, že podle ustanovení § 72a odst. 2 "Z doby uvedené v § 72a odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem", tak nám vychází, že poslanec Rath může být vězněn ve vazbě až 1 rok, aniž by byl obžalován a postaven před soud.

V případě, pokud by se obžalobě podařilo dosáhnout toho, že má být vazebně stíhán i během soudu, tak nám vychází že poslanec může být držen ve vazbě -- a může mu být bráněno ve výkonu mandátu dokonce 3 roky. Tedy ¾ volebního období. V jeho případě do konce jeho současného mandátu. Fakticky by mu tak bylo znemožněno kandidovat i v příštích volbách.

I toto by si měli poslanci uvědomovat při svém rozhodování. Stejně jako fakt, že Poslanecká sněmovna jako sbor se skládá z 200 jednotlivců -- poslanců. Argument, že imunita je ochrana zákonodárného sboru před zvůlí exekutivy a nikoliv privilegium jednotlivce na ochranu před trestním stíháním, který tak rád používá poslanec Křeček, je bez jeho posouzení celkové situace falešný. Jestliže zákonodárný sbor toleruje zvůli na jednom ze svých členů (a ještě si u toho radostně výská), tak vlastně toleruje útok proti sobě jako celku. Zmaření možnosti vykonávat mandát jednomu ze zákonodárců deformuje početní poměry ve sboru jako celku. Ochrana sboru jako celku tak fakticky přestává existovat.

Jinak řečeno, Parlament si hlasitě zpívá do kroku na cestě k vlastní popravě.

0
Vytisknout
11413

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2012