Žena za pultem: Režimu se nepodařilo nahnat do SSM dělnickou mládež

30. 8. 2012 / Petr Štengl

Líbí se mi váš článek o Ženě za pultem. Mám k němu pár poznámek, píše Petr Štengl.

Ze své zkušenosti mohu říct, že i přes veškerou snahu náhončích se dost lidí zaměstnaných v dělnických profesích ke vstupu do SSM natožpak do KSČ donutit nenechalo. Neměli co ztratit, neměli jim co vzít. Jinak do KSČ vstupovali i někteří mí spolužáci na učňáku už ve svých sedmnácti letech. Dělali to kvůli tomu, aby po vyučení, maturitní nástavbě a krátké praxi mohli zastávat funkce vedoucích provozu.

Obecně k hudbě a mladým v socialistické televizní tvorbě sedmdesátých let: V každé rodině, kde měli puberťáka, ten problém znali: kotoučový magnetofon (povětšinou tehdy nejpopulárnější TESLA B56) puštěný na plné pecky. Do toho umravňující rodič, Ježíši, vypni ten kravál! Potud shoda. Jenže zásadní rozdíl byl v tom, co televizní puberťáci poslouchali. Většinou to byly jakési pseudorockové variace orchestra Václava Hybše, zcela impotentní a hlavně vždy zásadně pouze instrumentální hudba, jakou by si v životě žádný normální dospívající nepustil. To už by rovnou mohl poslouchat dechovku. Vrcholem této stupidity se pak stala jedinečná skladba Bič boží ze seriálu Majora Zemana v díle pojednávajícím o Plastikách.

Faktem je, že současné rockové hudby bylo k mání dost. Pochopitelně neoficiální cestou, pašováním, dostávala se k nám produkce té nejnovější muziky, gramofonové desky se prodávaly na nelegálních tzv burzách, které mnohdy končily rozehnáním příslušníky VB.

Desky byly, obzvlášť šlo-li o novinky, příšerně předražené, takže to většinou probíhalo tak, že si zájemce desku koupil, nahrál si ji na cívkový magnetofon, a hned ji mazal zase prodat.

A tak to šlo dokola.

Kdo neměl na desku, nahrál si prostě muziku z kámošova cívkáče. K bontonu každého takového hudebního fandy patřilo mít i nahrávky Plastiků. Ty se rovněž šířily přehráváním z pásky na pásku. Ale poněvadž Plalstici nikdy neuměli pořádně hrát, spolehlivě je převálcovali Zepelíni, Sabati i Párplici.

0
Vytisknout
4147

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2012